Paula Vogel / NEJSTARŠÍ ŘEMESLO

Zahajovací zkouška: úterý 15. prosince 2009 od 9 hod.
Technická zkouška: 18. ledna 2010
Premiéry: 30. a 31. ledna 2010 v 19 hod. na Jevištní zkušebně VČD

Uvádíme na nové Malé scéně ve dvoře

Komedie o sexu v každém věku.

Pět žádoucích dam pohromadě těžko přehlédnete. Ale co když je i té nejmladší z nich přes sedmdesát? Sex a láska kvetou v každém věku. Život je bavit nepřestal a co je hlavní: stále mají co dávat. A taky je pořád čemu se učit... I nejstarší zástupkyně „nejstaršího řemesla“ potřebují vědět, co je to marketing, chtějí-li obstát v ekonomické konkurenci. O tom všem je groteskní komedie držitelky Pulitzerovy ceny Pauly Vogel. Její vtipné a přitom moudré podobenství o lidském životě, společnosti a o tom, co je víc, zda moderní strategie nebo obyčejná lidskost, uvádíme na komorní scéně v režii Jiřího Seydlera.

Překlad: Alexander Jerie

Režie: Jiří Seydler
Scéna: Ján Zavarský j. h.
Kostýmy: Tomáš Kypta j. h.
Dramaturgie: Tomáš Syrovátka

OSOBY A OBSAZENÍ:
  Vera … Ludmila Mecerodová
  Edna … Romana Chvalová
  Lillian … Jindra Janoušková
  Ursula … Lída Vlášková
  Mae … Zdena Bittlová

Inspice: Jiří Vojíř
Nápověda: Jana Voldánová

NEJSTARŠÍ ŘEMESLO – Nejmladší prostor

Studiové prostory mají v Pardubicích letitou tradici. Už za první republiky se mladí ochotníci pokusili založit alternativní „Intimní scénu“, kde uváděli tehdy moderní autory, jako byl např. Strindberg. V letech poválečných disponovalo divadlo komorní scénou v Husově sboru, kam se vracelo ještě v průběhu šedesátých a devadesátých let. Významné počiny, které vzbudily celorepublikový ohlas, nabídlo tzv. noční divadlo, které našlo domov ve foyeru Městského divadla, kde se vedle objevné dramaturgie prosadili i herecké veličiny budoucnosti jako např. Věra Galatíková.

Z nedávné doby si pamatujeme Komorní scénu Anežky České či Hronovickou scénu. Teprve letos se však Východočeské divadlo dočká svého vlastního studiového divadla s kvalitním zázemím a pravidelným provozem. Opět po sto letech se v Pardubicích otevírá nové divadlo. Ta věta by neměla znít nadneseně, neboť nejde jen o to, že herci budou moci hrát na dvou scénách současně. Naše studiová scéna – JEVIŠTNÍ ZKUŠEBNA (nově Malá scéna ve dvoře) – by opravdu měla být v pravém slova smyslu novým divadlem, byť v něm bude účinkovat stejný soubor, jaký znáte z Městského divadla. Studiová scéna se bude svou dramaturgií i inscenačními postupy orientovat na jiného diváka, než je většinový předplatitel, který opakovaně zaplní hlediště s kapacitou několika set míst. Studiová scéna umožňuje kromě nasazení komorních her s intimním obsazením a vedle inscenací s niternějším, minimalističtějším hereckým projevem především uvádění současných a méně známých autorů. K nim patří i Paula Vogel, autorka komedie NEJSTARŠÍ ŘEMESLO. Právě její hře se dostane cti otevřít naše nové divadlo.

