Předfestivalový rozhovor s dramaturgyní GFS Janou Uherovou

Již 12. prosince 2011 zahájíme prodej vstupenek na soutěžní komedie XII. ročníku GRAND Festivalu smíchu, který se uskuteční od 27. února do 5. března 2012. V současné době se však program ještě kompletuje, podepisují se smlouvy, konkretizují se technické podmínky, domlouvají se časy začátků jednotlivých představení a místa hraní… Až tento závěrečný, organizačně velmi náročný proces skončí a program bude dokončený, což by mělo být počátkem prosince, okamžitě ho uveřejníme v obchodním oddělení a na internetových stránkách divadla. Doprovodný program festivalu bude definitivně znám na začátku roku 2012.

Jana Uherová, foto archiv VČD

Některé tituly, které se „utkají“ o cenu Komedie roku 2011, jsou již jasné, proto jsem požádal dramaturgyni festivalu JANU UHEROVOU, zda by prozradila víc…

Jano, je polovina listopadu, sice tě čeká ještě několik výjezdů za komediemi, které by se mohly zařadit mezi sedm nejlepších, ale v nejužším výběru už máš některé komedie dané. Řekneš nám, které to jsou?
Už jich mám všech sedm. Vlastně by se dalo říct, že mám celý soutěžní program hotový. Takže kdyby mě teď cestou z práce přejel trolejbus, je nějaký základ… Ne, dělám si legraci, snad se festivalu dožiju.

Nestraš, na umření vůbec nevypadáš, ale raději se vyhýbej těm trolejbusům! Vraťme se ale zpět k soutěžním komediím, jak je to s jejich výběrem?
Vždy to je tak, že si poskládám představení, která jsem viděla, podle jistých kritérií do žebříčku a prvních sedm, pokud je možno je přivézt, můžu nasadit. Ten žebříček se samozřejmě mění, když vidím nějakou další, zajímavější a zábavnější komedii, než jsou ty předešlé, přeskládá se mi to jinak. Je to delší proces, trvá několik měsíců. Vyberu si nějaký ideální program, ale třeba některé divadelní domy mají prostorové nároky, které nemůžeme splnit. Anebo v představení hraje host, který v daných termínech nemá volno. Takže program musím dlouho konzultovat s mnohými produkcemi a někdy přistoupit na jejich podmínky. Ale abych byla konkrétnější, prozradím alespoň tři tituly a jenom doufám, že nám do toho vzájemně nic nepřijde. Divadlo v Dlouhé z Prahy navštěvuje náš festival opakovaně, jejich Maškaráda či Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách byly velmi úspěšné tituly. Tentokrát přivezou Naše furianty, českou klasiku v novém provedení. Klicperovo divadlo z Hradce Králové představí dramatizaci kultovního filmu Zdeňka Podskalského Světáci. A na závěr prozradím úplného nováčka našeho festivalu, Strašnické divadlo, které se do soutěže zapojí s komedií Testosteron.

Jaké další komedie by do konce listopadu, kdy je uzávěrka výběru soutěžních komedií, mohly zamíchat kartami?
Těším se do Národního divadla moravskoslezského v Ostravě na moderní situační komedii Něco na ní je. Znám ten text a zajímá mě, jak si s ním poradí jejich skvělý herecký soubor. V libereckém Divadle F. X. Šaldy mě čeká letos už druhý Penzion pro svobodné pány. Jeden jsme viděli ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti a naše divadlo připravuje svoji vlastní verzi na konec sezóny. Bude zajímavé srovnávat. I s Černou komedií, kterou hrajeme také u nás, se roztrhl pytel, v jednom měsíci hned dvě její premiéry – v Moravském divadle Olomouc a Městském divadle Zlín. A samozřejmě ještě pár dalších inscenací.

Naši furianti, foto M. Špelda

Jsou roky, kdy se urodí mnoho vynikajících komedií, a naopak roky, kdy je pro komedie nepříznivé klima. Jaký byl letošní rok?
Myslím si, že komedie mají příznivé klima každý rok. Jenom se ne vždy povedou. A přitom všichni si vždy přejeme, aby tomu bylo naopak. Žádné divadlo přece nezkouší hru, ať komedii či tragédii, s tím, že to nebude dobré a úspěšné. Ale jsou lepší a horší soubory, to není tajemství. A i dobrá hra v některých divadlech zapadne. Ten samý titul se v nějakém divadle povede a v jiném ne. Jeden režisér si s tím poradí skvostně, pro jiného je to titul nad jeho síly. Takže když vidím nabídku komedií na dva tři měsíce dopředu, něco se z toho dá odhadnout. Ale pak jsou taky velká překvapení, a ta mám obzvlášť ráda – když někam jedu, kde nic nečekám, zvlášť když je titul v nějakém „lomeném“ žánru, a nakonec je to skvělá zábava nebo velký zážitek. A takových milých setkání s tajemstvím a zázrakem divadla se mi letos událo několik. Takže ano, byl to dobrý rok!

Světáci, foto V. Kronbauer

Kolik komedií jsi během letošního roku viděla?
Obvykle je to kolem třiceti komedií. Letos toho bylo o něco víc a něco mám ještě před sebou, určitě se dostanu nad padesátku.

Je nějaká komedie, která tě zaujala, ale už teď víš, že ji diváci v Pardubicích neuvidí, protože je třeba natolik technicky náročná, že je nepřenositelná?
Letos to naštěstí není nijak fatální. Ale jsou dvě tři inscenace, které se hrají v menším či jinak koncipovaném prostoru, než je naše Městské divadlo. V těchto případech se snažím inscenátory upozornit, aby hráli více na forbíně, soustředili se na intenzitu mluveného slova. Zdánlivě jsou to detaily, ale je škoda, když dobrá komedie zapadne už jenom tím, že se hraje za portálem a diváci neslyší herce.

Festival opět předznamená prolog. Můžeš už uveřejnit některé „předskokany“ festivalu?
Zatím nemůžu slíbit nic jednoznačně. Jednám s několika divadly i nezávislými produkcemi a doufám, že ke konci listopadu budou podepsány smlouvy. Ale v tuto chvíli není nic definitivní. Snad jenom ochutnávka – snažím se domluvit s Divadlem Radka Brzobohatého a přivézt jejich Tančírnu, energií a skvělými nápady nabitou inscenaci, kde se nepromluví ani slovo a přitom chytne každého diváka od prvního okamžiku. V Divadle Na Fidlovačce mě velmi zaujal herecký koncert Elišky Balzerové, Ivy Pazderkové a Marie Doležalové v inscenaci Tři holky jako květ. Jednám s Divadlem Kalich, hned o dvou komediích… Určitě je na co se těšit.

Nabídka zní velmi slibně, takže na přelomu února a března na shledanou v hledišti nejen Městského divadla, ale i Malé scény ve dvoře, KD Hronovická a Divadla 29.

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 12/2011