VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Kartami osudu inscenace Žítkovských bohyní v minulé sezóně pořádně zamíchal koronavirus, hra byla nazkoušena během celospolečenského lockdownu, poslední generální zkoušku mohlo zhlédnout jen několik zaměstnanců divadla a premiéra, původně naplánovaná na 16. ledna, byla přesunuta až na stávající sezónu. Premiéroví diváci tak novou dramatizaci veleúspěšného románu o ženách, které byly obdařeny darem nadpřirozených schopností, uvidí až s téměř ročním zpožděním, a to 4. prosince v Městském divadle.

Oblíbený titul Kateřiny Tučkové, ověnčený řadou cen např. Magnesia Litera 2013, Kosmas cena čtenářů či Cena Josefa Škvoreckého 2012, do divadelní podoby převedli Jiří Janků a Kateřina Dušková, která následně text také inscenovala.

Strhující příběh Dory Idesové nás zavádí do obce Žítková, kde se hlavní hrdinka narodila, vyrostla a kde má kořeny. „Zde rozplétá osudy žen svého rodu, který sahá až do 17. století k procesům s čarodějnicemi a končí v současnosti. Dora se jejich umění věštění, léčení a zaříkávání – tzv. bohování – nenaučila, ale rozhodla se o něm napsat vědeckou práci. Pátrání po pravdě o bohyních se pak prolíná s napínavým osobním příběhem a hledáním vlastní identity,“ říká dramaturgyně Jana Uherová.

Hlavní role Dory a Surmeny ztvárňují Petra Janečková a Jindra Janoušková, jako host ve hře vystupuje členka Divadla na Vinohradech Antonie Talacková. Z důvodu zranění Veroniky Malé premiéru a několik prvních repríz odehraje hostující Kristýna Hulcová, v Pardubicích známá z komedie Velká bankovní loupež.

„Když jsem Žítkovské bohyně poprvé četla, bylo mi úzko ze systému, který ničí výjimečné jedince. Bylo mi úzko z toho, jak se společnost lidí, vybočujících z průměru, bojí a jakou má tendenci vytlačovat je ze svého středu. Současně s tím se ale přede mnou rozprostírala Kateřinou Tučkovou úchvatně popsaná krajina Moravských Kopanic, kde jsem tehdy ještě nebyla a kterou jsem si představovala v barvité nádheře. Několik dní jsem Žítkovské bohyně nemohla pustit z hlavy,“ vzpomíná režisérka Kateřina Dušková. V čem tkví síla předlohy, však pouze odhaduje: „Nejspíš nás vzrušuje blízkost čehosi, co nás přesahuje. Jako bychom četli dokument o dávno zaniklém fenoménu a přitom sledujeme intimní příběh ženy hledající své kořeny. Ženy, co se pokouší srovnat s minulostí svých předků, ženy, co hledá sama sebe. A to přece známe my všichni… Navíc, vždy mě stále znovu a znovu udivuje, jak dokáže být člověk silný v limitních situacích. A to se Tučkové hrdinkám děje.“

Premiéru doprovodí nová výstava ve foyer, která tentokrát představí díla výtvarnice Václavy Macků. Vernisáž výstavy se však z preventivních protiepidemických opatření ruší.