Antonín Procházka – JEŠTĚ JEDNOU PROFESORE

Premiéra 26. a 27. října 2002 v Městském divadle

Současná česká veselohra populárního „plzeňského Moliera“.

Poklidně ženatý vysokoškolský profesor literatury ve středním věku si chce zpestřit šednoucí život, ale na milostné pletky s rozdychtěnými studentkami si netroufá. Raději využije neuvěřitelného vynálezu – speciálního počítačového programu, který mu umožní vejít do světa jakéhokoli románu a prožívat dobrodružství velkých literárních Hrdinů. Vynález má však ještě „nevychytané“ mouchy, které serióznímu profesorovi po návratu z knihy Vojna a mír způsobí nejeden problém v manželství i v profesionálním životě.
Komedie v provedení plzeňského divadla sklidila všechny ceny druhého ročníku GRAND Festivalu smíchu 2002.

Scéna a kostýmy: Karel Glogr j. h.
Dramaturgie: Martin Fahrner
Inspice: Jindřich Kratochvíl
Nápověda: Jana Voldánová
Režie: Antonín Procházka j. h.

Osoby a obsazení:
Ivoš ... Jiří Kalužný
Ema ... Dagmar Novotná
Nataša ... Lucie Štěpánková
Julie ... Michaela Frkalová
Katka ... Petra Janečková
Ota ... Alexandr Postler
Libor ... Milan Němec
Daniel ... Pavel Doucek
Duňaša ... Jiřina Jelenská
Bolkonskij ... Martin Mejzlík
Policista ... Jindřich Kratochvíl

Zajímalo mě, do jakého románu a proč by se rádi podívali někteří z herců této komedie…

Jiří Kalužný (Ivoš): S Romanama je to těžký. Jednu mám doma bratru 12 let a dna jsem ještě nedohlédl.

Dagmar Novotná (Ema): Do románu Jih proti severu, protože bych alespoň na chvíli chtěla být se Scarlet O´Harrovou.

Lucie Štěpánková (Nataša): Určitě bych si nenechala ujít setkání s Malým princem. Je to možná infantilní, ale no a co! Každý druhý by mi přátelství s ním záviděl.

Pavel Doucek (Daniel): Do Deseti tisíc mil pod mořem, abych už měl konečně klid.

Jiřina Jelenská (Duňaša): Ježišmarjá! O tom jsem nikdy nepřemýšlela… Těch by bylo, ale asi bych se nejraději podívala do Vejce a já od Betty McDonaldové, protože je to takový ze života a je tam hodně srandy!

Martin Mejzlík (Bolkonskij): Mně by se líbilo být v knize Dva roky prázdnin. A proč? To je snad jasný… Nebo by mě lákalo dostat se na pustý ostrov z románu Robinson Crusoe, ale vzal bych si tam s sebou svou rodinu – Martinu a Zuzku. A tenisovou raketu…

Radek Smetana

Od „Dcery“ k „Profesorovi“

Po sedmi letech u nás opět hostuje herec, režisér a autor úspěšných komedií v jedné osobě Antonín Procházka, který v Pardubicích představí svou komedii Ještě jednou, profesore. Někteří z Vás ji měli možnost vidět na loňském GRAND Festivalu smíchu, odkud si odvezla všechny ceny…

Co se změnilo ve Vašem životě od té doby, kdy jste u nás v Pardubicích naposledy hostoval a nazkoušel tady svou hru "S tvojí dcerou ne?"

Mám o jednu dioptrii víc. Začal jsem chodit na pedikúru. Jsem asi pošetilejší. Napsal jsem zase pár her, taky jsem se přestěhoval, mám jiné telefonní číslo, jiné číslo kalhot, jinou… změnilo se toho dost a to jsem ještě neviděl své rentgenové snímky. Ale jistým způsobem jsem pořád stejný. Je to možná tím, že mám dobrou holičku.

O čem je ve stručnosti hra "Ještě jednou, profesore?"

