Noví scénografové v divadelních dílnách

Nedávno se na jevišti Městského divadla představily dva nové tituly – Don Juan a Holky z kalendáře. Obě inscenace měly v realizačních týmech výtvarníky, kteří byli v našem divadle více méně nováčky. Režisérka Kateřina Dušková na Juanovi pracovala se scénografem PAVLEM KOCYCHEM a kostýmy realizovala KRISTINA MATRE KŘÍŽOVÁ, která v našem divadle naposledy pracovala na komedii Dovolená s rizikem v režii Jany Uherové v roce 2000. I Petr Novotný se výjimečně obklopil novým týmem – kostýmy navrhla HANA FISCHEROVÁ a scénu připravil MARTIN ČERNÝ, jehož jméno je podepsané také pod scénografickým řešením komedie S cizí dámou v cizím pokoji v režii Lumíra Olšovského.

Věříme, že vás tyto čtyři nové tváře zajímají, a proto jsme jim položili několik anketních otázek, abychom vám je blíže představili…

---

Kristina Matre Křížová

K. Matre Křížová představuje své návrhy
kostýmů vedoucí krejčovny J. Kosejkové
a řediteli divadla P. Dohnalovi

Se kterými režiséry a se kterými divadly nejčastěji spolupracujete?

Nejčastěji spolupracuji s režisérem Karlem Křížem a v poslední době nejvíce s režisérkou Kateřinou Duškovou. Divadla v Jihlavě, Liberci, Mostě, Chebu, v pražském Divadle na Vinohradech ad.

Které inscenační způsoby jsou vám (v závislosti na vaší vlastní výtvarné poetice) nejbližší?

Jsou to většinou hry, které mi umožní se tzv. kreativně rozmáchnout neboli popustit svou fantazii. Hra Don Juan patří zrovna mezi ně. Ale patří sem například i Shakespeare nebo Čechov a mnoho dalších.

Co je pro vás na počátku přípravy nové inscenace rozhodující?

Pro mě je nejdůležitější dobře a důkladně hru rozebrat – detaily prostředí a doby, ve které se odehrává. Poté, proč a kam hru dosadit – současnost, minulost. Zaměřit se na charakteristiku postav a prostředí, ve kterém se nacházejí, a v situacích, ve kterých se nacházejí. To vše je podstatné a nejdůležitější k tomu, abych mohla začít obrazově vymýšlet prostor či kostýmy. A toto vše mi výborně funguje s oběma jmenovanými režiséry.

Při předávací poradě scénografové v divadelních dílnách a v krejčovně předají své návrhy ke zhotovení. Do jaké míry se pak ještě vyvíjejí během zkoušení a výroby?

Návrhy scény a kostýmů by měly na předávací poradě být vlastně hotové, připravené k výrobě. Ale během zkoušek obvykle přibyde několik dalších nápadů, které se většinou přidají. Neměly by to však být zásadní změny.

Čím vás zaujala hra, kterou jste připravovali pro naše divadlo? Je vám její téma blízké?

Juan je prostě Juan. Je prototyp muže, kterého by každá žena chtěla mít, ale ne doma.

---

Pavel Kocych

P. Kocych s vedoucím dekoračních dílen A. Lisým,
jevištním mistrem J. Vaníčkem
a inspicientem J. Vojířem

Se kterými režiséry a se kterými divadly nejčastěji spolupracujete?

1Nejčastěji spolupracuji s mou nejoblíbenější režisérkou Kateřinou Duškovou. Mám za sebou scénografické řešení do řady divadel – Jihlava, Most, Cheb…

Které inscenační způsoby jsou vám (v závislosti na vaší vlastní výtvarné poetice) nejbližší?

Vzhledem k tomu, že se kromě scénografie intenzivně zabývám i architekturou, a oba tyto obory si jsou podobné, jen se liší úhlem pohledu na problematiku (architektura nahlíží více z celku k detailu, u divadla je tomu naopak), je mně nejbližší minimalistický pohled. To znamená pracovat v prostoru pouze s tím, co je nezbytně nutné, očesané od všech příkras a zdobítek.

Co je pro vás na počátku přípravy nové inscenace rozhodující?

3Především diskuse s celým tvůrčím týmem a studium inspiračních materiálů (např. přesahy do filmu ad.).

Při předávací poradě scénografové v divadelních dílnách a v krejčovně předají své návrhy ke zhotovení. Do jaké míry se pak ještě vyvíjejí během zkoušení a výroby?

