IX. ročník GRAND Festivalu smíchu
aneb Jak a čemu se zasmějete tentokrát

Jana Uherová, dramaturgyně festivalu

Devátý ročník GRAND Festivalu smíchu je ještě v nedohlednu, dělí nás od něj více než dva měsíce, ale nedočkaví diváci se už ptají, kdy se začnou prodávat lístky. Je zajímavé, že se ještě neví na co, respektive nikdo netuší, jaká představení nabídneme, ale zájem je už teď, a to nás moc těší. Takže pro ty zvědavé a smíchuchtivé diváky prozradím něco z příprav festivalu a snad i nějaký ten závazný titul.

Každoročně se snažíme přinést něco nového, některé změny se osvědčí, jiné méně, nechceme ustrnout a spoléhat, že jednou vymyšlený a ověřený model je neměnný a správný. Tentokrát jsme však zásadně změnili koncepci. Festival se nebude konat jenom týden, či osm dní, jak jste zvyklí, ale bude mít jakýsi nepravidelný tvar. Uskuteční se už během února a od 2. března se bude konat velké finále soutěžních představení o ceny. Důvodů, proč jsme se rozhodli k tak razantní změně, je hned několik. V první řadě je to prostor Městského divadla, výjimečné a slavnostní prostředí, kde se chtějí představit téměř všechny soubory bez ohledu na to, jestli jsou součástí soutěžní, či nesoutěžní sekce. A je pravda, že jestliže chceme pozvat reprezentativní soubor ze zahraničí, tentokrát ze Slovenska a snad i z Francie, nabídnout jim Hronovickou scénu není zcela adekvátní. Navíc má naše divadlo větší počet sedadel, tím pádem uspokojíme více diváků. A jsou tituly, o kterých víme, že zaplní divadlo do posledního místa. Ale v osmi dnech, kdy se sedm dní soutěží o Komedii roku, není možné najít termín v Městském divadle. Proto jsme se rozhodli, že ve spolupráci s agenturou Kometa uvolníme únorové termíny pro dovozová představení a nabídneme tam festivalový program, vesměs nesoutěžního, doprovodného charakteru. Od 2. do 8. března se bude v Městském divadle konat finále GRAND Festivalu smíchu, tedy soutěžní přehlídka sedmi nejlepších komedií, které vznikly v Čechách v roce 2008. Zároveň bude probíhat bohatý nesoutěžní program na Hronovické scéně, v Divadle 29 i ve Zkušebně v dílenském dvoře. Takže suma sumárum, čeká vás více zábavy a kvalitních divadelních zážitků během pěti týdnů.

