John Kander – Fred Ebb – Bob Fosse / CHICAGO

Na podkladě stejnojmenné knihy Maurine Dallas Watkinsové

Zahájení zkoušení – choreografie: 25. 11. 2008
1. čtená zkouška: 10.12. 2008
Technická zkouška: 12. 1. 2009
Premiéry: 24. a 25. ledna 2009 v Městském divadle
Derniéra 8. ledna 2010

Krimi muzikál, odehrávající se roku 1929 v Chicagu v atmosféře jazzových rytmů.

Neomezené možnosti města na břehu Michiganského jezera přilákají Roxie Hartovou, jež sní o kariéře na jevišti a chce být stejně slavná jako kabaretní hvězda Velma Kellyová. Místo na žebříčku slávy se však obě setkají ve vězení, obviněny z úkladných vražd. Jejich obhajoby se ujme úspěšný právník, který z nich udělá v tisku oběti chlípných činů jejich manželů. Rozjede se mediální divadlo, ve kterém se Roxie, znalá špinavých triků, stane přes noc hvězdou první velikosti, zatímco Velma zůstává ve vězení…

Broadwayská inscenace Chicaga získala nejvyšší tamější divadelní cenu Tony Award. U nás je Chicago známé ze stejnojmenné filmové podoby, oceněné Oscarem za nejlepší film roku 2002.

Překlad libreta a české texty: Ivo T. Havlů
Choreografie: Vlastimil Červ j. h.
Scéna: Ivo Žídek j. h.
Kostýmy: Roman Šolc j. h.
Hudební provedení: Václav Marek & his Blue Star
Dramaturgie: Jana Uherová j. h.
Asistent choreografa: Petr Červený j. h.
Režie: Petr Novotný

Osoby a obsazení:
  Velma Kelly, vražedkyně ... Kristina Jelínková
  Roxie Hart, vražedkyně ... Martina Sikorová
  Billy Flynn, advokát ... Ladislav Špiner
  Ámos Hart, manžel Roxie ... Petr Dohnal
  Máma Morton ... Dagmar Novotná
  Mary Sunshine, bulvární novinářka ... Jan Berko j. h.
  Liz, vražedkyně ... Ludmila Mecerodová
  Annie, vražedkyně ... Lída Vlášková
  June, vražedkyně ... Stanislava Lavrovičová j. h.
  Hunyaková, maďarská vražedkyně ... Jindra Janoušková
  Mona, vražedkyně ... Klára Sochorová j. h.
  Hajzl Kitty, vražedkyně ...
       Bára Dipoldová j. h. nebo Kristína Šimegová j. h.
  Vrchní dozorkyně ... Alena Horáková (ext.)
  Boys and Girls ... Petra Hofingerová j. h.,
       Kateřina Jirásková j. h., Hana Kubinová j. h.,
       Martina Mejzlíková j. h., Michaela Novotná j. h.,
       Jiří Bělohlávek j. h., Petr Červený j. h., Petr Jirsa j. h.,
       Michal Lavrovič j. h., Jakub Semerád j. h.

Inspice: Zuzana Šebková
Nápověda: Jana Voldánová

Chicago – to je moc, vražda, sex a dobrá hudba

Muzikálem vskutku světovým se v posledních dnech zaobírá převážně dámská část našeho hereckého souboru. Pod režijní taktovkou Petra Novotného a v choreografii Vlasty Červa herci a herečky na jevišti i ve zkušebnách zkoušejí, zpívají a tančí. Hra Chicago má tu výhodu, že ji zpopularizoval stejnojmenný film z roku 2002, kde v režii Roba Marshalla hrály hlavní postavy takové hvězdy jako Catherina Zeta-Jones, Renée Zellweger a Richard Gere. Možná je to i drobná nevýhoda, protože kdekdo bude s nimi naše herce srovnávat. Ale my věříme, že zážitku z divadelního představení s živou kapelou se nevyrovná žádný film.
Během zkoušení jsem položila několik otázek Martině Sikorové, Petře Janečkové a Ladislavu Špinerovi, kteří ztvárňují hlavní role.

