fotogalerie
Sholem Aleychem
Petr Novotný
|
Joseph Stein, Sheldon Harnick, Jerry Bock – ŠUMAŘ NA STŘEŠEPremiéra 20. a 21. dubna 2002 Světoznámý muzikál o tom, jak Tovje vdával dcery. Je už dobrou tradicí, že každou sezónu předkládáme svému publiku nově nastudovaný muzikál. Tentokrát jsme připravili vskutku světoznámý titul Šumař na střeše, který je ověnčen mnoha slavnými jmény. Jako předloha mu posloužily povídky humoristy Šoloma Alejchema, které do muzikálové podoby zpracoval libretista Joseph Stein, hudbu napsal Jerry Bock a texty opatřil Sheldon Harnick. Světová premiéra se konala v Imperial Theatre v New Yorku – ve městě, o kterém se říká, že je „největším židovským městem na světě“. Rozhodně se obrovské množství umělců a zejména producentů hlásí k židovské komunitě, anebo nezapírá židovské předky. Inscenace, pod kterou byl podepsán Jerome Robbins jako režisér i choreograf, se setkala s obrovským ohlasem u publika i kritiky a dočkala se rekordního počtu 3 242 repríz. Příběh mlékaře Tovjeho je i po sedmatřiceti letech poutavý, pořád dokáže rozesmát i dojmout a rozplakat. Žid Tovje je zbožný a bohabojný chudý člověk, kterého Bůh obdařil pěti dcerami. Nejstarší tři jsou na vdávání a rodiče spolu s dohazovačkou jim chtějí najít vhodné ženichy, jak velí tradice. Děvčata, která milují otce i matku a ctí tradice, nakonec všechna pravidla a tedy i tradice poruší a vyberou si muže, kteří jsou blízcí jejich srdcím. A Tovje se, kupodivu, s tím smíří, protože své dcery miluje a ví, že jejich štěstí je důležitější než dodržování tradic. V muzikálu Šumař na střeše uslyšíte skvělou hudbu, inspirovanou židovským folklórem, ukrajinskými popěvky i charakteristickými intonacemi americké pop music. Uslyšíte však i několik hitů, které jsou vám důvěrně známé. Ale pojďme si něco říct o těch nejdůležitějších židovských zvycích, tradicích, i když nejen o tom je tento muzikál (mimochodem, je také pln laskavého humoru). Žid, věrný tradicím, se modlí třikrát denně, spolu s dalšími modlitbami o Šabatu a o svátcích. Jednu z nejdojemnějších modliteb pronáší ráno, když vstává a děkuje Bohu, „že mu vrací duši, kterou přes noc opatroval“. Na západě Židé, kteří se modlí, obracejí se tváří k východu, protože tam je Izrael. Neobyčejný význam a moc, jakou má modlitba v prostředí zbožných Židů, vylíčil Maurice Amuel ve svém spisu Svět Šoloma Alejchema. „Tovje věří v Boha celým svým srdcem, miluje Ho a modlí se k Němu nejméně třikrát denně, oslovuje Ho láskyplně s obdivem, sympatií, ironií, zbožností, drzostí, a s nezlomnou vírou…V průběhu dne Tovjemu nezbývá, než si vždycky najít – i za okolností velmi nevyhovujících – příležitost na modlitbu. Dělejte si s Tovjem co chcete, připoutejte ho řetězy ke galéře, zapřáhněte ho do káry, vyhladovte ho, zmučte ho: odříká své tři modlitby denně děj se co děj. “ Přesto všechno je tento muzikál kosmopolitní. Není potřeba zdůrazňovat židovské reálie, ty nejsou to nejdůležitější. A ani naše inscenace je nechce přeceňovat, spíš poslouží jako podklad k dramatickému příběhu. Lidský příběh o otci a jeho dcerách se může stát v jakékoliv komunitě či společnosti. Překlad: Pavel Šrut Osoby a obsazení: Premiéra Šumaře nervózní, ale úspěšnáO víkendu 20 a 21. dubna divadlo zažilo svou poslední premiéru před rekonstrukcí historické budovy. Za neuvěřitelně krátkou dobu zde hostující režisér Petr Novotný nastudoval světoznámý americký muzikál Šumař na střeše. „Zkoušení v Pardubicích už vlastně neberu jako hostování, s řadou herců jsem již pracoval. Jsem na zdejší herce nějak zvláštně napojen a oni na mě,“ svěřil se Petr Novotný. Po poslední generálce režisér dojemně poděkoval souboru a řekl: „Teď už je to jen vaše! Mám sto chutí porušit své pravidlo a jít se na vás podívat na premiéru. “ Své pravidlo však neporušil a premiéru nervózně „protrpěl“ buď v rekvizitárně, nebo v kleku v portále. „Docela se na herce zlobím, vždyť jsem skoro tři hodiny klečel v portále a bolí mě kolena,“ vtipkoval po premiéře. Premiéra to byla opravdu velkolepá – jednoduchá, ale technicky velmi náročná scéna, krásné kostýmy, velké herecké a pěvecké výkony i obtížná choreografie. Po některých písních, ale i hereckých výstupech, po tanci Rusů a židovském lahvovém tanci, při kterém lahve na klobouku drží opravdu silou vůle snad všech v hledišti, na jevišti i v portálech (vím o čem mluvím, pardón, píši. Radek Smetana), následoval bouřlivý potlesk, který však předčila závěrečná děkovačka. Po premiéře se samozřejmě slavilo, v divadelním klubu se zpívalo a tančilo – nebudete věřit, ale nikdo neměl dost Šumaře, židovské písně zněly z klubu do brzkého rána. A jak se s Petrem Novotným pracovalo? „Mě? No jako vždycky výborně! On nenechá ani malou roli spát, každýmu človíčkovi na jevišti řekne strašně moc informací. Obdivuju na něm, že i během krátkého času na zkoušení dal tak těžký muzikál dohromady a hlavně bez stresů, v klidu. Všechny nás to stmelilo, táhli jsme za jeden provaz, každý se plně koncentroval na práci, nikdo neremcal, že musí čekat dlouho na výstupy, a teď to cítím i na jevišti, což je paráda!“ Petra Janečková to řekla krásně, co? I Lexa Postler přiznal, že tato práce byla pro něj velmi přínosná. „Hlavně v tom, že pan režisér nechá herce pracovat samostatně. Samozřejmě, že zasáhne v momentě, když člověk moc šlape vedle. Tím předává herci zvláštní, ale velmi příjemnou zodpovědnost za celou práci a představení. A to ještě v naprostým klidu a pohodě.“ „Vklad do inscenace od celého souboru byl naprosto mimořádný a soustředěný,“ chválila herce rozjásaná dramaturgyně Jana Uherová. „Opravdu jsem dnes cítila, jak ta obrovská energie pulsuje v celém divadle a jak to působí na diváky. Protože jsem si nebyla jistá, jestli to takhle monumentálně a citově bude působit, tak jsem měla strašnou trému. Teď ale vím, že je to skvělá inscenace, a pořádně to oslavím!“ Janu jsem tedy nechal oslavovat a na chvíli jsem vyrušil Petra Brychtu, který byl šťastný, že to má za sebou, protože od generálek bojoval s těžkou angínou a premiéru zvládl jen s množstvím antibiotik v těle. „Pro mě je Petr Novotný první režisér, pro kterého jsem ochotný zkoušet jednu scénu třeba dvacetkrát, různým způsobem a je mi to jedno. Když se něco nepovede, on to umí tak kouzelně shodit. To se u jiných režisérů moc nevidí.“ Jirka Kalužný jen dodal: „Už teď je mi líto, že to skončilo.“ Dál jsem se raději nikoho neptal, aby pan režisér v Pardubicích moc nezpychl. Ale ne, nalévalo se šampaňské, začalo se zpívat a tančit a u toho jsem přece nemohl chybět! Radek Smetana A ještě několik židovských anekdot na závěr. . .• Chucpanik (z hebrejštiny drzý, troufalý člověk), který dobře povečeřel v restauraci, si zavolá majitele a takto k němu hovoří: „Drahý příteli, pochutnal jsem si na vašem jídle, ale abych řekl pravdu, nemám právě ani vindru. Okamžik – nerozčilujte se. Vyslechněte mne. Jsem povoláním žebrák. A náhodou jsem výjimečně talentovaný šnorer (hebrejsky žebrák). Když teď vyjdu do ulic, vyšnoruju za hodinu částku, kterou vám dlužím. Toť se ví, kdo vám zaručí, že se vrátím, chápu, asi byste měl jít se mnou a nespustit mne ani na okamžik z očí, nemám pravdu? Ale může si člověk jako vy, známý restauratér, dovolit, aby ho viděli ve společnosti šnorera? Nemůže, tak vidíte. Ale mám pro vás dokonalé řešení: já vám tu počkám, a vy si zatím jděte do ulic vyžebrat peníze za mou večeři!“ • Pan Finkelstein byl obchodně v
cizím městě a nešly mu hodinky. Dlouho hledal nějaké hodinářství, až konečně
na jedné straně hlavní třídy uviděl ve výkladní skříni budík. Vešel a
oslovil muže za pultem: „Za jak dlouho mi opravíte hodinky?“ |
Copyright © 2000-2024, VČD Pardubice. Všechna práva vyhrazena.
Východočeské divadlo Pardubice, U Divadla 50, 531 62 Pardubice, tel: 466 616 411
e-mail: vcd@vcd.cz • další kontakty • správce webu
Obchodní oddělení, vstupenky, předplatné - tel. 466 616 432, večerní pokladna - 466 616 430, e-mail: obchod@vcd.cz
