Jean-Claude Grumberg
KREJČOVSKÝ SALÓN

Premiéra 8. a 9. října 2005, Městská scéna VČD
Předávací porada: do 20. června 2005
Zahajovací zkouška: 15. června v 9.00 hod.
Technická zkouška: 19. září 2005
Derniéra 9. června 2007

Švadleny různých věků, charakterů i temperamentů prožívají své velké lidské osudy v Paříži těsně po válce a denně se setkávají v maličkém mikrosvětě krejčovské dílny. Při šití, které jim zajišťuje nevalnou obživu, probírají svoje každodenní starosti, ale i příběhy z válečné minulosti a touhy po šťastnějších dnech příštích. Vznikají tu přátelství i nevraživosti, je to ženský svět rychlého střídání nálad od příjemné pohody přes hašteření, urážky a srdceryvné pláče k osvobozujícím výbuchům smíchu, projevům vzájemného porozumění a nutné soudržnosti. Jejich protějškem je velký šéf, ovšem člověk stejně obyčejný jako ony. Snaží se pochopit jejich „malé“ problémy, protlouct firmu velkým světem konkurence a sociálních nepokojů, a zároveň při tom všem najít svoje místo pod sluncem.
Francouzská hra z roku 1979 nemá agresivní dravost současné dramatiky, je o opravdových, uvěřitelných lidech a jejich běžném životě s trápením i radostmi. Je nabitá vřelým pochopením a chytrým vtipem. Získala řadu ocenění a hrála se v mnoha zemích Evropy, v Americe, Japonsku a Izraeli. Českou premiéru v režii Petra Novotného uvedlo Divadlo na Vinohradech.

Překlad: Jiří Žák
Dramaturgie: Jana Uherová j. h.
Kostýmy: Lucie Jirout-Loosová j. h.
Scéna: Ivo Žídek j. h.
Choreografie: Vlastimil Červ j. h.

Režie a výběr hudby: Petr Novotný j. h.

Osoby a obsazení:
    Leon – Marián Labuda j. h.
    První žehlič – Radek Žák
    Max – Alexandr Postler
    Jean, druhý žehlič – Martin Chamer
    První mechanik – Jindřich Kratochvíl
    Druhý mechanik – Vladimír Chmelař
    Dítě – A. Píša / A. Doležal / J. Novotný
    Helena – Lída Vlášková
    Simona – Lucie Štěpánková
    Paní Laurence – Dagmar Novotná
    Gisela – Romana Chvalová / Ludmila Mecerodová
    Marie – Kristina Jelínková
    Mimi – Petra Janečková
    Petr Červený / Michal Lavrovič

Ženy jsou pro mě záhada

O ženách spíš nevážně s Mariánem Labudou

Marián Labuda, člen činohry Národního divadla v Bratislavě, vytvořil za svůj herecký život desítky postav, ale v posledních třech sezónách to vypadá, že se může stát hercem jedné role. Proč? Ve svém domovském divadle nazkoušel postavu Leona, mistra v Krejčovském salóně. Hra má velký úspěch, hraje se dodnes. A protože je to hra, která nabízí šest pěkných příležitostí pro dámskou část souboru, s radostí po ní sáhli i v Divadle na Vinohradech v Praze. V poslední době pořád častěji hostují slovenští herci v Čechách a naopak, proto nebylo velkým překvapením, když režisér Petr Novotný oslovil Mariána Labudu, aby postavu Leona nazkoušel i s vinohradským souborem. V naší, pardubické inscenaci, se situace opakuje. Znovu Marián Labuda – obklopen dalšími herečkami.

To už bude takový úděl, hrát s ženami, neustále jedno téma. A navíc ve dvou jazycích, v Bratislavě slovensky, v Čechách česky. Ale možná tomu není konec. Ozvali se prý už i ze Slováckého divadla a oslovili pana Labudu.
Tak nevím, asi mě bude pronásledovat osud Leona; budu žít na jevišti obklopen ženami.
Ženy jsou pro mě záhada. Zjišťuji, že čím jsem starší, tím víc jim přestávám rozumět.

Ale na jevišti to tak nevypadá…
Děkuji za kompliment, ale tam se přemáhám. Na jevišti se mi zkouší lépe se ženami, protože ženy mají jako svoji přirozenou vlastnost, že jsou submisivní. Mají to v krvi, jsou zvyklé z domácnosti…

Ani v Divadle na Vinohradech Vás některá herečka nepřekvapila tím, že je dominantní?
Ne, ani tam. To víte, musíte na ně vědět nějaké tajemství, a pak už je máte…

Máte rád submisivní partnery?
Ne, jenom ženy. A proto s nimi rád hraji, protože tak, jako žádný muž není doma pánem, není tím mudrcem, ani já nejsem, tak si to vynahrazuji na jevišti. A o to víc v divadle, kde hostuji. A doma? Žena, když vychová děti a nemá žádného pejska nebo kočku, zbyde jí jenom přítel domácí, tedy muž. A toho pozoruje, komanduje, realizuje se na něm. Ale tak to nebylo vždy. Kdysi to byl normální přirozený vztah, ale teď unikám z domu…

Marián Labuda se směje. Nebude to tak vážné… Měli bychom na něj prozradit, že se s ním dobře zkouší. Nikdy se neopakuje, provokuje herečky k mnoha reakcím, nikdo neví, co udělá v další chvíli, srší z něj jistá živelnost. A radost ze hry.

A tady, v Pardubicích? Co víte na naše herečky? Jaká tajemství, překvapení?
Nevím čím to je, asi to nějak souvisí s hospodářskou situací, ale herečky začínají chodit bosky.

To myslíte Lucku Štěpánkovou, která teď zkouší bosky? Ale Martin Chamer taky zkouší bos, má to ze školy, tam je to učil kantor herectví. Asi si takhle „lépe ohmatají prostor“…
Člověk má takový pocit, že tenhle soubor je v nějaké sociálně slabší situaci. Někdy se až stydím, že jsem v botách. Minule jsem si všiml, že i ředitel byl bos. Pak je člověku až trapné říct si o honorář, když je soubor bos. Přemýšlel jsem, čím to je… Třeba je to reakce na situaci, že se zvedly ceny za benzín. Jen doufám, že se to nedostane do vlády, aby premiér Paroubek neschválil nějaký zákon, jako je schválen letní čas, aby nebylo takové letní obutí. Tedy žádná obuv…

Marián Labuda je rád obklopen ženami. Ale v divadelním klubu si s ním rád povídá i Lexa Postler. Tento rozhovor probíhal za jeho neustálé asistence, smíchu a povídání mnoha žen…

Jana Uherová, Divadelní zpravodaj 10/05
» Marián Labuda je v Krejčovském salónu jako doma