VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
instagram
facebook
Konec masopustu po třiapadesáti letech znovu v Pardubicích
O víkendu 27. a 28. února se na pardubická divadelní prkna navrátí vrcholné dílo Josefa Topola Konec masopustu, které mělo na scéně Východočeského divadla premiéru už v roce 1963 – šlo tehdy o jedno z prvních uvedení v republice, které se setkalo s velmi vřelým ohlasem kritiky i diváků.
Současnou podobu básnickému dramatu o ohroženosti přirozených lidských hodnot vtiskl režisér Břetislav Rychlík, který se na rozdíl od Topolova textu představí v Pardubicích vůbec poprvé, byť ho k východním Čechám pojí osobní pouto. „V místním kraji jsem měl část rodiny – a když jsem přijel na prázdniny ke strýci a tetě do Přelouče, vrcholem mého pobytu byl vždy zájezd do Pardubic. V dětství na zmrzlinu, v pubertě pak s bratranci tajně na pivo. A někdy v době, kdy jsem se jako herec v mládí motal po oblastních divadlech, se vyjednávala možnost, že bych mohl nastoupit právě do Pardubic. Ve stejné době však přišla nabídka od HaDivadla, pro které jsem se rozhodnul, čímž ta drobná koketérie s Pardubicemi skončila,“ vzpomíná Břetislav Rychlík.
Drama Josefa Topola se odehrává na konci masopustního veselí. Nekončí však jen masopust s průvodem maškar, ale také socialistická kolektivizace vesnice. „O politiku nám však v naší inscenaci tolik nejde. Podstatné jsou především mezilidské vztahy ve všech svých rovinách a otázky, které se po generace opakují. Sledujeme souboj jedince se společností ve vypjaté chvíli, čili nahlížíme do běžného lidského života. Vždyť jsme jak součástí společnosti, tak především sebou samými,“ říká dramaturg Zdeněk Janál a dodává: „Boj o tradiční hodnoty v přímém propojení s realistickým příběhem soukromého rolníka Krále dotváří symbolická rovina masopustních maškar – obě roviny, alegorická i reálná, jsou pak symbioticky srostlé v jednu. Přičemž se hloubka příběhu spojuje s precizností autorova užitého jazyka.“
Klíčovým tématem hry je dle režiséra faustovský zápas o duši člověka. „Zdali člověk obstojí sám, aniž by se definoval jako nějaký hrdina, jestli obyčejný člověk z venkova obstojí proti takovému šílenství, jaké představoval komunismus – a za ten si v dnešní době můžeme dosadit cokoliv. Skupina, masa lidí útočí na jednoho člověka, který je ale špatným svědomím všech těch ostatních – znali se, vyrůstali spolu a najednou stojí proti sobě! A v této hře je pak ten zásadní prvek rituální, který je divadelně fascinující – antický chór v podobě českého masopustu. Je tam nejen jazyk, ale také příběh, vyprávěný zcela moderně – tolik paralelních dějů najednou!“ upřesňuje Břetislav Rychlík.
V hlavních rolích diváci uvidí Martina Mejzlíka, Milana Němce, Petra Borovce, Janu Ondruškovou, Josefa Pejchala a v neposlední řadě samozřejmě i masopustní maškary. Scénu navrhl Ján Zavarský, kostýmy a masky připravila Eva Jiřikovská, na pohybové stránce pracovala Hana Achilles a hudbu složil Petr Hromádka.
Před sobotní premiérou se ve foyer uskuteční vernisáž výstavy grafik Dalibora Borovce, kterou autor nazval Melancholická krajina.
Současnou podobu básnickému dramatu o ohroženosti přirozených lidských hodnot vtiskl režisér Břetislav Rychlík, který se na rozdíl od Topolova textu představí v Pardubicích vůbec poprvé, byť ho k východním Čechám pojí osobní pouto. „V místním kraji jsem měl část rodiny – a když jsem přijel na prázdniny ke strýci a tetě do Přelouče, vrcholem mého pobytu byl vždy zájezd do Pardubic. V dětství na zmrzlinu, v pubertě pak s bratranci tajně na pivo. A někdy v době, kdy jsem se jako herec v mládí motal po oblastních divadlech, se vyjednávala možnost, že bych mohl nastoupit právě do Pardubic. Ve stejné době však přišla nabídka od HaDivadla, pro které jsem se rozhodnul, čímž ta drobná koketérie s Pardubicemi skončila,“ vzpomíná Břetislav Rychlík.
Drama Josefa Topola se odehrává na konci masopustního veselí. Nekončí však jen masopust s průvodem maškar, ale také socialistická kolektivizace vesnice. „O politiku nám však v naší inscenaci tolik nejde. Podstatné jsou především mezilidské vztahy ve všech svých rovinách a otázky, které se po generace opakují. Sledujeme souboj jedince se společností ve vypjaté chvíli, čili nahlížíme do běžného lidského života. Vždyť jsme jak součástí společnosti, tak především sebou samými,“ říká dramaturg Zdeněk Janál a dodává: „Boj o tradiční hodnoty v přímém propojení s realistickým příběhem soukromého rolníka Krále dotváří symbolická rovina masopustních maškar – obě roviny, alegorická i reálná, jsou pak symbioticky srostlé v jednu. Přičemž se hloubka příběhu spojuje s precizností autorova užitého jazyka.“
Klíčovým tématem hry je dle režiséra faustovský zápas o duši člověka. „Zdali člověk obstojí sám, aniž by se definoval jako nějaký hrdina, jestli obyčejný člověk z venkova obstojí proti takovému šílenství, jaké představoval komunismus – a za ten si v dnešní době můžeme dosadit cokoliv. Skupina, masa lidí útočí na jednoho člověka, který je ale špatným svědomím všech těch ostatních – znali se, vyrůstali spolu a najednou stojí proti sobě! A v této hře je pak ten zásadní prvek rituální, který je divadelně fascinující – antický chór v podobě českého masopustu. Je tam nejen jazyk, ale také příběh, vyprávěný zcela moderně – tolik paralelních dějů najednou!“ upřesňuje Břetislav Rychlík.
V hlavních rolích diváci uvidí Martina Mejzlíka, Milana Němce, Petra Borovce, Janu Ondruškovou, Josefa Pejchala a v neposlední řadě samozřejmě i masopustní maškary. Scénu navrhl Ján Zavarský, kostýmy a masky připravila Eva Jiřikovská, na pohybové stránce pracovala Hana Achilles a hudbu složil Petr Hromádka.
Před sobotní premiérou se ve foyer uskuteční vernisáž výstavy grafik Dalibora Borovce, kterou autor nazval Melancholická krajina.
Radek Smetana
Kontakt:
Radek Smetana
Public Relations manažer
smetana@vcd.cz
tel: 466 616 412
nebo 602 595 016
Fotografie v tiskové kvalitě:
Všechny fotografie ve fotogaleriích u jednotlivých inscenací i u tiskových zpráv lze stáhnout v tiskové kvalitě
(přes šipku vpravo dole u vybrané
fotografie).
