Basic HTML Version
da
Adame, v DISKU jsi absolvoval
inscenací Peera Gynta. Kudy se
vydaly tvoje režijní kroky poté?
Byl jsem rok v angažmá v Jihočes-
kém divadle v Českých Budějovicích,
režíroval jsem také v Plzni, v Praze
jsem nazkoušel mimo stálé scény
Ionescova Nosorožce a Play Frayn
podle hry Číňani Michaela Frayna.
V polovině května chystám další
premiéru, nechte se překvapit.
Jak bys popsal své divadelní
směřování?
Od svobody přes uťáplost zpět ke
svobodě. Asi je to přirozené, angažmá
klade na člověka úplně jiné požadavky
než zkoušení jednotlivých inscenací,
každý se musí omezit – a někdy je
těžké si stanovit, kolik toho ze sebe
„ořežu“, abych to ještě byl já. Teď se
ovšem snažím být pozornější ve vý-
běru textů a dělat divadlo především
pro radost, stát jinak na vlastních
nedivadelních nohou.
Účastníš se cyklu INprojekty (Malé
inscenační projekty světových
novinek). Jaké máš s podobnými
projekty či scénickými čteními
zkušenosti?
Scénická čtení mám velmi rád. Jako
dítě jsem si je zažil v roli herce, díky
tomu, že jsem byl členem Dismanova
rozhlasového dětského souboru. A poz-
ději jsem je organizoval. Nazkoušeli
jsme několik rozhlasových her s výbor-
nou režisérkou Hanou Kofránkovou.
Naposledy jsem právě v Jihočeském
divadle s tebou pracoval na hře Ewalda
Palmetshofera Zvíře. Snad se smí
říct spodní, to už v pozici režiséra.
Je to velmi hezká zkušenost, člověk
si vyzkouší nosnost textů, k jejichž
inscenování by třeba neměl odvahu on
nebo samotné divadlo, diváci mohou
mít dojem exkluzivity, protože čtení se
většinou neopakuje, nechci to přece-
ňovat, ale v něčem je to i režijní výzva,
když během několika málo zkoušek je
potřeba text jasně interpretovat.
V cyklu Malých inscenačních projektů světových novinek INpro-
jekty pokračujeme uvedením hry autora, který sice již více než
dvacet let žije v Paříži, ale pochází ze země natolik vzdálené,
jako je Čína. Pokračujeme tak nyní v prozkoumávání jednotlivých
podob světové dramatiky z oblasti, kterou české divadelnictví
příliš nezná. Tím autorem není nikdo jiný než nositel Nobelovy
ceny za literaturu pro rok 2000 Gao Xingjian. Je vám jeho jméno
povědomé? Možná jste četli jeho román Hora duše, který dosáhl
obrovského celosvětového uznání a také u nás velkého čtenářské-
ho ohlasu. Nebo další román Bible osamělého člověka. Gao Xing-
jian ovšem není pouze romanopiscem, ale také výtvarníkem a fil-
mařem. Významná část jeho tvorby pak náleží právě do divadelní
oblasti – působil jako divadelní režisér a je autorem více než dvou
desítek divadelních her (psaných čínsky a francouzsky). Na pod-
zim loňského roku byl do češtiny přeložen rozsáhlý výbor z nich,
který vyšel knižně pod názvem Druhý břeh. Pro náš cyklus jsme
vybrali intimní komorní hru Na útěku, kterou autor napsal v roce
1989 v čínštině, ale už za svého pobytu ve Francii, kam byl nucen
z Číny emigrovat. Na pozadí revoluce se v ní jedné noci setkávají
tři postavy – Mladá dívka, Mladý muž a Muž. Jsou pronásledováni
jako revolucionáři a jde jim o život. Při té příležitosti se sbližují
a hovoří spolu nejen o důvodech k revoluci, ale především o sobě,
o svých touhách a snech, které se možná jednoho dne uskuteční,
anebo také ne, pokud nepřežijí tuto noc.
Režie této mnohotematické hry se ujal mladý režisér ADAM RUT,
který se vám na následujících řádcích sám blíže představí.
AŽ DO ČÍNY S NOVÝM INPROJEKTEM
V REŽII ADAMA RUTA