Willy Russell – autor Pokrevních bratrů – ve Švédsku

Není to zase tak dávno, co jsme dovezli do Čech muzikál Pokrevní bratři Willyho Russella. Přestože měl v našem divadle již derniéru, ovlivňuje i nadále náš život. Byli jsme totiž pozváni na premiéru jiného Russellova muzikálu do divadla ve švédském městě Nykköping. Muzikál se jmenuje „Our Day Out“ a pojednává o jednom dni, který stráví školní třída na výletě, takže bych „Our Day Out“ nejraději velmi volně přeložil jako „Naše třída na výletě“, nebo „Náš výletní den“.

Vzhledem k tomu, že Petr Dohnal, se kterým jsem pozvání dostal i já, jako Russellův překladatel, v té době měl před premiérou Člověka pro každé počasí, ve kterém ztvárňuje hlavní roli, vydali jsme se do Švédska jen na tři dny od 5. do 7. března, aby Petr nezameškal zkoušky.

Divadlo v Nykköpingu je menší než naše, stejně jako je Nykköping menší než Pardubice, ale v jedné věci drží ve Švédsku prim. Každoročně totiž na nádvoří místního hradu hrají hru o vyvraždění části královské rodiny, která hodně připomíná naše události kolem smrti Svatého Václava.

V době letní produkce jsou všechny hotely ve městě i okolí obsazené a diváky vozí cestovní kanceláře na místo z celého Švédska. Protože se naše návštěva odehrála začátkem března, samozřejmě jsme zmíněné představení vidět nemohli, ale byli jsme s ním přímo na hradním nádvoří podrobně seznámeni samotným režisérem. Navíc nádvoří o produkci celoročně vypovídá – u hradu jsou i v zimě dřevěná stání pro koně, celé nádvoří je v horní části překřižováno spoustou lan, která za deštivého počasí drží obrovskou plachtu z lodního plátna pro pohodlí diváků, u kamenných zdí jsou vyrovnány dlouhé lavice… Všechno samozřejmě nadmíru zajímavé pro zástupce divadla, které hraje v létě hned na několika otevřených scénách.

V době před premiérou i po ní jsme samozřejmě vedli dlouhá jednání o možné spolupráci, protože po vstupu do EU se i pro nás otevře možnost čerpat příspěvky na divadelní produkce a v zemích k Unii dávno patřících vědí o možnostech jejich využití víc.

Premiéra samotná dopadla podle našeho soudu výborně, tleskalo se stejně intenzívně, jako na premiérách u nás s tím rozdílem, že ve Švédsku je zvykem tleskat jen jednou, krátce a dost, takže se jednalo v tomto případě o potlesk výjimečný.

Že se i v severských zemích musí o sebe divadla umět postarat dokazuje, že hned po premiéře se soubor chystal s muzikálem na „šňůru“, tedy na dlouhou řadu zájezdových představení po celém Švédsku.

V neděli po premiéře se v každém divadle na světě má (alespoň dopoledne) dodržovat oddechový čas, takže jsme s Petrem dostali laskavostí divadla k dispozici červené divadelní audi, abychom si mohli prohlédnout okolí a Stockholm. Líbilo se nám natolik, že jsme zamlčeli důležitou věc – ani jeden jsme neměli s sebou řidičák. Risk je zisk, řekli jsme si a před odletem ze Stockholmu odevzdali klíčky jednomu z herců. Soubor v Nykköpingu to má totiž do Stockholmu zhruba stejně daleko jako náš soubor do Prahy a stejně jako my mívá tedy sem tam v angažmá herce bydlícího v hlavním městě. Mimochodem – ten náš, tedy herec, kterému jsme před odletech předali klíčky od auta, dostal od švédských dam toho roku titul „nejpřitažlivější Švéd“. Z pochopitelných důvodů jsme se s ním tedy nevyfotografovali a přikládáme jiné fotografie.

Martin Fahrner

Divadelní zpravodaj květen 2004