Osobnosti Pardubicka o Východočeském divadle

...tentokrát Ing. arch. Miroslav Petráň, předseda představenstva Dostihového spolku a. s. a člen zastupitelstva města Pardubice

Co pro Vás znamená pardubické divadlo?
Pardubické divadlo je pro mne důležité hned z několika důvodů. Jednak je to jeden z nejhezčích stavebních objektů ve městě, vzniklý v mé oblíbené době secese, a také je postaveno podle návrhu architekta Balšánka, od kterého mám rád i jeho návrhy Obecního domu v Praze či divadla v Plzni. Z pohledu pardubického patriota je pro mne stejně důležité jako Velká pardubická a pardubické závodiště, Zlatá přilba či pardubický hokej. Prostě pro mne představuje tradici, kterou bychom měli ve městě ve všech směrech chránit a rozvíjet. Navíc mi přineslo hodně hezkých osobních zážitků, ale to možná patří zčásti do následující odpovědi. Jeden z těchto zážitků je spojen i se sametovou revolucí v listopadu 1989, a tím i s životní rolí Vladimíra Čecha na balkónu divadla, a pro mne i s tím, že jsem se zde zcela bezděky ocitl v lokální politice. Ačkoli jsem tehdy počítal tak se dvěma, třemi týdny, nakonec už to je osmnáct let.

Navštěvujete divadlo pravidelně?
V mládí mělo pro mne daleko větší význam hrát lední hokej, ale později, koncem 70. let jsme s manželkou začali díky scénografovi Jaromírovi Voseckému chodit zcela pravidelně zejména na premiéry, a to souvisí se zmíněnými osobními zážitky. Po premiérách jsme s herci i dalšími pravidelnými účastníky zůstávali v Divadelním klubu často až do rána. Byla tam vždy fantastická atmosféra, kterou vytvářeli všichni, ale za ně zmíním alespoň Pavla Šroma, který hrál na piáno a my jsme zpívali. Myslím, že ta nálada byla fajn nejen proto, že jsme nikdy neseděli nasucho, ale zejména proto, že všichni herci, režiséři i ostatní měli rádi to, co dělali, a cítili, že se jim to zrovna dnes povedlo. Pro mne bylo mnoho inscenací nezapomenutelných, například Přelet nad hnízdem kukačky, který z mého pohledu možná i předčil Formanovu filmovou verzi, nebo Aristofanovi Ptáci či netradiční pojetí Romea a Julie a jistě bych mohl uvést spoustu dalších. Mnoho lidí z divadla beru od té doby jako své přátele a rád bych věřil, že tomu je tak i naopak. Jenom mi je líto, že někteří už hrají či působí jinde než v Pardubicích a že občas potkávám jenom některé z nich. Prostě a jednoduše: ano, snažím se navštěvovat divadlo pravidelně.

Co Vás v poslední době na našem jevišti zaujalo?
Vloni to byla Romance pro křídlovku, už pro řešení scény, což musela být z mého pohledu architekta pro scénografa velmi těžká úloha. Navíc mne to zavedlo o pěkných pár let zpět, protože jsem měl Romanci pro křídlovku jako maturitní otázku z češtiny. Hodně mne zaujala Maja irské dramatičky Mariny Carr. Vždycky znovu rád vidím návrat Michaela Taranta na pardubická prkna a to stejné platí i pro Dana Rouse. Téma této hry pro mne bylo zajímavé i proto, že díky koním Irsko trochu znám, také znám hodně Irů a hra sama byla zajímavým pohledem na zelený ostrov z trochu jiné než koňácké strany.

Na závěr mi dovolte skončit přáním: Ať všechno v roce 2008 dopadne tak, jak si divadelníci a diváci přejí, a ať nám koně jdou!

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 2/2008