Agnieszka Osiecka
(9. 10. 1936 – 7. 3. 1997)

Polská prozaička, básnířka a dramatička, v 70. letech se proslavila především jako představitelka nové generace polské písňové tvorby. Napsala více než dva tisíce písňových textů a byla kultovní osobností polské mládeže. Psala texty především pro Marylu Rodowicz, Krystynu Jandu, Magdu Umer, Severyna Krajowskiho. U nás nazpívaly některé její texty Marie Rottrová (nejznámější jsou asi Kůň bílý a MARKÉTA), Helena Vondráčková, Hana Zagorová, Jana Kratochvílová, skupina Nerez.

Za tvorbu písňových textů získala řadu ocenění. V Polsku bylo v letech 1967-2002 vydáno více než dvacet LP a CD s jejími texty. Psala také pro skladatelku Katarzynu Gärtner (autorku hudby k světoznámému muzikálu Malováno na skle), spolupracovala se skladateli Zygmuntem Koniecznym, Jerzy Satanowskim, Adamem Slawinskim, Andrzejem Zielinskim, Jackem Mikulou, Krysztofem Komedou a jinými.

Její otec byl skladatel a klavírista Wiktor Osiecki, matka byla polonistka. Agnieszka Osiecka vystudovala žurnalistiku na universitě ve Varšavě a režii na Vysoké divadelní a filmové škole v Lodži. V roce 1954 spoluzakládala legendární Studentské divadlo satiriků ve Varšavě. Profesní dráhu začínala jako novinářka. V šedesátých letech soustavně spolupracovala s rozhlasem, především jako redaktorka Rozhlasového studia Piosenky. Spolu s vynikajícím dramatikem Dragem Janczarskim vytvořila nový druh rozhlasového pořadu v kabaretnún žánru. V 60. letech debutovala také jako literární autorka. Její tvorba měla široké žánrové rozpětí – psala lyrické i satirické verše (Barvy, Zpívající dopisy, Jmenník s květinou, Vada srdce...), romány (Dobrý den, Evžene, Zabila jsem ptáka v letu...), povídkové knihy (Bílá halenka, Salón her...), knihy pro děti (Dixi, Vzor na ďábelský ocas...), sbírky fejetonů (Galerie příšer, Důvěrné zábavy), memoáry (Špatní čtyřicetiletí). Psala také pro polskou televizi.

Celý život tíhla k divadlu. Tvořila písňové texty do muzikálů a také do divadelní adaptace Singerova románu Kejklíř z Lublinu pro Židovské divadlo ve Varšavě.
Vlastních divadelních her, především muzikálů, napsala deset: Metelice (1962), Jen ať rozkvetou jabloně (1963), Chuť na třešně (1968), Darebačky (1969), Dnes straší (1969), Masáž obličeje (1979), Nejhezčí z celé vsi (1980), Známí známých (1991), Vlci (1995), Draní peří (1997). V letech 1994-1997 spoluvytvářela Divadlo Atelier v Šepotech, které po její smrti přijalo její jméno.

Českou premiéru Vlků uvedlo roku 2000 Divadlo Petra Bezruče v Ostravě v režji režiséra a hudebníka André-Hübnera Ochodla, zakladatele a ředitele Divadla Atelier. Naše inscenace je druhým českým uvedením této hry.

z divadelního programu inscenace VLCI