Gao Xingjian / NA ÚTĚKU

Zahajovací zkouška: 10. dubna 2013 na Malé scéně ve dvoře
Dílčí zkoušky: 11. dubna, 15. dubna 2013
Technická zkouška: 16. dubna 2013
Generální zkouška: 16. dubna 2013
Předávací porada: 10. dubna 2013
Premiéra: v úterý 16. dubna 2013 od 19.00 hodin na Malé scéně ve dvoře

Intimní setkání před úsvitem uprostřed jedné krvavé revoluce. Hra nositele Nobelovy ceny za literaturu 2000.
Uvádíme V cyklu INprojekty (malé inscenační projekty světových novinek).

V cyklu Malých inscenačních projektů světových novinek INprojekty pokračujeme uvedením hry autora, který sice již více než dvacet let žije v Paříži, ale pochází ze země natolik vzdálené, jako je Čína. Pokračujeme tak nyní v prozkoumávání jednotlivých podob světové dramatiky z oblasti, kterou české divadelnictví příliš nezná. Tím autorem není nikdo jiný než nositel Nobelovy ceny za literaturu pro rok 2000 Gao Xingjian. Je vám jeho jméno povědomé? Možná jste četli jeho román Hora duše, který dosáhl obrovského celosvětového uznání a také u nás velkého čtenářského ohlasu. Nebo další román Bible osamělého člověka. Gao Xingjian ovšem není pouze romanopiscem, ale také výtvarníkem a filmařem. Významná část jeho tvorby pak náleží právě do divadelní oblasti – působil jako divadelní režisér a je autorem více než dvou desítek divadelních her (psaných čínsky a francouzsky). Na podzim loňského roku byl do češtiny přeložen rozsáhlý výbor z nich, který vyšel knižně pod názvem Druhý břeh. Pro náš cyklus jsme vybrali intimní komorní hru Na útěku, kterou autor napsal v roce 1989 v čínštině, ale už za svého pobytu ve Francii, kam byl nucen z Číny emigrovat. Na pozadí revoluce se v ní jedné noci setkávají tři postavy – Mladá dívka, Mladý muž a Muž. Jsou pronásledováni jako revolucionáři a jde jim o život. Při té příležitosti se sbližují a hovoří spolu nejen o důvodech k revoluci, ale především o sobě, o svých touhách a snech, které se možná jednoho dne uskuteční, anebo také ne, pokud nepřežijí tuto noc.

Překlad: Zuzana Li

Režie: Adam Rut j. h.
Dramaturgie: Zdeněk Janál

Osoby a obsazení:
   MLADÍK ... Petr Borovec
   DÍVKA ... Petra Tenorová
   MUŽ ... Pavel Novotný

---

S novým INprojektem až do Číny v režii Adama Ruta

Adam Rut

V cyklu Malých inscenačních projektů světových novinek INprojekty pokračujeme uvedením hry autora, který sice již více než dvacet let žije v Paříži, ale pochází ze země natolik vzdálené, jako je Čína. Pokračujeme tak nyní v prozkoumávání jednotlivých podob světové dramatiky z oblasti, kterou české divadelnictví příliš nezná. Tím autorem není nikdo jiný než nositel Nobelovy ceny za literaturu pro rok 2000 Gao Xingjian. Je vám jeho jméno povědomé? Možná jste četli jeho román Hora duše, který dosáhl obrovského celosvětového uznání a také u nás velkého čtenářského ohlasu. Nebo další román Bible osamělého člověka. Gao Xingjian ovšem není pouze romanopiscem, ale také výtvarníkem a filmařem. Významná část jeho tvorby pak náleží právě do divadelní oblasti – působil jako divadelní režisér a je autorem více než dvou desítek divadelních her (psaných čínsky a francouzsky). Na podzim loňského roku byl do češtiny přeložen rozsáhlý výbor z nich, který vyšel knižně pod názvem Druhý břeh. Pro náš cyklus jsme vybrali intimní komorní hru Na útěku, kterou autor napsal v roce 1989 v čínštině, ale už za svého pobytu ve Francii, kam byl nucen z Číny emigrovat. Na pozadí revoluce se v ní jedné noci setkávají tři postavy – Mladá dívka, Mladý muž a Muž. Jsou pronásledováni jako revolucionáři a jde jim o život. Při té příležitosti se sbližují a hovoří spolu nejen o důvodech k revoluci, ale především o sobě, o svých touhách a snech, které se možná jednoho dne uskuteční, anebo také ne, pokud nepřežijí tuto noc.

Režie této mnohotematické hry se ujal mladý režisér ADAM RUT, který se vám na následujících řádcích sám blíže představí.

Adame, v DISKU jsi absolvoval inscenací Peera Gynta. Kudy se vydaly tvoje režijní kroky poté?

Byl jsem rok v angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, režíroval jsem také v Plzni, v Praze jsem nazkoušel mimo stálé scény Ionescova Nosorožce a Play Frayn podle hry Číňani Michaela Frayna. V polovině května chystám další premiéru, nechte se překvapit.

Jak bys popsal své divadelní směřování?

Od svobody přes uťáplost zpět ke svobodě. Asi je to přirozené, angažmá klade na člověka úplně jiné požadavky než zkoušení jednotlivých inscenací, každý se musí omezit – a někdy je těžké si stanovit, kolik toho ze sebe „ořežu“, abych to ještě byl já. Teď se ovšem snažím být pozornější ve výběru textů a dělat divadlo především pro radost, stát jinak na vlastních nedivadelních nohou.

Účastníš se cyklu INprojekty (Malé inscenační projekty světových novinek). Jaké máš s podobnými projekty či scénickými čteními zkušenosti?

