HRÁLI JSME NA VINOHRADECH

Divadelní přehlídka České divadlo 2002-2003

V rámci divadelní přehlídky České divadlo 2002-2003 jsme 12. ledna hráli v Divadle na Vinohradech Měsíční běs a Kupce benátského! Obojí před zaplněným hledištěm. V případě Měsíčního běsu, který se hrál v komorním prostoru, dokonce beznadějně zaplněným. Sám režisér inscenace Jiří Seydler s rodiči a rodinným přítelem, známým spisovatelem Šabachem, se na svou vlastní inscenaci nedostal. Bylo mi ho líto, dokonce hodně líto, ale na druhou stranu jsem si říkal: jen houšť. A kdyby se na naše představení nedostal třeba bolívijský prezident, tetelil bych se a říkal si: jen houšť. Protože vyprodat ve zhýčkané Praze divadlo je kumšt. (Snad mi tyto řádky Seydlerovi s Šabachem odpustí.)

Měsíční běs se hrál od čtyř hodin v komorním prostoru, kde ho shodou okolností zkouší s vinohradskými herci náš známý režisér Michael Tarant. A už úplnou náhodou jsem byl usazen vedle dramaturgyně vinohradské inscenace „Běsu“ paní Kožíkové. Bál jsem se, že bude mít k představení připomínky, protože jiný inscenační tým nutně musí vidět hru jinak, ale bál jsem se zbytečně. Paní Kožíková hru velmi chválila, už o přestávce a po skončení druhé půle ještě víc. Chce se mi říci „tuplem“, ale nevím, jestli je to spisovně. Všichni tři naši herci z „Běsu“ se jí líbili, nejvíce ale Václav Dušek, dokonce několikrát opakovala: „Ještě, že tam v Pardubicích toho Duška máte!“

Milé přivítání Jiřího Čapky na jeho domovské scéně. foto archiv VČD

Na představení byl mezi jinými i Jiří Josek, kterého naši diváci znají jako autora překladu Tracyho tygra a stejnojmenného muzikálu, který podle něj napsal. Tomu se zase nejvíce líbila Lucie Štěpánková, volal na mne potom, že je to „úplná mladá Šafránková“.

Martina Mejzlíka také chválili a také jsem se tetelil, protože to vždycky beru jako úspěch celého pardubického divadla, i když nejsem herec, ale dramaturg...

Vidíte, a nakonec jsem se stejně dočkal svého „hereckého“ úspěchu. Na rautu po představení Kupce benátského se totiž ke mně přihnal jeden pán, třásl mi rukou a upřímně mi děkoval za to, co jsem předvedl v roli Antonia. Než jsem se vzpamatoval, režisér Roman Štolpa, který stál vedle mne a je v myšlení rychlejší, vyprskl a mně došlo, že si mě příznivec spletl. Řekl jsem mu tedy, že Antonia hrál jiný plešatý chlap, a Štolpa se rozchechtal podruhé. Pánovi jsem ukázal, kde pravý Antonio Josef Vrána stojí, a tak Josef o nic nepřišel. Pán ale stejně hned neodešel a chválil ještě Jirku Čapku, na kterého se mimochodem byla podívat komise, která uděluje ceny Thálie.

Já tady samozřejmě nemůžu vyjmenovat všechny pochvaly, které toho večera padly, a u všech jsem ani nemohl být. (Na druhou stranu, i když já upřímně o takovém člověku nevím, někomu se to celé líbit nemuselo.) Jedno je jisté: potlesk byl nakonec dlouhý a vydatný a v něm si určitě každý z našich herců kus té své zasloužené pochvaly našel.

Martin Fahrner, dramaturg VČD, 12. 1. 2003

» internetové stránky přehlídky České divadlo