Divadelní tematika v obrazech Marty Benešové – Břehové

Letošní výtvarnou sezónu věnovanou autorům spjatým s Pardubicemi a okolím doplní i místní malířka MARTA BENEŠOVÁ – BŘEHOVÁ, která svou výstavu pojmenovala O divadle a o jiném. Vernisáž výstavy se uskuteční v sobotu 31. března před premiérou muzikálové komedie Zpívání v dešti a prohlédnout si ji ve foyer budete moci až do poloviny května.

Marta Benešová – Břehová se narodila v Pardubicích, kde stále žije a tvoří. Její zájem o výtvarno začal již hluboko v dětství. Po výtvarných kurzech během školní docházky u akademického malíře Františka Danihelky a profesora Dobromila Zahradníka absolvovala Výtvarnou školu Václava Hollara v Praze.

Od roku 1963 pracovala jako výtvarník propagace a aranžérka, na čas byla dokonce zaměstnána i ve Východočeském divadle. „Je to již velmi dávno, ale stopy zůstaly. Později na téma divadla vznikla také výstava obrazů v divadle, na kterou naváži tou současnou. Při práci v divadle jsem se hojně věnovala „krásnému písmu“, nějakou dobu jsem se dokonce chtěla výtvarně ubírat tímto směrem, ale nakonec se vrátila touha malovat a kreslit,“ prozrazuje autorka, která po roce 1989 opustila zaměstnání a začala se plně věnovat vlastní tvorbě.

Marta Benešová – Břehová se pravidelně zúčastňovala společných výstav obrazů v pardubické galerii Dílo. Svou první větší samostatnou výstavu uspořádala v roce 1982 a od té doby jich po vlastech českých zrealizovala už na pětatřicet.

O své práci Marta Benešová – Břehová říká: „Moje výtvarničení má poměrně široký záběr. V rámci možností se věnuji převážně volné tvorbě – krajinám, portrétům, koním a občas i zátiší. Z technik používám tužku, pero, pastel, temperu a olej, někdy i pastelky.

Dlouhá léta jsem zvána na řemeslné trhy, kde díky svému zájmu o starou architekturu mohu nabídnout upomínkové obrázky, především z místa konání trhů. Spolupracuji s informačními centry, galeriemi a muzei, s městskými a obecními úřady. Také vymýšlím a realizuji různé autorské tiskoviny, přáníčka pro děti, papírové loutky a podobně.“

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 3/2012