Srdečný pozdrav z větrného Stockholmu

Tak začínaly pohledy, které jsem posílala do Čech ze zájezdu za švédským divadlem. Přijměte malou ochutnávku z naší studijní cesty…

Královské dramatické divadlo

Když jsme v pátek 3. května vystoupili z letadla, čekalo nás sluníčko, ale také všudypřítomný vítr a příroda, která se jenom zlehka a pomalu probouzela z dlouhé zimy. Potkávali jsme spoustu Čechů, kteří přiletěli fandit hokeji a kteří nechápavě koukali, když jsme jim vysvětlovali, že ve Stockholmu nejsme ze stejného důvodu. Ano, přijet kvůli divadlu bylo nepochopitelné, zejména v čase mistrovství světa v hokeji. Ale divadlo v jiných zemích je přece důvodem, proč už poněkolikáté za posledních deset let vyjíždíme začátkem května (nejen) do Evropy. Po Petrohradu, Paříži, Vídni, Bratislavě, Berlíně, Londýnu, New Yorku a Krakově jsme se tentokrát rozhodli navštívit švédskou metropoli Stockholm. Město, kde žil a tvořil významný dramatik August Strindberg, filmový režisér Ingmar Bergman, herečka Greta Garbo či vědec Alfréd Nobel.

Zakoupení bedekru následovalo hned po rezervaci letenek a hotelu. Vždyť o tomto městě jsem nevěděla zcela nic. A upřímně řečeno, vše, co jsem si představovala, jsem záhy musela hodně zkorigovat. Stockholm je zkrátka jiný, než si myslíme. Někomu se dokonce nemusí ani líbit. Je postaven na čtrnácti ostrovech a na každém kroku je vidět, jak lidé bojují s přírodou a každou píď země jí neskutečně rvou z rukou. Ať jste kdekoliv, za okamžik narazíte na vodu, buď na jezero Mälaren, nebo na moře, do kterého se jezero vlévá. Každou chvíli jste na mostě či v tunelu. Uprostřed toho všeho je malý ostrov, kde se nachází historické srdce města – Gamla Stan. Tam samozřejmě potkáváte více turistů než místních, ale to známe z Prahy, především z Malé strany…

Na divadlo jsem se pečlivě připravila. Prostudovala jsem hrací plány několika divadel a rozhodla se pro činohru. A když už, tak nejlépe pro klasiku, tedy Strindbergovu Sonátu duchů, kterou hrají v Královském dramatickém divadle, dnes známém jako Dramaten, což je jakési švédské národní divadlo. Jindra Janoušková hru půjčila v knihovně a někteří z nás toto ne zcela jednoduché dílo do odjezdu přečetli. A pak jsme se těšili na Nebezpečné známosti, které si všichni pamatujeme ať už z divadelního, či filmového zpracování. Vstupenky jsme si zakoupili pár týdnů dopředu. Jaké však bylo naše překvapení a zklamání, když nás v divadle čekala služba oznamující zrušení představení pro nemoc. No, stane se, řekli jsme si, ale druhý den onemocněl další herec a Sonáta duchů byla taky zrušena. Že by švédská chřipka, nebo herci seděli u televize a fandili hokeji? Urvali jsme tedy poslední vstupenky a navštívili muzikál West Side Story. O ten jsem já osobně původně moc nestála a udělala bych velkou chybu. Byl to ohromný zážitek, skvělá režie a choreografie, výborná živá hudba. A zvládli jsme i švédštinu, ve které se hrálo. Pro zpívání je to jazyk dost neobvyklý, neznělý, ale zcela jistě je to zajímavá zkušenost. A nakonec se povedlo vidět i Nebezpečné známosti, v sobotu těsně po poledni. Možná za tím vším stál záskok, ale každopádně to bylo skvělé představení, které sice trvalo přes tři hodiny, ale uteklo to jako voda.

Kromě divadel a pamětihodností jsme ve Stockholmu navštívili dvě atrakce, které stojí za zmínku. Vasa muzeum je námořní muzeum na ostrově Djurgården. Je v něm umístěná jediná téměř plně dochovaná loď ze 17. století, která kdy byla zachráněna – válečná loď Vasa. Ta se potopila při své první plavbě roku 1628, po 333 letech byla vytažena z moře a zrekonstruována. Muzeum bylo otevřeno roku 1990 a podle oficiálních stránek je nejnavštěvovanějším muzeem ve Skandinávii.

A nakonec pozvánka do zábavního parku. Pepa Pejchal s Honzou Kalužným zažili několikahodinovou „jízdu“ na všech kolotočích, lochneskách a jiných adrenalinových záležitostech, které nám doslova vyrážely dech. Klobouk dolů před jejich kuráží.

Jestliže si představujete obyvatele Stockholmu jako vysoké plavovlasé krasavce, zapomeňte na to. Nordické typy tady moc nenajdete, je to jen jedna z přežívajících iluzí. Zato potkáte, kromě turistů samozřejmě, lidi všech barev pleti. Je to zkrátka multikulturní město, rušné a přátelské, které rozhodně stojí za vidění. A jestli tam pojedete, nenechte si ujít jejich divadlo!

Jana Uherová, Divadelní zpravodaj 6/2013