Basic HTML Version
>d
MARINA SIKOROVÁ nedávno slavila narozeniny,
a protože je ve věku, kdy se to ještě může říkat,
tak prozradím, že to byly kulaté třicáté narozeni-
ny. Jako dárek od nás kolegů dostala velké množ-
ství čajů – zelených, černých, voňavých, bylinko-
vých – prostě od všeho něco. A protože jich bylo
víc, než může sama v dohledné době vypít, slíbila
nám čajové dýchánky. Já jsem si s ní jeden takový
čajový obřad dopřála hned pár dnů po oslavě.
Martino, jaký to pijeme čaj?
V Čechách se mu říká Slavnosti jara, jak mu říkají
v Číně, ti nepovím, ale je to nějaký speciální čerstvý
zelený čaj. Byl sklizen zhruba před měsícem a musí se
spotřebovat do konce letošního května, takže je to
taková sezónní záležitost.
Narodila ses ve znamení Berana, což je první
znamení zvěrokruhu. Beran je temperamentní,
výbušný, často je to vůdčí typ. Myslíš, že máš
tyto vlastnosti?
Řekla bych, jak které a jak kdy. Ale určitě jsem
spíše z těch mírnějších Beranů, takový beránek.
(SMÍCH)
Nedávno jsme oslavili tvé třicetiny, cítíš to
jako nějaký mezník ve svém životě?
Ne, život jde dál, žiju stejně jako před tím.
Zatím se žádná hysterie z toho, že by mi ujížděl
vlak, nedostavila. Ale musím říct, jak moc mě
potěšilo, kolik lidí mi popřálo, byla to krásná
oslava. A dostala jsem spoustu krásných
dárků, mezi nimi i ty zmíněné čajíky. Krása.
Je milé vědět, že mě má někdo rád a chce
mi udělat radost.
Když se ohlédneš zpátky a zavzpo-
mínáš… Jsi v našem divadle už devět
sezón, že?
Devátým rokem jsem v angažmá, ale
s hostováním v představeních Člověk
pro každé počasí a Její pastorkyně je
to už jedenáct sezón.
A pamatuješ si, kolik
jsi nazkoušela rolí?
No, to teda nevím,
už jich bylo asi
hodně, ale kolik?
Víš, jak by se na
to dalo přijít?
Většina kolegyň si na památku schovává stužky, které
dostáváme s kytkou k premiéře. Mně osobně se moc
nelíbí, vypadají tak nějak „kremačně“, takže ty doma
nemám. Ale nechávám si dopisy, ve kterých máme od
ředitele napsané rolné
(POHYBLIVÁ ODMĚNA SOUVISEJÍCÍ S NAS}
TUDOVÁNÍM ROLE – POZN. REDAKCE)
. Aj, teď jsem prozradila,
že jsem tak trošku na prachy.
(SMÍCH)
Takže podle nich
bych se mohla dobrat skutečného počtu rolí, kterými
jsem v našem divadle prošla. Teď jsi mi teda nasadila
brouka do hlavy, až přijdu domů, budu se na to muset
kouknout. Dvacet? Třicet? Co já vím?
Ale určitě si vzpomeneš na nějakou roli, která byla
pro tebe hodně důležitá, která tě někam posunula?
Já doufám, že taková příležitost už brzy
přijde, myslím ta, která mě konečně
někam posune!
(SMÍCH)
Teď ale vážně.
Snad z každé role jsem se aspoň
malinko poučila. Mám-li být
konkrétní, tak pro mě bylo velmi
důležité zkoušení muzikálu
Chicago s Petrem Novotným.
Hodně se mi věnoval. A jsem
přesvědčena, že právě díky tomu
jsem pak uspěla na konkurzu
v Divadle pod Palmovkou, kde
hraju také Roxie, ale v režii
Stanislava Moši. Zkoušení Chicaga
zároveň předcházelo další, pro mě,
řekla bych, důležité životní setkání –
a to s paní Idou Kellarovou
(HUDEBNÍ
NASTUDOVÁNÍ MUZIKÁLU CIKÁNI JDOU DO
NEBE – POZN. REDAKCE)
, díky které
jsem pochopila, co je to tak-
zvaný „hruďák“. Nevím, jestli
to popíšu úplně správně, ale
já osobně to chápu nějak
takhle: u žen se nižší tóny
zpívají hrudí, vysoké se tvoří
v hlavě a pak je ještě něco
mezi tím, kdy mixujete hruď
a hlavu, a tomu se říká vomix.
Já do té doby zpívala všechno jen
hlavou a nějakým přirozeným tu-
šením vomixu, ale to by se zrovna
v muzikálu, jakým je Chicago
neuplatnilo. Takže druhou rolí,
kterou bych zmínila, je dívka ve
sborech v muzikálu Cikáni jdou do
nebe, v programu měla, myslím,
i jméno, tuším, že Aranka.
(SMÍCH)
JAK JSEM PILA ČAJ
S MARTINOU SIKOROVOU
JAKO KITTY V
CHARLEYOVĚ TETĚ
, FOTO I. MIČKAL