Oceněný herec a čerstvý otec Milan Němec

Rozhovor

Milan Němec se letos již popáté stal nejoblíbenějším hercem pardubického divadla a 4. dubna se pak stal i otcem syna Vaška.

Milane, máš za sebou dost úspěšné období. Chybí Ti ještě něco k úplnému štěstí?
Z těch zásadních věcí už teď vlastně vůbec nic. A ty ještě nedávno „strašně a životně důležitý“ najednou pozbývají váhy. Tak ti odpovím třeba někdy příště, jestli mi ovšem poskytneš prostor.

Narodil se Ti syn. Muži většinou chtějí syna, bylo to i Tvoje přání?
Naším přáním hlavně bylo, aby se nám narodilo zdravé dítě. Kluk nebo holka, to bylo úplně jedno. A jednou po ultrazvuku už to byl prostě Vašek a hotovo. A teď si říkám, že to kluci mají v životě asi trochu jednodušší. Například nemusejí nikdy čekat ve frontách na záchody a tak…

V pondělí 4. dubna bylo zákulisí divadla nervóznější než při jiných představeních, ještě těsně před začátkem představení Za kolik nikdo netušil, zda budeš hrát. Jak Váš velký den vlastně probíhal?
Začalo to už o půlnoci, po šesté jsme dorazili do porodnice, takže všechno nasvědčovalo tomu, že během dne stačí Vašek určitě přijít na svět a nic tak večerní představení neohrozí. Ale mělo to daleko volnější průběh, než kdokoli čekal, a moje žena se na sále ještě pěknou dobu potrápila. Od půl páté jsem měl na telefonu Petra Dohnala, kterému nezbývalo než čekat. Pár minut před sedmou jsem mu oznámil, ať pošle diváky domů, že to hned tak ještě nebude, ale sotva jsem vyšel s telefonem na chodbu, už u mě byly dvě sestry se slovy: „Tatínku, rodíme!“ Tak jsem zavolal ještě jednou, jestli by šlo na mě v divadle počkat a přesně v 19.00 přišel Václav Němec na svět. Jó, divadelní krev se nezapře. Jako podle fermanu. Jen jsem se tedy ujistil, že jsou žena i on v pořádku, pořídil bleskovou dokumentaci a v 19.25 jsem už vcházel na jeviště.

Jaký je to pocit být u porodu? Řada mužů se tomu brání…
Možná jsem mezi ně ještě nedávno patřil, ale už během těhotenství jsem si nedokázal představit u porodu nebýt. Dnes už je vlastně tatínkova absence u porodu spíš výjimkou. A odpověď na otázku, co bylo v té chvíli důležitější, jestli porod nebo divadlo, byla vlastně naprosto jednoduchá. Nakonec tedy dopadlo obojí a já jsem šťastnej, že jsem u toho mohl být. Takových zážitků je v životě málo.

Vím, že je to asi předčasné, ale uvažujete i o sestřičce po Vašíka?
Radku, to je nejen předčasné, ale i troufalé, ptát se týden po porodu ženy, jestli nechce být znovu těhotná. Radku… (smích)

Nyní ale zpět k divadlu. Má pro Tebe ocenění diváků větší váhu než cena divadelních kritiků?
Ta dvě ocenění jsou především velmi odlišná. Je pravdou, že ocenění diváků mi dělá radost čím dál větší a připadá mi tak nějak spravedlivější. Protože když člověk odhalí zákulisní taktiky všech odborných divadelních prestižních cen, Thálií počínaje přes Ceny Radoka a nemusíme chodit daleko – i našeho Festivalu smíchu, tak si jich ve výsledku ani nemůže moc vážit.

Jak si vysvětluješ, že v poslední době u diváků vyhrávají mladí herci?
Jednoduše. Myslím, že je to zkrátka především tím, že mladí herci jsou v kurzu, hrají, je pro ně spousta krásných rolí a jsou nejvíc vidět.

Která role je Ti v současné době nejbližší?
Velmi mě potěšila práce na hře Za kolik a teď si užívám každou její reprízu. Dobře je mi i v Tomovi v komedii Úžasná svatba.

S jakou rolí jsi měl naopak největší problém?
Ne vždycky jde všechno jako po másle, ale zatím se mi nestalo, že bych kvůli práci na nějaké roli třeba týden nespal nebo nejedl.

A co kapela Dr. Swing? Jak pokračuje Tvá pěvecká dráha?
Myslím, že zdárně. Jezdíme, koncertujeme – jak jen mi to moje domovská scéna umožní.

Blíží se volby do parlamentu. Už jsi rozhodnutý, koho budeš volit?
Ano.

Někteří lidé jsou politikou znechuceni, a proto odmítají jít k volbám. Souhlasíš s tímto postojem?
To je rozhodnutí každého z nás. I o tom je demokracie.

Před rokem, když jsme spolu dělali rozhovor, jsi říkal, že počítač neumíš ani zapnout. Nyní spolu však už komunikujeme mailem. Co Ti dává ta „zázračná bedýnka“?
Co se týče práce s počítačem, opravdu jsem lehce pokročil, ale víš, že ti vždycky radši volám, jestli ti to v pořádku došlo. Jedinou nadějí je pro mě do budoucna Vašek, kterej to snad svýho starýho, nemoderního tátu naučí.

Pomalu se blíží prázdniny. Těšíš se? Máte už nějaké plány na léto?
Těším se vždycky a tentokrát ještě víc. Jsem rád, že nám narození Vašíka vyšlo právě na jaro a že na něj budeme mít o prázdninách oba móře času, i když moře zatím neplánujeme. Pořídíme třetí baťoh a v srpnu hurá na naši oblíbenou Šumavu.

Milane, díky za rozhovor a přeji, ať se Vám všem třem nejen na Šumavě daří.

Radek Smetana (Divadelní zpravodaj 5/06)