VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Východočeské divadlo Pardubice uvede 1. prosince (výjimečně v pátek) premiéru koncertní inscenace Mohla to být hvězdná chvíle, v níž se scházejí Johann Sebastian Bach a Georg Friedrich Händel. Tito dva barokní velikáni se však ve skutečnosti nikdy nepotkali. Vtipný text německého dramatika a muzikologa Paula Barze navozuje představu, jak by jejich „možné setkání“, jak zní doslovný překlad originálního názvu Mögliche Begegnung, mohlo probíhat.

„V Čechách byl titul uveřejněn doposud jen v rozhlasové verzi, divadelního provedení s koncertními vstupy se poprvé dočká až právě v hudbymilovných Pardubicích,“ upozorňuje dramaturgyně Jana Pithartová.

Hlavní role v inscenaci, která obohatí repertoár komorní scény pardubického divadla, ztvárňují Jiří Kalužný a Tomáš Lněnička, jejichž party doplňují Veronika Malá, Štěpánka Fingerhutová a Radek Žák. Za režisérský pult usedl Michael Tarant, který v Pardubicích před dvěma lety rovněž v české premiéře uvedl autorskou hru Hej, Mistře! přibližující životní osudy hudebního skladatele Jakuba Jana Ryby.

Autor Paul Barz u nás není příliš známý, do češtiny byly zatím přeloženy jen dvě jeho hry a na jednu z nich upozornil dramaturgii Východočeského divadla právě režisér Michael Tarant: „S dílem Paula Barze jsem se poprvé setkal, když jsem žil v Litvě. Zkoušel jsem tehdy s předním litevským hercem Regimantasem Adomaitisem a on mne pozval na představení Národního divadla, v němž hrál postavu Bacha.“

Pardubické inscenaci Barzova „Možného setkání“ předcházela polská verze s názvem Kolacja na cztery ręce (Večeře pro čtyři ruce) v Těšínském divadle rovněž v režii Michaela Taranta. „Pardubická inscenace bude však samozřejmě jiná. Vždy se snažím pohlížet na text, se kterým jsem se již setkal, čistým pohledem. Dozvědět se něco nového. A také od herců – to je zásadní věc. Jedna fáze je příprava, dialog s autorem, obrazy, fantazie, představy… A pak ta druhá, vstup herce na toto území. To je na tom lákavé,“ říká režisér, jenž nyní připravil i úpravu textu: „Důvodů k inscenační úpravě je vždy víc. Mne například celoživotně zajímá úloha osobnosti ve společnosti, její odpovědnost k ní, k vlastnímu talentu, blízkým lidem.“

Režisér Michael Tarant je podepsán také pod scénografickým řešením pardubického zpracování, kostýmy jsou z dílny Ivany Follové, na výběru hudby spolupracoval Bohuslav Vítek a projekce a fotodokumentaci vytvořil Petr Našic.