Basic HTML Version
a
Ve které ze tří postav, které hrajete, se nejvíce
vidíte?
Petra:
Asi v první. Umím si představit, že bych se do
takové situace mohla sama dostat a takhle nějak
bych reagovala. Sama pro sebe jsem si Apartmá ozna-
čila jako „poctu českým herečkám“ – v každé povídce
si představuju někoho jiného. Ve Svatebních hostech
Jiřinu Bohdalovou s Vladimírem Menšíkem, viděla jsem
je společně v několika komediích a myslím si, že takhle
spolu fungovali. A byli naprosto úžasní! Ve druhé pak
Libušku Šafránkovou a v první… tam se mi to láme,
to by mohla skvěle hrát Jiřina Jirásková, nebo z těch
mladších Simona Stašová.
Jirko, projektuješ se do některé z těch tří postav?
Jiří:
No, to jsem dělal, když jsem byl mladý nezkušený
herec. Teď jsem starý nezkušený herec.
(SMÍCH)
Když
jsme ještě jako studenti na DAMU zkoušeli Naše měs-
tečko, tak paní Hlaváčová, naše ročníková pedagožka,
říkala jedné herečce: „Jdi s tím pláčem někam, diváka
nezajímá, jak krásně pláčeš, ale jak se s tím pereš.“
A diváka asi opravdu nezajímá, do čeho se projektuju.
Herec je od toho, aby sloužil autorovi a tématu. Už
jsem zjistil, že takhle to funguje.
První povídka je (nejen) o manželství po
25 letech. Jak dlouho jsi, Jirko, ženatý?
Nějak podobně, ne? Dokážete se ještě
s Romanou překvapovat?
Jiří:
Někdy jo. Přijdu domů a Romana
na mě udělá „baf“, nebo ona přijde a já
udělám „baf“. A někdy je třeba překva-
pení, když neuděláme „baf“.
Ale vážně, znáš svoji partnerku dobře?
Jiří:
Budu citovat z textu Zvoníka Matky
Boží autora Petra Abrahama: „Kdo
může říct, že někoho dobře
zná?“
Petro, ty žiješ v partner-
ském vztahu přibližně pět
let. Máte s Láďou nějaké
rituály, nebo dokonce
rutinu?
Petra:
Jasně, že máme.
Aby vztah fungoval, musí
být oboje. Máme rituály,
které jsou důležité, a rutina,
to jsou už trochu méně pěkné
rituály, ale jsou, to je normální.
Občas je potřeba to provětrat,
nebo vytvořit nové rituály. Taky
existují situace, které jsme spolu
ještě neprožili, a ty nastanou…
ty nám život určitě přinese.
A u překvapování záleží na chuti
partnerů, jestli se chtějí překva-
povat. A my zatím chceme.
Když zkoušíte některou z povídek, díváte se na
ni asi každý ze své perspektivy, ne? Petra z té
ženské stránky a Jirka ji vidí jako muž. Už jste se
pohádali?
Petra:
Zatím ne, jsou to malé drobnůstky, ale střety
ani náhodou. Řekneme svůj názor a pak vytvoříme
nějaký kompromis, který vyhovuje oběma stranám.
Někdy se stane, že pohled toho druhého je lepší nebo
výhodnější, a tak se i rádi vzdáme toho svého. Podle
mě nás ta práce obohacuje.
Asi si nemůže nikdo z nás dovolit strávit noc v ho-
telu Plaza… Ale dopřáli jste si se svým partnerem
někdy takový luxus jako třeba nějakou zvláštní
dovolenou, večeři, nějaký výjimečný zážitek?
Petra:
Teď máme doma malou holčičku, tak na to
není moc času. Ale musím říct, že mě můj partner pře-
kvapil, když mě na mé narozeniny pozval do vyhlášené
pardubické restaurace U dvou kohoutků, kde vařili
podle Pohlreicha, a bylo to skvělé.
Jiří, ty jsi viděl hotel Plaza v New Yorku na vlastní
oči, že? Upoutal tě hned, všiml sis ho na ulici?
Jiří:
Všiml jsem si ho, samozřejmě! Já jsem z Vlčic
a tam máme jenom obecní hospodu, a to se od ní dost
lišilo! A taky protože tam parkovala strašně nóbl auta
a z hotelu vycházeli nóbl lidi. My jsme tam
byli dost dlouho, protože naproti je taková
„pyramida“, což je jedna ze dvou značkových
prodejen společnosti Apple v New Yorku –
chtěli jsme tam s Romanou koupit synovi iPod.
To byla tehdy novinka. Takže jsme tam nějakou
dobu stáli a mě ten hotel vysloveně přitahoval.
Na ten luxus ani člověk není zvyklý.
A jaký luxus si ty můžeš dopřát?
Jiří:
No, asi večeři v obecní hospodě ve
Vlčicích, ale musíš den dopředu nahlásit,
že tam přijdeš.
Já se ptám na luxus!
Jiří:
Co, Vlčice ti nejsou dost?! Já, kdy-
bych si teď mohl dopřát luxus, tak jedu
tam! Ne do hotelu Plaza. Ve Vlčicích
bych čuměl na Černou horu, pouštěl
letadýlka, večer muziku a četl bych si.
A co váš zájezd do New Yorku, to
přece byl velký zážitek, ne?
Jiří:
Finančně určitě, ale já to beru jako
investici, které absolutně nelituju. A klidně
bych jel znovu, kdybych na to měl. New
York nebyl luxus, byly to dobře investova-
né peníze.
Druhá povídka: slavný muž – svůdce.
Petro, kdy jsi byla naposledy sváděná?
Zažila jsi někdy situaci, že tě sváděl
někdo mediálně známý nebo slavný?
ZPÍVÁNÍ V DEŠTI
, FOTO M. KLÍMA