Výstava Kláry Klose

Prostor divadelní galerie v letošní sezóně patří umělcům spjatým s Pardubicemi, proto po Jindřichu Hegrovi, jenž se nedaleko Pardubic narodil, a Blance Bohdanové, která v pardubickém divadle zahájila hereckou kariéru, zde svá díla vystaví i akademická sochařka KLÁRA KLOSE. Vernisáž její výstavy se uskuteční v sobotu 7. ledna 2012 před premiérou soudního dramatu Dvanáct rozhněvaných mužů, obrazy, sochy a fotografickou dokumentaci díla si budete moci ve foyer prohlédnout do 23. února 2012.

Když jsem na internetu hledal životopisná data Kláry Klose, narazil jsem na rozhovor, ve kterém mě zaujala pasáž, v níž o sobě autorka říká: „Mluvené či psané slovo není často nejsilnější zbraní sochaře, který se vyjadřuje tím, co vidí oči a ne tím, co slyší uši. A tak přemýšlím, co by mohlo zajímat lidi, kteří budou tyto řádky číst. Asi to, jak vypadám, kolik je mi let a kde žiji. Tak by to bylo, mám hnědé oči a hnědé vlasy a celé dětství jsem si přála být modrookou blondýnkou. V tomto dětství jsem běhala s klackem kolem paneláku a dělala „ta ta ta“ vždy na straně ruského vojáka a zásadně proti německé armádě. To bylo ve městě Kroměříž, kde můj pradědeček chodil natahovat hodiny na radniční věži a dědeček znovu vyprojektoval zámeckou věž, kterou němečtí vojáci zapálili, když museli opustit mé rodné město. Městem mládí a studií bylo Uherské Hradiště a poté Praha – v těchto městech jsem potkala spoustu významných osobností a výtvarníků, kteří mi dali výtvarně dozrát a rozšířili mé výtvarné obzory. Následovalo město Olomouc, ve kterém jsem měla svůj první ateliér a stala se samostatným sochařem, avšak mám dojem, že už je to pro vás nezáživné a taky nudné, vezmu to zkrátka: teď je mi čtyřicet, ještě stále mám hnědé vlasy a oči a žiji v Pardubicích, kde mám svůj druhý sochařský ateliér a dávno už netoužím být modrookou blondýnou.“

Figurální sochařská tvorba Kláry Klose zaujímá v uměleckém světě neobvyklou, samostatně se rozvíjející pozici, kdy funkčním a zároveň ojedinělým způsobem navazuje na tvorbu světových autorů kubismu. Figurální motiv je zastoupen nejen v třírozměrných plastikách, ale i v malířském díle, které slouží ve většině případů jako studie k dílům sochařským. Pro tvorbu plastik používá soudobých materiálů v méně obvyklých materiálových kombinacích, za zmínku stojí oblíbené použití kovu, pálené hlíny, dřeva i sádry.

Z její výstavní činnosti jmenujme alespoň úspěšné výstavy v Praze, holandské Bredě, Lübecku, Athénách a Madridu.

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 1/2012