VÝSTAVNÍ SÍŇ VÝCHODOČESKÉHO DIVADLA

Vyobrazení Martina Doška ve foyer

V pátek 28. května 2010 před reprízou grotesky Čistírna se ve foyer uskuteční vernisáž výstavy děl výtvarníka a kolážisty Martina Doška, uvidíte výběr jeho prací pod názvem Vyobrazení.

Martin Došek se narodil 8. dubna 1967 v Pardubicích. Studoval na pardubickém gymnáziu a tři roky v Praze na ČVUT. Vlastní tvorbou se zabývá od svých 20 let. Věnuje se kresbě a později hlavně kolážím. Koláž bere jako recyklaci informací. Dávno odložené obrazy se vracejí do života v jiných souvislostech. Pro jeho práci je typické, že nikdy nepracuje na dvou či více kolážích najednou. Vždy začne a dokončí jeden nápad, do kterého ukrývá své konkrétní nálady, pocity a vzpomínky, kterými v danou chvíli žije. Tímto způsobem se koláže stávají téměř osobním deníkem autora.

„Hraju si, říká Martin Došek s tajemným úsměvem, kterým avizuje a zároveň stvrzuje nechuť jakkoli jinak komentovat svoji tvorbu. Tím více evokuje paralelu s holandským malířem Hieronymem Boschem, který bývá označován za surrealistu 15. století. Stejně jako Bosch nedával nahlédnout do svého nitra a chrlil obrazy, které prezentovaly magii středověku se vším, co obnášela. Se syrovostí jdoucí až na kost lepí Došek jednu koláž za druhou s neméně naléhavým mementem. Defilé žen či dívek na jeho kolážích, respektive jejich absolutní adorace (zbožné uctívání, nikoli zbožňování), při totální absenci mužů (vyjma svatých), jejichž falická přítomnost se omezuje pouze na roztodivné opeřence, evokuje únik do falešného ráje, který nemůže vést jinam než ke zkáze lidstva. Naštěstí je surrealismus avantgardní umělecký směr, který nemá nic společného s konvenčními logickými schématy a vnořuje nás do fantastických představ a snů. Ovšem síla Doškových minimalistických koláží spočívá v tom, že klidně uvěříme, že svatého Sebastiána ubodala k smrti za jízdy v limuzíně nějaká kurtizána anebo že jednorožec je vlasatá blondýna. Hříchy lidstva od dob středověku nijak nepoklesly, možná právě naopak, přesto Poslední soud ne a ne přijít. Možná právě bizarní kombinace snu a reality, života a smrti nám umožňuje přežívat nepřežitelné,″ říká o tvorbě Martina Doška pardubická publicistka Jarmila Kudláčková.

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 5/2010