Velkou výhodou oproti realizacím v architektuře je fakt, že v divadlech se dá do jisté míry upravovat výprava inscenace i v průběhu zkoušení a nechávat se inspirovat tím, co reálně vyplyne z jednotlivých akcí a dramatických situací. Jisté ale je, že ne vždy je to k plné libosti dílenského provozu.

Čím vás zaujala hra, kterou jste připravovali pro naše divadlo? Je vám její téma blízké?

Rozhodně svou nadčasovostí.

---

Hana Fischerová

H. Fischerová s dramaturgyní J. Uherovou
a vedoucím vlásenkářem B. Vagenknechtem

Se kterými režiséry a se kterými divadly nejčastěji spolupracujete?

Nejčastěji s Hanou Burešovou v pražském Divadle v Dlouhé a v Městském divadle v Brně, kde ona pravidelně hostuje. Ráda také spolupracuji s Michalem Dočekalem, jako nedávno v Národním divadle. Divadlo v Dlouhé ale považuju za divadlo, kde se cítím nejvíc doma.

Které inscenační způsoby jsou vám (v závislosti na vaší vlastní výtvarné poetice) nejbližší?

Nemám žádný oblíbený specifický způsob. Spíš se snažím najít vždy ten správný, protože každý text si vyžádá jiný přístup, úplně jiné výtvarné prostředky, a to je stejně lákavé jako ošidné. Vždycky začínáte vlastně znovu. Není vám nic platná minulá úspěšná premiéra.

Co je pro vás na počátku přípravy nové inscenace rozhodující?

Koncepce, jednoznačně. Tu výrazně ovlivňuje osobnost režiséra a dramaturga. V případě režisérů, na které jsem měla štěstí, koncepce vzniká v těsné spolupráci s výtvarníky. Je to nejinspirativnější a nejzajímavější fáze vzniku inscenace, nejsvobodnější. Pokud se povede koncepce, postaví pevný základ, na němž už staví každý sám a přece do sebe všechno zapadá.

Při předávací poradě scénografové v divadelních dílnách a v krejčovně předají své návrhy ke zhotovení. Do jaké míry se pak ještě vyvíjejí během zkoušení a výroby?

Promění se, více či méně, ale promění. U kostýmů určitě. Inscenace je živý tvar a v ní živí herci. Kdyby se nezměnilo nic během zkoušení, bylo by to podle mě nepřirozené. Záleží vždy zase na režijním přístupu a konkrétní inscenaci.

Čím vás zaujala hra, kterou jste připravovali pro naše divadlo? Je vám její téma blízké?

Hra je mi určitě blízká. Jednak jsem ve stejném věku jako hrdinky té hry a také proto, že v Anglii jsem prožila tři hezké roky života.

---

Martin Černý

M. Černý na předávací poradě
s uměleckým zámečníkem M. Tomíškou

Se kterými režiséry a se kterými divadly nejčastěji spolupracujete?

Nejčastěji jsem se při práci setkal s Ivanem Rajmontem, Ondřejem Havelkou, Jánem Ďurovčíkem, Liborem Vaculíkem, Hanou Burešovou a opravdu mnoha dalšími. Mám za sebou více než stovku inscenací. Opakovaně jsem pracoval v Národním divadle, Státní opeře, Mahenově divadle, Hudebním divadle Karlín, Divadle Kalich, Divadle v Dlouhé…

Které inscenační způsoby jsou vám (v závislosti na vaší vlastní výtvarné poetice) nejbližší?

Každý titul, každá inscenace v sobě skrývají jiný potenciál, žádné cesty si předem neuzavírám.

Co je pro vás na počátku přípravy nové inscenace rozhodující?

Je to text, téma, pohled režiséra, prostor, kde se má inscenace realizovat.

Při předávací poradě scénografové v divadelních dílnách a v krejčovně předají své návrhy ke zhotovení. Do jaké míry se pak ještě vyvíjejí během zkoušení a výroby?

Během zkoušení se vždycky nějaké nové potřeby vyjeví. To, co jsem odevzdal, občas měním, ale nerad, zvlášť pokud už je dekorace vyrobená. Nechci plýtvat energií lidí z dílen ani penězi. Raději mám jasno už na předávačce.

Čím vás zaujala hra, kterou jste připravovali pro naše divadlo? Je vám její téma blízké?

Mám rád situační komedie. Když sedím na premiéře, podle reakce diváků hned vím, jestli se nám práce povedla. Téma není mé životní, ale baví mě ta role pozorovatele životů žen středního věku.

Zdeněk Janál, Jana Uherová, Divadelní zpravodaj 1/2013