Scénická čtení mám velmi rád. Jako dítě jsem si je zažil v roli herce, díky tomu, že jsem byl členem Dismanova rozhlasového dětského souboru. A později jsem je organizoval. Nazkoušeli jsme několik rozhlasových her s výbornou režisérkou Hanou Kofránkovou. Naposledy jsem právě v Jihočeském divadle s tebou pracoval na hře Ewalda Palmetshofera Zvíře. Snad se smí říct spodní, to už v pozici režiséra. Je to velmi hezká zkušenost, člověk si vyzkouší nosnost textů, k jejichž inscenování by třeba neměl odvahu on nebo samotné divadlo, diváci mohou mít dojem exkluzivity, protože čtení se většinou neopakuje, nechci to přeceňovat, ale v něčem je to i režijní výzva, když během několika málo zkoušek je potřeba text jasně interpretovat.

V čem ti připadají takové projekty inspirativní, atraktivní a přínosné?

Jak už jsem zmínil, dostanou v nich často příležitost mladí či neznámí autoři, jejichž hry by se jinak divadlo inscenovat bálo, čtou se hry nové a hry, které se vymykají hlavnímu proudu. Herec s textem v ruce svoji postavu také spíše představuje, než by ji přímo hrál, nedochází ke ztotožnění – a tento odstup je pro herce i pro diváka jedinečný, dochází mimo jiné ke specifické komice… Všichni do světa za zrcadlem spíš nakukují, strčí tři prstíčky, ohřejí se a zase půjdou. Režisér se taky může seznámit s hereckým souborem a soubor s ním.

Mají pro tebe jako pro režiséra také nějaká omezení, která vnímáš jako překážku?

Všechny překážky, které s sebou scénická čtení nesou, jsou zároveň jejich výhody. Překážkou může být papír, text v ruce, když se herci snaží tvářit, že tam není. Pokud ho přiznáme, začíná zábavná hra využívající odstupu, který s sebou čtení vždy nese. Překážkou může být krátký čas zkoušení – ale opět se z něj může stát výhoda, herci nejsou ještě tak zatíženi instrukcemi jako při běžném zkoušení a mohou více reagovat na momentální náladu v sále, často si můžou dovolit víc než při běžné inscenaci.

Přitahuje tě současná dramatika? Který typ především?

Přitahuje, ale než bych určil nějaký typ, spíše mám oblíbené autory… Líbí se mi poslední Mametova hra Listopad, McDonaghovy hry, zajímavý je polský autor a režisér Walczak, skvělé jsou temné komedie ruských autorů (Sigarev, Koljada), které se u nás pravidelně hrají… Z našich her je úžasné Doma od Martina Františáka. Jak vidíš, tenhle výčet je jako dort pejska a kočičky. Nedokážu se omezit na jednu zemi, jeden proud či žánr. Mám rád autory, kteří kromě důrazu na výpověď ještě ovládají řemeslo. Divadelní hra je velmi specifický útvar.

Gao Xingjian

Připravuješ nový INprojekt hry Na útěku, jejíž autor Gao Xingjian je mimo jiné nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Setkal ses s jeho dílem už dříve?

Nikoli, bude to pro mě setkání první, o to ovšem zajímavější.

Hra Na útěku je poměrně intimním setkáním tří lidí uprostřed noci a jedné revoluce. Která témata hry tě zaujala především?

Dovolím si krátkou citaci ze hry:

Muž: Určitě z tebe bude skvělá herečka.
Dívka (trpce): Pokud to dneska přežiju.
Muž: To se rozumí.
Dívka (povzdechne si): No jo, ale i když přežiju, stejně ze mě herečka nebude.
Muž: Proč?
Dívka: To já jsem na náměstí četla většinu těch prohlášení. (…) Můj hlas musí mít už dávno nahraný.

Takže určitě dvě témata, ve kterých žijeme: téma ohrožení holého života a téma svobody, nutnosti bojovat za ni, uvědomovat si nesamozřejmost míru a volnosti…

Gao Xingjian byl pronásledován čínským režimem a nakonec byl nucen emigrovat. Jsi člověkem, který výrazně vnímá a sleduje potlačování lidských práv?

Sleduji a vnímám, dokonce i u nás, kdy jsou často potlačována lidská práva Romů. Všímá si toho Rada Evropy, věnuje se tomu poslední zpráva Amnesty International: http://www.lidskaprava.cz/uploads/03_dokumenty/04_uvod/AMNESTY-REPORT-2012_EN.pdf . Za lidská práva je zkrátka třeba bojovat nejen v zahraničí, ale začít u sebe – a každý dokonce přímo u své vlastní osoby. V Češích je bohužel spousta latentního rasismu a nedůvěry vůči různým skupinám.

Hra v sobě kromě osobních vztahů ukrývá i jisté politikum a filosofické názory. Jsi homo politicus? Jak vysoká je tvoje chuť vyjadřovat se prostřednictvím divadla k politickým či vůbec aktuálním společenským otázkám?

Čím dál tím větší. Zdá se, že opět dozrává čas pro divadlo, které se politice nebrání. Homo politicus jsem. Myslím, že když si člověk něco myslí či cítí, měl by jít a dát to najevo. Dnes už to není odvaha, ale povinnost. Velmi si cením těch, kteří dřív riskovali životy, aby to pro nás bylo tak snadné. Dnes na ně často zapomínáme a někteří hloupě tvrdí, že se za komunistů žilo líp… Ať se přijdou podívat.

Zdeněk Janál, Divadelní zpravodaj 4/2013