Martino, jaká byla tvoje první reakce, když ses dozvěděla, že hraješ Roxie Hartovou?
„Měla jsem velkou radost a zároveň se mi jaksi stáhly hýždě. (smích) Byla jsem mile překvapená, že mi pan režisér takhle věří.“
Myslím, že tvojí doménou je zpěv. Na tak velkou muzikálovou postavu jsi ale čekala dost dlouho. V hudebních inscenacích ses objevila zatím ve vedlejších postavách, nebo ve sboru, nejvíce si tě diváci pamatují jako Anděla z Malovaného na skle. V čem je pro tebe Roxie výzvou?
„Mně nevadí hrát ve sboru, když si vzpomenu na My Fair Lady, tak je tam co zpívat, tančit i hrát. Pro mě sbor znamená svým způsobem i menší pocit zodpovědnosti. Ono všechno má své pro i proti. Ale v čem je pro mě Roxie výzvou? Ona vystupuje, jako by neuměla do pěti počítat a přitom je to pěkná mrška. Já zatím dostávám spíše postavy „andělů“, nejen těch „Malovaných“, takže jsem vlastně sama zvědavá, jak se tahle moje hříšnice podaří. Určitě to ode mě bude chtít dost ženskosti a smyslnosti. A v neposlední řadě je to pro mě velká škola tance a zpěvu.“
A v čem je ti Roxie blízká?
„Asi právě v tom, že má toho svého „ďáblíka“ schovaného. (smích)“

Petro, v Chicagu jsou dvě hlavní ženské herecké postavy. Než vyšlo obsazení, přinejmenším jsi tušila, že jednu z nich budeš hrát. Kdyby sis mohla svobodně vybrat, která by to byla, Roxie Hartová, nebo Velma Kellyová?
„Hraju Velmu a myslím, že je to „trefa“! Obě postavy mi přijdou velmi zajímavé, ale víc mě láká Velma, je to taková dračice.“
Znamená tato postava ve tvé kariéře nějaký posun? Naposledy jsi zkoušela a pořád ještě hraješ Lízu Doolittleovou v My Fair Lady. Líza je hubatá, ale roztomilá, na rozhraní mezi dívkou a ženou. Velma je ti věkově bližší. Čím ještě tě tato postava přitahuje?
„Líza je úplně jiná, v celé herecké škále, od hubatosti do proměny v kultivovanou dámu či slečnu, která objevuje, co v životě chce. Velma mě láká především proto, že je to role v tanečním muzikálu. Není to postava rafinovaná herecky, a i když na ní budu muset zapracovat, nebude to tak těžké, jako když jsem zkoušela Lízu. V Chicagu bude důležité, abych celou hru zvládla pohybově a pěvecky. No a v neposlední řadě je zde zpívání asi o kvartu níž, takže si budu lebedit v nízkých tónech!“
Takže Velma ti pomůže v procvičení řemesla. Ty se dlouhodobě a cílevědomě věnuješ tanci. Proč tě tato disciplína tolik zajímá?
„Tanec mám strašně ráda. Říká se, že pohyb je návykový. Začnete třeba běhat, párkrát se k tomu nutíte, ale pak už to tělo samo vyžaduje. Pro mě je tanec fyzická potřeba. Během sezóny, když zkouším činoherní představení, nemám tolik času a možností udržovat tělo v dokonalé kondici. Také proto každé prázdniny navštěvuju kurzy jazzového tance. Takže Chicago bude pro mě skloubení profese a příjemné činnosti, kterou mám moc ráda. A navíc mi styl tancování v tomto muzikálu nesmírně vyhovuje.“

Láďo, jak jsi reagoval, když ses z fermanu dozvěděl, že v Chicagu hraješ postavu advokáta Billy Flyna?
„První reakce – no, říkal jsem si, že si koupím šedivou barvu a nechám si obarvit vlasy. (smích)“
Ještě než viselo obsazení a tys věděl, že se tato hra bude inscenovat, myslel sis na nějakou postavu?
„Ale ano, myslel, tak jako každý herec doufá, že bude obsazený; ale já jsem si myslel spíš na manžela Roxie Hartové, který je znám jako Mr. Celofan. Takže Billy Flyn byl pro mě velké překvapení. Ale je to nádhera.“
V čem je pro tvou profesi tato postava důležitá, v čem tě tato práce posouvá?
„Ještě nikdy jsem se nepotkal s takovou rolí. Role právníka, narcise bez skrupulí, je zcela jiná, než dosud hraju. V pardubickém divadle jsem se začal dostávat do „škatulky“ komického herce a tato role není komická. Je v ní ale ohromně moc prostoru pro herectví, a já se na to strašně těším.“
Postava Billyho Flynna je tak trochu ekvilibristická – přechází od hraní k zpíváni a tanci. Je toto tvoje „parketa“?
„Myslím, že je to moje parketa, proč ne? Rád zpívám, hýbu se a už teď vymýšlím a mám spoustu nápadů. Já jsem sice spíše rockově založený kluk, ale tato hudba je velmi zajímavá. Ne, je nádherná! Je to pro mě velká výzva a doufám, že nezklamu.“

Jana Uherová, Divadelní zpravodaj 1/2009