Friedrich Dürrenmatt – ROMULUS VELIKÝ

Zahajovací zkouška: 25. dubna v 10.00 hod.
Technická zkouška: 4. června 2007
Premiéry: 16. a 17. června 2007
Derniéra 7. listopadu 2008

Komedie ze života praktického politika.

„Kdo mele z posledního jako my, může mít pochopení jen pro komedii.“ … „Nejsem jako ti hrdinští otcové v truchlohrách, kteří státu přejí dobré chutnání, když chce sežrat jejich děti.“ říká titulní postava Dürrenmattovy komedie. Jeho Romulus je vladař pacifista, vladař zemědělec, vášnivý chovatel slepic. Za výsadu politiků pokládá právo nic nedělat a v klidu snídat vajíčka z vlastního kurníku, i když má v zádech Germány a zemi lehlou popelem, protože „Na tomhle světě není už nikdo v bezpečí.“ Otevřeně se přiznává k tomu, že světové politice už vůbec nerozumí. O jaké době že to slavný švýcarský komediograf (mimo jiné autor Návštěvy staré dámy či Franka V.) vlastně psal? O pádu Říma, pochopitelně, ale ještě víc o pádu či rozkladu politických systémů vůbec. Hru Romulus Veliký napsal před více než půlstoletím a už tehdy měl důvod klást svému „starému Římanovi“ do úst věty: „Dnes taky žádného rozumného člověka nenapadne stát se ministrem.“ … „Copak se kultura dá zachránit?“ … „Musíme si vybrat mezi katastrofálním kapitalismem a kapitální katastrofou.“ … Vzhledem k tomu, že svět světem stál za starého Říma, za Dürrenmatta, a stojí i dnes, je Romulus Veliký komedií a nikoli tragédií. Ostatně Romulovo „praktické, uskutečnitelné“ volební heslo „Za slepičářství a zemědělství!“ je stejně pošetilé, jako moudré…

Překlad: Jiří Stach
Dramaturgie: Martin Fahrner
Scéna: Marta Roszkopfová
Kostýmy: Tomáš Kypta
Hudba: Jiří Šlupka Svěrák

Režie: Jiří Seydler

OSOBY A OBSAZENÍ:
  Romulus Augustus ... Josef Vrána j.h.
  Julia, jeho žena ... Lída Vlášková
  Rea, jeho dcera ... Kristina Jelínková
  Zeno ... Jan Hyhlík
  Aemilianus, patricij ... Martin Mňahončák
  Mares, ministr války ... Jiří Kalužný
  Tullius Rotundus, ministr vnitra ... Václav Dušek
  Spurius Titus Mamma, prefekt jízdy ... Radek Žák
  Achilles, komorník ... Zdeněk Rumpík
  Pyramus, komorník ... Alexandr Postler
  Apollyon, obchodník s uměleckými předměty ... Ladislav Špiner j. h.
  Caesar Rupf, průmyslník ... Martin Mejzlík
  Phylax, herec ... Josef Pejchal
  Sulphurides, komoří ... Leopold Běhan

Inspice: Zuzana Šebková
Nápověda: Jana Voldánová

S Jiřím Seydlerem nejen o Romulovi

Milý Jirko, hra, kterou teď zkoušíš, Romulus Veliký, se odehrává ve starém Římě. Jsou paralely mezi společností tenkrát a dnes? Jsme si alespoň trochu podobní se starými Římany?
Se starými Římany máme společného moc. Jejich kultura byla ve své době stejně roztříštěná, jako je ta naše dnes. Přišli o své náboženství, respektive přestali mu věřit stejně tak jako jsme my přišli o naše náboženství, to znamená o něco jiného, než primitivní víru v úspěch a peníze. Ztratili jsme sjednocující myšlenku stejně tak, jako ji ztratil starý Řím. A bez myšlenky se těžko bojuje o existenci.

Nebál by ses starý Řím označit za „postmoderní“?
Určitě nebál. S postmodernitou dneška má společného ten globální zmatek. Římu ve své době patřil také skoro celý známý svět a ve své pozdní fázi si už stejně jako my nevěděl rady, co s ním. Byl ohrožen barbary, kmeny s jinou kulturou a náboženstvím, kterým se mohl postavit pouze svým humanismem a filosofií. Barbarské kmeny však chtěly dobývat a užívat římského bohatství. Tomu se kulturou a humanismem těžko brání. Myslím si, že podobně je to i s námi v dnešní době. Doufám, že nemám pravdu, nehraju si na Sibylu, ale mám pocit, že i naše kultura se nachází v bodu zlomu.

Starý Řím. Máme se připravit na antické oděvy? Myslím tógy a tak?
Samozřejmě, že ne. Dürrenmatt napsal hru, která je nejblíže asi satiře. To znamená útvaru, který komunikuje se současností. Snažíme se zobrazit naše téma ne jako defétistické stanovisko, netvrdíme, že naše euroamerická kultura nevyhnutelně skončí pod nadvládou nějakých barbarů, ale bereme to jako jednu z možností vývoje situace. Řekněme, že je to takové varování. A mezi námi, možná že nějaké zjednodušení by nám i prospělo. Myslím si, že jsme v bludišti naší kultury – té změti různých filosofií, hodnot, měřítek morálky, různých rituálů a naopak předsudků – ztratili cestičku.

A není Romulus trochu těžký kus na konec sezóny?
Ne, rozhodně to není těžký kus. Je to hra, která bere situaci v nadsázce a dělá si srandu ze všeho, co za to stojí. Autor celý život tvrdil, že tragédie už nemá smysl, že žijeme komedii. Tomu, co žijeme, a našim problémům nejvíc, se můžeme už jenom smát.

MaF, Divadelní zpravodaj 6/2007
foto arciv VČD