Sté výročí narození režiséra Zdeňka Bittla

Pan režisér Zdeněk Bittl, divadelník tělem a duší, který se nesmazatelným písmem zapsal do historie pardubického divadla, by se 4. června dožil sta let! Následující řádky jsou symbolickým poděkováním za jeho celoživotní práci nejen pro Východočeské divadlo, ale pro české divadlo obecně.

Zdeněk Bittl se narodil v Novém Městě nad Metují. Vyrostl u divadla a divadlu se věnoval od svého mládí. Pocházel z umělecké rodiny, jeho otec byl akademický malíř, herec a režisér, matka herečka. Divadlem žili i jeho bratři, Jaroslav a Bedřich vedli divadelní společnost, Vladimír zde hrál a Zdeněk hrál i režíroval.

Zdeněk Bittl navštěvoval soukromé lekce herectví u Františka Smolíka a Václava Vydry st. Další divadelní zkušenosti získal jako asistent u E. F. Buriana v D 34.

Až do okupace působil jako režisér a později šéfrežisér ve Středočeské činohře, do Východočeského divadla Pardubice nastoupil v roce 1947 jako režisér, kde pracoval až do roku 1960, poslední sezónu také jako umělecký šéf. Následujících deset let strávil režírováním a vedením činohry nově otevřeného divadla v Českém Těšíně. Tady natolik konsolidoval soubor a upevnil jeho umělecké pozice, že se těšínská činohra stala jedním z předních souborů na Ostravsku, což se potvrdilo i na Přehlídce oblastních divadel v Hradci Králové, kde Těšínské divadlo zvítězilo.

V roce 1971 se Zdeněk Bittl znovu vrátil do Pardubic jako režisér a umělecký šéf, v roce 1972 se stal ředitelem Východočeského divadla. Za jeho ředitelování dosáhl umělecký soubor znamenitých výsledků. Oporou souboru byli umělci Petr Skála, Milan Sandhaus, Alexej Gsöllhofer, Karel Dellapina, Lubomír Polách, Petr Hübner, Zdena Bittlová, Anna Ferencová, Ivana Bílková a další.

Vlastní režijní tvorba Zdeňka Bittla, čítající v posledních desetiletích jeho práce řadu inscenací, obsahovala velmi široké žánrové rozpětí. Byl specialistou na lidový repertoár (Lucerna, Jak přišla basa do nebe, Divá Bára, Bouře apod.). Jeho osobnost charakterizovala řada vlastních dramatizací a úprav (Rozrušená země, Dobrý voják Švejk či Anna Karenina). Z jeho dalších režií jmenujme alespoň Šrámkovo Léto, Wildeův Vějíř Lady Windermerové, Molièrova Dona Juana, Pygmaliona G. B. Shawa, Nashova Obchodníka s deštěm, Ibsenovy Opory společnosti, Mahenova Jánošíka, Horváthovy Povídky z vídeňského lesa, Nestroyova Lumpacivagabunda, Čapkovu Bílou nemoc, Zkrocení zlé ženy od W. Shakespeara, Flaubertovu Paní Bovaryovou, Únos sabinek F. a P. ze Schöntanů, Tylovu Paličovu dceru a Jana Husa, Ze života hmyzu bratří Čapků a Zlaté chlapce P. Simona.

Až do pozdního věku byl stále umělecky a pedagogicky činný na Lidové škole v Chrudimi, nezanedbatelná byla i jeho práce s ochotnickými soubory.

Zemřel po krátké těžké nemoci ve čtvrtek 22. února 2001 ve věku nedožitých 93 let.

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 6/2008