Osobnosti Pardubicka o Východočeském divadle

...tentokrát primátor města Pardubic
Ing. Jaroslav Deml

Co pro Vás znamená pardubické divadlo?
Východočeské divadlo Pardubice je pro mne, stejně jako pro mnoho dalších Pardubáků a lidí z blízkého i vzdálenějšího okolí města, srdeční záležitostí. Nejen svojí krásnou, nedávno rekonstruovanou secesní budovou a opravdu divadelním interiérem, který znamenitě doplnil nový lustr, ale zejména hereckým souborem s mnoha skvělými osobnostmi. Myslím, že současné vedení vzalo toto odvětví kultury za správný konec. O tom hovoří zejména návštěvnost divadla, která je jedna z nejvyšších v celé České republice. Repertoár je vyvážený, kromě velmi populárních muzikálů jsou dávány i kusy vážné, které nutí přemýšlet. To pardubické divadlo umí, pobavit, nechat zapomenout na běžné starosti, ale také donutit diváka zamyslet se nad světem lidí a životem.

Navštěvujete divadlo pravidelně?
Ano. S manželkou máme předplatné, velmi často ale zavítáme i na další představení při nejrůznějších příležitostech. A pokud nastane povinnost doprovodit nějakou návštěvu právě do divadla, udělám to velmi rád. Některé inscenace proto vidíme několikrát. Často se stává, že díky vycizelovaným a došperkovaným dialogům jsou reprízy ještě vyvedenější než premiéry. Zajímavá jsou i představení v netradičním prostředí, třeba na Kunětické hoře nebo pardubickém zámku.

Co Vás v poslední době na našem jevišti zaujalo?
Po jedinečném muzikálu My Fair Lady, ve kterém se zaskvěla Petra Janečková jako Líza Doolittleová spolu s Jiřím Kalužným i Petrem Dohnalem, mne zaujala klasická hra Aloise Jiráska Vojnarka. Pojetí této inscenace mne přesvědčilo, že i klasiku lze udělat životně a lehce a že lidské osudy se věky příliš nemění. Určitě mne zaujalo i drama Howarda Barkera Vítězství. Lidské city, touhy a chování se od dob středověku příliš nezměnily, proto i historický háv na mne dýchl současností, leckdy velmi krutou a nesmyslnou. Skvělé herecké výkony mne udržely sledovat cestu hrdinky do samého finále, až do vítězství vůle člověka nad osudem.

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 6/2007