Roland Schimmelpfennig / ZLATÝ DRAK

Překlad Petr Štědroň

Uvádíme v cyklu scénických čtení současné dramatiky
Malé inscenace na Malé scéně.

Zahajovací zkouška: 11. listopadu 2010 na Malé scéně ve dvoře.
Dílčí zkoušky: 12. listopadu 2010, 13. listopadu 2010,
Generální zkouška: v pondělí 15. listopadu 2010
Premiéra v pondělí 15. listopadu 2010 v 19.00 hodin na Malé scéně ve dvoře

Scénografická spolupráce: Zuzana Přidalová j. h.
Dramaturgie: Zdeněk Janál
Režie: Hana Mikolášková j. h.

OBSAZENÍ:
   Mladý muž, Dědeček, Asiat, Servírka, Kobylka ... Jan Musil
   Žena přes šedesát, Vnučka, Asiatka, Mravenec, Prodavač potravin ... Lída Vlášková
   Mladá žena, Muž s pruhovanou košilí,
         Asiat s bolestmi zubů, Barbie – fucker ... Petra Tenorová
   Muž přes šedesát, Mladý muž, Asiat, Druhá letuška ... Martin Mejzlík
   Muž, Žena v šatech, Asiat, První letuška ... Alexandr Postler

Inspice: Jiří Vojíř

---

ZLATÝ DRAK na Malé scéně

Po uvedení hry Antilopy švédského dramatika Henninga Mankella bude cyklus scénických čtení Malé inscenace na Malé scéně vzápětí pokračovat! Na další setkání se současnou dramatikou se můžete těšit již 15. listopadu, kdy uvedeme jednu z nejzajímavějších her dneška – ZLATÉHO DRAKA Rolanda Schimmelpfenniga (nar. 1967), který již delší dobu patří k nejpopulárnějším německým, respektive evropským autorům. Půjde o první české uvedení čerstvého překladu, jehož autorem je dramaturg a překladatel Petr Štědroň.

Roland Schimmelpfennig získal za svou tvorbu řadu významných ocenění, z nichž jmenujme především dvě Nestroyovy ceny, a to nejčerstvější – Mülheimer Dramatikerpreis pro nejlepší německou hru roku, a to právě za ZLATÉHO DRAKA. Toho Schimmelpfennig i sám režíroval ve vídeňském Burgtheateru – inscenace se setkala s nebývalým úspěchem a byla pozvána na festival Berliner Theatertreffen 2010, mezi nejlepší německojazyčné inscenace sezóny.

A čím ZLATÝ DRAK vzbudil v divadelním světě takový zájem? Je originálním pohledem nejen na problematiku asijských imigrantů. Odehrává se v čínsko-vietnamsko-thajské restauraci ZLATÝ DRAK a v jejím okolí. Mezi syčícími sporáky je mladému Číňanovi vytržen hasákem zub, načež Číňan vykrvácí. Zub se pak vydá na svoji dalekou pouť: nejprve nedopatřením do thajské polévky, poté do úst letušky a nakonec do řeky, po které pluje zpět domů také tělo mrtvého Číňana zabalené v koberci se zlatým drakem. Schimmelpfennig pozoruje vztahy uvnitř i vně restaurace z různých perspektiv. Každé vyprávění má jiné vyznění a atmosféru, muže hrají ženy, ženy muži, mladé hrají staří a naopak, každý herec hraje více postav. Výsledek je působivý, poetický, ale i brutální a plný metafor a hádanek. Jsem si jist, že se má pardubické publikum na co těšit!

Režijně se scénického čtení ZLATÉHO DRAKA zhostí mladá režisérka HANA MIKOLÁŠKOVÁ, které jsem proto k našemu projektu položil několik otázek:

V pardubickém divadle jste v minulé sezóně režírovala úspěšnou německou komedii Čistírna. Jak na zkoušení vzpomínáte a s jakými pocity se budete do Pardubic vracet?
Na zkoušení v Pardubicích mám jen ty nejkrásnější vzpomínky, protože atmosféra při zkoušení byla skvělá a vždycky, když se chystám do Pardubic na dozor, tak se strašně těším. Takže za Vaši nabídku spolupráce na scénickém čtení jsem velmi ráda, protože už se svých pardubických nemůžu dočkat.

Pracovala jste jako režisérka často na scénických čteních nebo na podobných jevištních útvarech? Co mohou tyto jiné divadelní formy přinést divákům a tvůrcům zajímavého?
Pracovala jsem na nich jak na „zakázku“ pro jiná divadla, tak jsem připravovala několik cyklů v brněnském Divadle Polárka, kde jsem působila jako dramaturg a posléze i jako šéfová. Myslím, že to je forma pro autory, herce i diváky velmi zábavná, protože nabízí značnou koncentraci na samotný text, není tak realizačně náročná, tzn. divák má možnost seznámit se s textem, na který by třeba v rámci tradiční repertoárové dramaturgie nezbyl čas a peníze.      A především – ať to chystáte, jak chcete pečlivě, vždycky je to trošku adrenalin a improvizace, což tomu dává zvláštní nádech živosti a bezprostřednosti. Takže z toho večera pak mají všichni zúčastnění pocit jakéhosi průletu dramatikovým vnitřním vesmírem.

Režisérka Hana Mikolášková za scénou grotesky Čistírna. Foto Michal Klíma

Jaký je váš vztah k německé dramatice, respektive přímo ke hrám Rolanda Schimmelpfenniga?
Německé dramatice se v kontextu českého divadla nemůžete jako režisér vyhnout, protože      i po stránce historické i v nejaktuálnější současnosti nás německy psaná literatura a německé divadlo ovlivňuje (jakožto náš nejbližší soused) nejvýrazněji. Osobně tíhnu spíš k anglosaské a francouzské literatuře, ale musím uznat, že jsem si i mezi Němci našla své favority a Roland Schimmelpfennig je jedním z nich. Proč, to asi nedokážu jednou větou vysvětlit, je to asi směsice humoru a bizarního nadhledu. A jeho texty v sobě zahrnují předpoklad scénické hravosti, a to mám ráda. Doufám, že to diváci poznají i z našeho čtení ZLATÉHO DRAKA.

Zdeněk Janál, Divadelní zpravodaj 11/2010