VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Věra Galatíková
* 19. srpna 1938
† 21. prosince 2007
Divadelní a filmová herečka, která svou hereckou dráhu odstartovala právě v Pardubicích, kde strávila několik nezanedbatelných sezón.
Rodačka ze Zlína se po úspěšném absolvování brněnské JAMU (1962) vydala do svého prvního hereckého angažmá, a to právě ve Východočeském divadle. Začátkem 60. let se zde setkala s budoucími kolegy z pražského Činoherního klubu, jako byli Jiří Hrzán, Josef Somr, Pavel Landovský nebo Jiří Kodet, a také s budoucím manželem Ladislavem Frejem. Během svého pětiletého působení zde vytvořila řadu výrazných rolí především klasického, ale i současného repertoáru. Byla převážně charakterní herečkou, vynikala jako představitelka psychologicky složitých hrdinek. Hrála například Felicianu ve Vegově Učiteli tance (1962), Ninu v Lermontovově Maškarádě (1964), po boku Milana Sandhause Blaženu v úspěšné inscenaci Shakespearovy komedie Mnoho povyku pro nic (1964), Jelenu v Čechovově Strýčku Váňovi (1965) či Královnu Kristinu ve stejnojmenné hře Augusta Strindberga (1966). Jednou z jejích posledních, ale neméně zajímavých rolí ve VČD byla Sylvie v inscenaci Schisgalovy hry Stenotypisté (1967), kde vytvořila herecký pár s Alexejem Gsöllhoferem. Tato inscenace režiséra Richarda Mihuly byla výjimečná z několika důvodů. Jednak to byla vůbec první inscenace v rámci Mihulova nového projektu nočního divadla ve foyer, které si kladlo za cíl uvádět moderní dramatiku v experimentálním prostoru. Tyto produkce začínaly vždy po skončení představení v Městském divadle. Diváci, kteří při nich seděli u stolečků a občerstvovali se, měli následně možnost zúčastnit se besedy s tvůrci po představení. Neméně neobvyklá byla samozřejmě i dramaturgie – uvedení hry dnes oceňovaného, tehdy začínajícího amerického dramatika Murraye Schisgala – a pak také ohlas, který inscenace vyvolala u diváků v tehdejším, dokonce i celostátním tisku.
Z Pardubic odešla Věra Galatíková do Prahy, kde působila následujících pět let v Činoherním klubu (1967–72), poté v Divadle S. K. Neumanna (1972–79), v Městských divadlech pražských (1979–93) a nakonec od roku 1993 v Národním divadle. Od téhož roku také učila jako docentka herecké tvorby na pražské DAMU. Za roli Hekabé v inscenaci Eurípidovy tetralogie Pokořitelé Tróje získala v roce 1994 Cenu Thálie.
Vytvořila řadu televizních rolí, kupříkladu ředitelku Martínkovou v seriálu My všichni školou povinní (1984), ve filmu se uplatnila mimo jiné jako Lenora v Údolí včel (1967) nebo manželka sedláka Františka ve filmu Všichni dobří rodáci (1968). V roce 2000 získala Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu, její hlas mají diváci v paměti především ve spojení s tváří francouzské herečky Anie Girardot.
Fotografie
