Zvukaři
Nedílnou součástí každého představení je i hudba a nezbytné doprovodné
zvuky, které z „lifepostu“ v hledišti za diváky či ze zvukové kabiny pouští
zvukaři. Dobrý zvukař je především při muzikálech k nezaplacení. Ve
Východočeském divadle pracují tři: Milan Roženský, Lukáš Lucky
Botta a Kamil Honisch.
Milane, jsi vedoucím zvukařů, můžeš upřesnit, co přesně je náplní Vaší
práce?
Náplní naší práce je plnit přání pana režiséra a také zajišťovat chod
nahrávacího studia. V současné době v podstatě nemáme představení, které by
se obešlo bez dlouhodobé přípravy a moderních zařízení, která vyžadují stálé
zdokonalování nás samotných.
Jak dlouho v divadle pracuješ a co Tě pořád na divadle baví?
Už 11 let. A co mě na divadle baví? Tolik času na přemýšlení nemám, prostě
baví!
Jaké představení je v současné době pro Vás nejnáročnější?
Pro nás Malované na skle, pro mě My Fair Lady, ale zároveň nejhezčí.
Lukáši, Ty nejen zvučíš, ale občas si i zahraješ. Co Tě baví víc?
No, rozhodně hraní. Je to něco jiného a navíc na jevišti si člověk užije
mnohem víc srandy než za zvukovým pultem. Tam je to moc velká zodpovědnost.
Musím prozradit, že úžasně zpíváš. Nenapadlo Tě zkusit se prosadit i
zpěvem?
Neumím si představit, že by mě zpěv mohl uživit, tak dobrý nejsem. Ale čas
od času mě kolegové z divadla vezmou s sebou na některou ze svých produkcí,
kde mě nechají, abych si i zazpíval.
Kamile, co Tě přivedlo k divadlu?
Umění povznáší ducha a má trvalejší hodnotu než cokoli jiného, snad kromě
zdraví a přátelství. Vždy bylo v nějaké době důležitou součástí mého života.
Ať už se jednalo o literaturu, film, divadlo, hudbu nebo třeba obrazy.
K umění a jeho různým formám mám silný vztah také proto, že se téměř dvacet
let zabývám olejomalbou. Jedenáct let jsem měl možnost pracovat za mixážními
pulty několika rádií jako moderátor a vždy jsem si přál nějakým způsobem
spojit práci s hudbou v jeden celek s uměním. To se mi splnilo a snad
řízením osudu jsem před dvěma lety začal pracovat jako jeden ze zvukařů ve
VČD. Je to svým specifickým způsobem náročná a velmi zajímavá práce, která
dokáže člověku hodně dát.
Je něco, co Ti na divadle vadí?
Myslím, že nic zásadního. Ale vlastně jo, vadí mi, že se v Divadelním klubu
častěji nevaří svíčková. (smích)
Radek Smetana, Divadelní zpravodaj
10/2007 |