Soutěžní část je pro náš festival samozřejmě nejdůležitější. Především pro soubory, které svoji účast na něm chápou hodně prestižně. A také je divácky nejatraktivnější. Některé soubory jdou téměř „na dračku“, po vstupenkách se jenom zapráší. Proto je mimořádně závazné vybrat ty správné komedie, namíchat koktejl zábavy z toho nejlepšího, nejvtipnějšího a nejkvalitnějšího. Po celonárodním výběru zvažujeme do březnového finále z asi třinácti komedií. Dvě z nich máme už závazně vybrané a termínově domluvené, Městské divadlo Brno se představí Charleyovou tetou – trvalkou mezi komediemi, a Městské divadlo Mladá Boleslav, které se účastní našeho festivalu poprvé, přiveze veleúspěšnou inscenaci slavného filmu pro pamětníky – Muži v offsidu. Dobové písně a neuvěřitelně vtipné fotbalové scénky dělají z této komedie výjimečnou podívanou. Slavné filmové hity vůbec inspirovaly letos divadelníky v celé republice. Slovácké divadlo Uherské Hradiště se může pyšnit adaptací filmu Adéla ještě nevečeřela v zajímavé kabaretní verzi, Městské divadlo Zlín připravuje retromuzikál podle úžasného filmu Eva tropí hlouposti. Všechno jsou to chytré a velmi vtipné komedie, jenom doufám, že se jejich složitá scénická podoba vejde na naše jeviště a vystačí si s našimi jevištními podmínkami. Další slavný film Pension pro svobodné pány inspiroval k divadelní komedii Komorní scénu Aréna v Ostravě, čímž  vznikla svižná podívaná. Národní divadlo Brno si skvěle poradilo s Goldoniho Náměstíčkem; vznikla velmi zajímavá současná komedie, kterou bych ráda viděla na našem festivalu. Loutkové divadlo Radost z Brna nastudovalo Malované na skle jako rozvernou taškařici, při které se diváci opravdu dobře baví. Dalším horkým kandidátem na finále je komedie Oněgin byl Rusák souboru Divadla v Dlouhé z Prahy. „Oněgin“ je pokračováním příběhu Ireny Douskové Hrdý Budžes v režii Jana Borny, jehož poetika je našim divákům známá především z veleúspěšné inscenace Jak jsem se ztratil, která u nás hostovala několikrát. Divadlo ABC má dva skvělé tituly na Festival smíchu – řemeslně skvěle odvedenou konverzační komedii Dobře rozehraná partie a klasickou frašku Hráči od Gogola. A to ještě zdaleka nejsme u konce. Do finálového pořadí ještě může promluvit Středočeské divadlo Kladno svým Detektorem lži, Činoherní klub Praha Ptákovinou nebo liberecké Divadlo F. X. Šaldy Figarovou svatbou. Rozhodování o tom, kterou komedii vybrat a které se vzdát, je opravdu velmi těžké. Abych pravdu řekla, ani nevím, jestli jsem po jiné roky během svého ježdění a vybírání zažila tolik báječné zábavy. Přesto můžu vybrat jen šest komedií. Sedmou bude naše inscenace Brouk v hlavě a věřím, že v silné konkurenci obstojí.

Ještě bych ráda vysvětlila jednu festivalovou linii, která je relativně nová, ještě ne zcela ověřená, přesto si myslím, že má budoucnost. Jsou to programy věnované především mladému publiku, které uvádíme pod značkou Na vlastní nebezpečí. Slyšela jsem názory rozezlených diváků, že je podceňujeme a diskriminujeme. Pojďme se na to podívat z jiné strany. Jestliže je vám přes třicet, obvykle nenakupujete ve „skejťáckých“ obchodech, jestliže je vám přes čtyřicet, neposloucháte hudbu svých dětí, jestliže přes šedesát, nemáte stejný vkus jako vaše vnoučata. Proto mladým lidem doporučujeme jiné programy než seniorům. Nechceme vám bránit, abyste si vybrali podle svých představ, jenom chceme poradit, abychom se vyhnuli oboustrannému zklamání. Když tedy nabídneme inscenaci Fucking generation aneb Zbavme se svých patosů a hymen, což je „Punková psychoreality show. Pivo, vodka, pivo, pivo, pivo – taky kafe a čaj. Málo spaní. Nástroje hudební. Generační loutková zpověď, v hlavní roli toaletní papír.“ – diváci si přirozeným způsobem vyberou. Ne každý titul je však takhle výmluvný, a proto jsme tu my, abychom poradili, nebo chcete-li, odradili, ale v dobrém úmyslu. Koneckonců „na vlastní nebezpečí“ znamená, že můžete jít na cokoliv, ale nesete jisté riziko.

V příštích čtrnácti dnech bude finišovat konečný, definitivní výběr a nastane velmi živá komunikace mezi našim divadlem a celou republikou. Na konci listopadu bychom měli mít zcela jasno, při čem se budete smát. Připravujeme i novou výtvarnou stránku a grafiku festivalu, máme spoustu dalších nápadů, jak přilákat diváky do divadla.

Počasí je pošmourné, dny se zkracují, Vánoce jsou takřka přede dveřmi a práce je „jako na kostele“. Ale když si představím, že v březnu zasednete do rozsvíceného a festivalově vyzdobeného divadla, rozevře se opona a vy se začnete dobře bavit a možná taky smát, je mi hned lehčeji na duši. I když je s festivalem opravdu hodně práce, stojí to za to. Těším se na vás v březnu. Nebo, pardon, už v únoru!

Jana Uherová, Divadelní zpravodaj 12/2008