Je to moje oblíbené téma: Únik z normálního života do světa fantazie a potom opět šťastný návrat na zem. Jak říká jeden hrdina z jiné mé hry: „Sny jsou tady od toho, abychom nemuseli své bláznivé představy doopravdy prožívat. No a život je tu asi od toho, abychom se měli ze svých iluzí kam vracet.“ I když tohle je asi poprvé, kdy zkouším, jestli komedie unese jako happy end smrt.

Kde všude už se Vaše hry dočkaly uvedení?

Kromě Pardubic a Plzně ještě asi v sedmi českých divadlech. A v zahraničí na Slovensku, v Kanadě, v Polsku a Slovinsku. „Nicht mit deiner Tochter“ je připravena k uvedení v německy mluvících zemích.

Je všeobecně známo, že mezi herci a režiséry vzniká někdy během zkoušení inscenace dost silné napětí. Režisér má svůj výklad a herci také svůj… A stejné napětí může být mezi režisérem a autorem hry, pokud je autor naživu a ještě je tak pošetilý, že se dostavuje na zkoušky. Spoustu situací, které zamýšlel tak a onak, režisér najednou vykládá úplně jinak. Říkám si, jak se pak musíte cítit Vy, když jste ve svých hrám autorem, režisérem i hercem v jedné osobě?

To je velmi složitá otázka. Tak otázka je jednoduchá, ale odpověď asi ne.Totiž jako herec si málokdy rozumím s režisérem. Jako režisér těžko nesu, když mi do toho mluví autor, přitom jako autor nedůvěřuji režisérovi a jako režiséra mě rozčilují herci. Jako herec si málokdy rozumím…

Martin Fahrner

ANTONÍN PROCHÁZKA (1953)

Antonín Procházka je hercem plzeňského divadla od roku 1977. Nastoupil do angažmá v činoherním souboru hned po absolvování pražské DAMU. Z osmdesátky rolí, které tady vytvořil, připomeňme alespoň jeho Miloše Hrmu v Ostře sledovaných vlacích, Mozarta v Amadeovi, Fistulu v Pokoušení, Jakuba v Jakubovi a jeho pánovi nebo postavu Čechova ve hře Čechov na Jal-tě. Nejblíže jeho naturelu jsou postavy, kde humor osciluje na hraně komiky a tragiky. Před třinácti lety, po zkušenostech s vlastním autorským divadlem, začal psát komedie. Hned jeho první hra Klíče na neděli dosáhla 100 repríz a na Divadelních aktualitách v Praze získala diváckou cenu (autor sám cenu za herecký výkon). Následovaly komedie jak pro činohru, tak pro operetní soubor plzeňského divadla. Ty nejúspěšnější, S tvojí dcerou ne a Vraždy a něžnosti se objevily i na jevištích jiných, dokonce zahraničních divadel.

Antonín Procházka ve většině inscenací svých her na mateřské scéně vystupuje v trojroli – autora, interpreta některé z rolí a režiséra. Bohužel z pokusů převést jeho divadelní hry na televizní obrazovku byl úspěšný pouze přímý přenos plzeňské inscenace S tvojí dcerou ne. Zatímco jeho hudební komedie Hledám děvče na boogie-woogie a Holka nebo kluk se obracejí do úsměvných prvorepublikových časů, komedie vzniklé pro soubor činohry čerpají ze současnosti. Hrdinové jeho textů nejsou výjimeční. Mají obyčejná zaměstnání i problémy. A ty problémy si většinou vytvářejí sami tím, že sní nereálné sny a lžou nebo zalhávají nejen ostatním, ale i sobě. Musí projít očistnou lázní trapasů, aby si uvědomili cenu obyčejného života, cenu partnera i vlastní identitu. Procházka píše výhradně komedie, protože je přesvědčen, že „nic jiného neumí", a ví, jak je pro každou dobu smích nutný.

SEBRANÉ SPISY ANTONÍNA PROCHÁZKY

Klíče na neděli 1988, Derniéra 1989, Malá boční hudba 1990, Fatální bratři 1992, S tvojí dcerou ne 1994, Vraždy a něžnosti 1995, Věrní abonenti 1996, Ještě jednou, profesore 2000)

Hledám, děvče na boogie-woogie 1996, Holka nebo kluk 1998, Muzikvariát 2002

Martin Fahrner, z programu k představení