VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Východočeské divadlo nabídne divákům jedinečnou příležitost vidět na pardubických divadelních prknech soubor z Ukrajiny, přesněji herce Národního akademického divadla Ivana Franka z Kyjeva v inscenaci Havlovy hry Asanace. Tragikomedii o skupině architektů připravujících demolici malebného středověkého městečka v podhradí, na jehož místě má být vystavěno panelové sídliště, režíroval Břetislav Rychlík (z repertoáru VČD připomeňme jeho režii Topolovy hry Konec masopustu), jenž hru s kyjevskými kolegy zkoušel sedm intenzivních týdnů – vše v ukrajinštině za pomoci tlumočnic. Premiéra se uskutečnila 10. června. Mimořádná pardubická repríza se odehraje 11. října od 19.00 hodin v Městském divadle.

Asanace jako připomenutí nedožitých osmdesátin Václava Havla

Inscenace vznikla v rámci Roku Václava Havla na Ukrajině, kterým si v současnosti zkoušená východoevropská země připomíná nedožité osmdesáté narozeniny dramatika, disidenta, někdejšího českého prezidenta a nepochybně jednu z nejvýraznějších postav nejen našich novodobých dějin Václava Havla. Iniciátorem a hlavním organizátorem projektu je České centrum v Kyjevě. „Asanace je tragikomedií kritizující byrokratickou aroganci a ničení přirozeného lidského světa. Sice měla hra svou premiéru už před pětadvaceti lety, je ale stále a snad stále více aktuální,“ říká Lucie Řehoříková, ředitelka Českého centra.

Mimořádný projekt je ryze kulturním podnikem, ale v nejlepším slova smyslu kulturu a umění přesahuje do oblasti veřejného života. „Václav Havel za sebou zanechal výjimečné morální a intelektuální dědictví. Byl jednou ze symbolických postav 20. století a jeho práce, nejen spisovatelská, ale i v oblasti lidských práv, demokracie a svobody je inspirací pro nás pro všechny,“ uvedl režisér inscenace Břetislav Rychlík.

Asanace Václava Havla je od června na pravidelném repertoáru NAD Ivana Franka, v říjnu však navštíví Českou republiku a představí se v pražském Národním divadle, ve Východočeském divadle v Pardubicích a v brněnském Divadle Husa na provázku, dále jsou naplánovány zájezdy po různých městech Ukrajiny. V Čechách bude hra doprovázena českými titulky.
Záštitu nad představením převzal primátor města Pardubice Ing. Martin Charvát.


Bližší informace ke hře Asanace:

Režie Břetislav Rychlík
Scéna Martin Černý
Kostýmy Markéta Sládečková-Oslzlá a Kateřina Markušová
Hudba Matěj Kroupa

Osoby a obsazení:
Zdeněk Bergman, hlavní konstruktér ... Alexandr Loginov
Luisa architektka ... Natálie Jarošenková
Albert, architekt ... Dmitrij Stupko
Kuzma Plechanov, architekt ... Petr Pančuk
Ulč, architekt ... Vadim Polikarpov
Macourková, architektka ... Věra Zinevičová
Renata, sekretářka ... Anastázie Dobryninová
Tajemník ... Taras Žirko
Inspektor ... Jurij Rebrik
První delegát ... Pavel Piskun
Druhý delegát ... Evžen Šach
První žena ... Viktorie Vasalatiová
Druhá žena ... Natálie Perčevsková

Umělecký ředitel divadla: Stanislav Mojsejev
Generální ředitel Národního akademického divadla Ivana Franka: Michail Zacharevič


Náš ukrajinský příběh s inscenováním hry Václava Havla v Národním akademickém divadle Ivana Franka klade řadu otazníků. Proč Havel, proč na Ukrajině, proč dnes? Proč Asanace?

Jak víme, na půdorysu historie komunistického Československa hra Václava Havla Asanace zobrazuje devastaci nejen krajiny a městské zástavby, ale i tvořivé svobodné duše. Mocní v rámci společenského zřízení slibují svobodu, aby ji vzápětí popřeli – následkem je deziluze, přežívání nebo smrt.

Nebyl by to ovšem Václav Havel, aby hra neměla svůj přesah a vyšší smysl. Původní ukotvení k někdejšímu Československu lze opustit, protože Asanace je fraškovité podobenství, hra vysoce metaforická, podobenství o mechanismech totalitní moci a manipulaci s občany a lidskými životy, o světě frází, přetvářky, zbabělosti, pokrytectví, lží, ale i o lásce, odvaze, pravdě. Tedy hra nadčasová... Proto jde i v Kyjevě hrát hru jako zápas o to, jak se máme vyrovnat sami se sebou. A taky je to hra metafyzická. „A v neposlední řadě je i výmluvným obrazem moderní historie, která se s nemilosrdnou pravidelností opakuje: po euforii ze změny a okázalém rozcvičování přichází obvyklý pád do marasmu a apatie a obecná neschopnost.“ (S použitím citace divadelní kritičky Jany Machalické)

Ostatně celý Havlův životní příběh může být inspirací pro současnou Ukrajinu, vedoucí svůj velký zápas o demokracii a hledající její hodnoty. „Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne“ – Václav Havel.


Děj hry ideálně pasuje i na novodobé ukrajinské dějiny s jejich poměrně protichůdnou křivkou liberalizace a utahování šroubů: začátek devadesátých let, Oranžová revoluce v roce 2004, Janukovyčova diktatura a Revoluce důstojnosti. Tuto paralelu se snažili ze všech sil zdůraznit jak režisér, tak i herci.