Josefa Dvořák – Lucerna aneb Boj o lípu

Divadelní společnost Josefa Dvořáka

Odehrává se po skončení slavné pohádkové hry na zvláštní žádost a riziko všech diváků.

Výprava: Dušan Filip Škrášek
Kostýmy: Iva Hüttnerová
Šéf provozu: Jarmila Dvořáková
Kostýmy a rekvizity: Lia Perglerová
Zvuk: Zdeněk Jurášek, Martin Krištof
Světla: Jindřich Jukl
Zástupce provozu: Jiří Veit
Text sleduje: Dana Martanová
Hudební mixáž: René Krupanský
Režie: Jiří Adamec

Osoby a obsazení:
    Josef Dvořák ... vrchní, Klásek, mušketýr, vodník Michal
    Pavlína Filipovská ... paní kněžna
    Dagmar Schlehrová ... babička, Klásková
    Milan Duchek ... učitelský Zajíček
    Radka Stupková ... Hanička
    Jiří Veit ... pan Franc
    Karel Gult ... mlynář

Dopis Josefa Dvořáka Aloisovi Jiráskovi

Vážený pane profesore,

musím se Vám upřímně přiznat, že jste nikdy nepatřil k mým oblíbencům. Vaše knížky jsem neměl rád proto, že byly na můj vkus příliš rozvleklé, popisné a nudné. Měl jsem – a stále mám – rád vzruch, napětí, změnu a jistě i proto jsem nad Vašimi knížkami většinou usínal. Své – v této mé klíčící negaci – udělala také škola. Povinná četba. Vaše díla mne pronásledovala celý školní věk. Byl jsem nucen obstarávat si "obsahy" povinné při hodinách českého jazyka i velmi nekalým způsobem. A dnes se Vám musím přiznat: z Vašich knížek jsem dočetl do konce snad jen Staré pověsti české. Averzi k Vašemu dílu podtrhla také inflace Vašich knížek na knižním trhu v době, kdy jsem vyrůstal. Místo clifftonek a indiánek, které jsem musel pracně shánět, se to všude hemžilo jen Vámi.

Já vím, ale vím to až dnes – tenkrát jsem to nevěděl – nemohl jste za to. Nemohl jste za poněkud scestné názory profesora Nejedlého, nemohl jste za to, že jste byl ve jménu ideologie vlastně zneužit ... V té době jste dávno odpočíval na hřbitově ve svém rodném Hronově...

Ale vidíte, odříkaného chleba největší krajíc. Svatokrádežně jsem sáhl právě po Vaší Lucerně. Četl jsem ji mnohokrát – znám ji už nazpaměť – a objevil jsem, jaký jste vlastně byl. Uměl jste psát, osnovat příběhy, byl jste vybaven náramnou pozorovací schopností a velkým – zvláštním – darem humoru. V Lucerně to všechno je. Troufám si v této chvíli doufat, že nebudete zděšen tím, jak jsem s příběhem a textem zacházel. Troufám si to konstatovat proto, že jsem Vás přes Vaši práci – konečně poznal. Že jsem pochopil, co jste komu chtěl říct. I to Vaše poselství odolává času. Je živé dodnes.

Víte, snažil jsem se přijít na kloub charakteru postav v Lucerně – a byl jsem udiven. Právě dnes a v době, kterou prožíváme. Najednou jsem si uvědomil, že ve mlýně se melou také jiné věci než mouka, že přepisování kronik, potažmo dějin je nesmírně aktuální kdykoliv, že učitelský pomocník Zajíček předkládá ve své ponížené suplice paní kněžně přece docela zjevné udání ... Mnoho dalších souvislostí jsem objevil, nad mnohým jsem se zamyslel a mnohému jsem se smál. S Pavlem Fialou jsme se pak pustili do přepisu. S úmyslem podtrhnout to, co ve Vašem díle je a zůstane vždy živé.

Jako herec jsem Vám velmi vděčný za krásné příležitosti proměn. Jako komik pak za možnost publikum rozesmát. Potlesk P.T. diváků ale dnes patří, vážený pane profesore, také Vám. Už Vás mám velmi rád.

Váš Josef Dvořák

» převzato ze stránek Divadelní společnosti Josefa Dvořáka