Paula Vogel je americká dramatička, nositelka Pulitzerovy ceny. Má dar vlastní těm nejlepším spisovatelům, dokáže o vážných věcech psát s nadhledem, který překvapuje, baví, osvobozuje a především nabízí odstup, umožňující zamyslet se nad světem tak, jak to jako přímí účastníci nikdy nedokážeme. Její hra má atraktivní námět: život pěti prostitutek ve věku sedmdesát a výš. Ale za groteskní situací se skrývá podobenství či, chcete-li, modelová hra, která zdaleka nevypráví jen o pěti stařenkách vychutnávajících plnost života. NEJSTARŠÍ ŘEMESLO je svědectvím o naší společnosti a o nás samých. Je to komedie o tom, jak funguje rodina, firma, stát. A českého diváka překvapí, že navzdory železné oponě je svět jeden a problémy Američanek v osmdesátých letech jsou vlastně tytéž, jaké zažila česká společnost let devadesátých. Pojmy jako management, marketing, reklama zasáhly už každou oblast, „NEJSTARŠÍ ŘEMESLO“ nevyjímaje. A protože Paula Vogel je dobrá autorka, její komedie je také patřičně jízlivá: ostatně „agenti s teplou vodou“ si občas také mohou připadat trochu jako prostitutky. Ve světě, kdy je vše a všichni prodejné, je představa obchodnic s nejstarším řemeslem vlastně velmi výstižným obrazem naší současnosti. V tom Paule Vogel rozumí nejen v Americe, ale i u nás. Její hra se snad všude setkala s příznivým přijetím publika. A nejen proto, že její komedie je dobrá – je totiž především chytrá. Je to hra o starých nejen pro mladé. Otevírá naši studiovou scénu novým divákům, ale dojista nezklame ani valnou většinu našich věrných návštěvníků. Pro vás všechny je naše studiová scéna novou alternativou!

Tomáš Syrovátka, Divadelní program 1/2010

Na slovíčko před otevřením nové scény

Jako první si na nové studiové scéně VČD zahraje pětice hereček obsazená do komedie NEJSTARŠÍ ŘEMESLO. Otázky jsme jim pokládali ještě před začátkem zkoušení, to znamená ještě předtím, než hru dostaly poprvé do rukou. Přesto nás zajímalo, co se jim vybaví, když se řekne „NEJSTARŠÍ ŘEMESLO“. To byla první otázka, kterou jsme všem položili. A druhá? Co by popřály nově otevírané scéně? A zde jsou jejich odpovědi:

Zdena Bittlová – Raději se mi nic nevybavuje. (smích) – Nové scéně popřeju hodně věrných diváků a dobrý repertoár. Doufám, že tento studiový prostor přiláká nového, mladého diváka, kterému nabídne zajímavé komorní inscenace.

Jindra Janoušková – Nejstarší řemesla jsou různá. Ale mě napadá koželuh. Proč? Protože v našem domě na Starém městě byla od 17. století koželužna. Ta už tam však dávno není, ale od ledna tam budeme mít úžasnou cukrárnu. Cukrář, to je také staré řemeslo. Ale to, o kterém asi chcete, abych psala, mi jako řemeslo nepřipadá. – Hlavně studiovou scénu přeju našemu divadlu. Po celou dobu, co jsem tady v angažmá, jsme si ji přáli. Hráli jsme v různých prostorech, ale žádný nebyl to pravé. Nebyl náš. Těším se na přímý kontakt s diváky. Věřím, že i oni se budou v komorním prostředí cítit skvěle a z našich představení si odnesou velký zážitek.

Ludmila Mecerodová – No tak... že je to převážně ženský podnikatelský záměr, který má tu výhodu, že nepotřebuje žádný základní kapitál ani výuční list, a pracovní nářadí se nemůže zapomenout doma. A neplatí se daně! Zatím. – Studiová scéna by měla nabídnout menší formy divadla s bližším kontaktem s diváky, neobvyklé experimenty... Nové scéně bych přála, aby si rychle našla své diváky, aby byla pro fajnšmekry, abychom na ní my i publikum zažili úžasné chvíle.

Romana Chvalová – Jsem ráda, že jsem se tímhle způsobem nemusela živit. – Především nám přeju, aby se v nových prostorách příjemně hrálo. A studiové scéně hodně diváků!

Lída Vlášková – NEJSTARŠÍ ŘEMESLO? Provozuji skoro denně. Jak jsem se dozvěděla z naší inscenace hry Čistírna, nejstarším řemeslem je pradlena. A já, bláhová, si do pozdního věku myslela cosi úplně jiného! – Naší nové scéně ve dvoře přeji, abychom se setkávaly co nejčastěji a aby mě měla ráda.

Tomáš Syrovátka, Divadelní program 1/2010