VÝSTAVNÍ SÍŇ VÝCHODOČESKÉHO DIVADLA

 

Ve foyer vystavuje Jarmila Jiravová

Od premiéry detektivky Poslední víkend zdobí foyer obrazy výtvarnice JARMILY JIRAVOVÉ. Výstavu si můžete prohlédnout až do konce této divadelní sezóny. Autorku žijící v nedalekých Břehách u Přelouče vám přiblíží následující rozhovor.

Jarmilo, co bys na sebe čtenářům prozradila?

Ničím výjimečným asi čtenáře nepřekvapím. Patřím k lidem, kteří věří v sílu pozitivní myšlenky a každé nové ráno cítím jako dar. Neustále kolem sebe hledám duhu, abych ji s jistou pokorou přenášela do tvořivého procesu jako způsobu sebevyjádření. Duhu totiž miluji pro její dokonalou harmonii a kladnou energii. Duha se nedá naplánovat, duha se znenadání objeví a zmizí, a to je ten magický moment překvapení, který milujeme už od dětství a který nás alespoň na vteřinu dokáže zastavit.

Jak ses dostala k výtvarnému umění a co v něm sleduješ?

Určitě se vše vyvinulo přirozeně a nenásilně. Měla jsem to štěstí, že kapka do vínku navíc se spojila s mořem přízně prostředí, ve kterém jsem vyrůstala. První malířské pokusy probíhaly nejen na papíře, ale po všech plochách, které mou dětskou ruku vybízely k dobrodružství. Poznávání výtvarna a jeho možností pokračovalo v lidové škole umění, v době gymnaziálního studia navštěvováním soukromých hodin a následným studiem oborů výtvarná výchova – historie na VŠP v Hradci Králové. A tak se původní záliba prohloubila do životní potřeby dle prastarého hesla: „Ani dne bez čáry.“

Co se týká mé současné tvorby, hlavním inspiračním zdrojem je mi příroda v různých dimenzích, světlo jako fenomén (právě ono je základem duhy) a vnitřní i vnější svět člověka.

Co považuješ za své úspěchy?

Velký úspěch cítím s každým (relativně) dokončeným dílem – malým či velkým. Tvořivý proces je totiž vnitřní katarze, boj s prostorem i se sebou a je neuvěřitelně naplňující. Pomocí výsledků tohoto procesu se snažím ostatní na chvíli zastavit, uvědomit si své pocity a možná i zahřát na duši.

RaS – MiD, Divadelní zpravodaj 5/2013