Aldo Nicolaj – TŘI NA LAVIČCE

Trochu veselé, trochu smutné, jako v životě.

Pražská divadelní agentura Václava Hanzlíčka

Na lavičce v parku, uprostřed ruchu velkoměsta, mezi tisíci bezejmennými lidmi, se setkávají tři lidé. Tak začíná hra, která je z autorovy tvorby snad nejtypičtější pro jeho umění dialogu a zaznamenala největší úspěch a širokou odezvu. Je v ní znepokojivé světlo velké mravní myšlenky. Aby se stárnoucí člověk dokázal udržet člověkem, je to těžká a vysilujicí vojna V ní prakticky ztrácí zdraví, paměť a autoritu. Bojuje, aby si udržel místo na výsluní svých nejbližších, a když ne lásku, tak aspoň trochu pozornosti, porozumění a ohledů...

Přitom osamělost starých, jejich úzkosti a někdy i chudoba se týkají především generace nastupující, neboť takové stáří, jaké vytvářejí děti pro své rodiče dnes, čeká zítra i je.
Bručoun Silvestr a rezignovaný Luigi se chystají jako za klukovských let na velká dobrodružství.

Bručouna Silvestra i rezignovaného Luigiho sbližuje marné hledání odpovědi na mučivou otázku, k čemu tady vlastně ještě jsou. A pak se jednoho dne na scéně objeví bývalá učitelka, slečna Ambra. Snad proto, aby přinesla světélko naděje, že ve třech se samota bude lépe snášet. Kdo ví...

Hudba:  Petr Mandel
Scéna:  Milan Čech
Překlad:  Jan Makarius
Režie:  Pavel Háša

OSOBY A OBSAZENÍ:
    Ambra – Květa Fialová
    Silvestr – Petr Nárožný
    Luigi – Ladislav Trojan