Východočeské divadlo uctilo památku obětí heydrichiády

V pondělí 2. července 2012, přesně v den sedmdesátého výročí popravy sedmi členů Spolku divadelních ochotníků na pardubickém Zámečku, která byla jedním z následků atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha, se před závěrečnou konferencí sezóny 2011/2012 za účasti všech zaměstnanců divadla i veřejnosti uskutečnil pietní akt s odhalením pamětní desky se jmény popravených divadelníků, kterou vytvořili Pavel Novotný a Vladimír Chmelař.

Martina Sikorová, Dagmar Novotná a další herci před odhalením pamětní desky přiblížili všem přítomným životy a činy popravených členů Spolku divadelních ochotníků.	Pietního aktu se zúčastnila i rodina jedné z obětí nacistické zvůle Ing. Josefa Jánského – vnuk Tomáš Wurst s dcerou Adélkou a dcera pana Jánského Vlasta Světničková.
Pamětní desku odhalili ředitel divadla Petr Dohnal a náměstek primátorky Jindřich Tauber.	Dceru Ing. Jánského Vlastu Světničkovou divadelní vzpomínka velmi potěšila.
Pamětní deska z dílny Pavla Novotného a Vladimíra Chmelaře.	foto: archiv VČD

---

Období nacistického teroru přibližuje PhDr. Jiří Kotyk, Ph.D. z Klubu přátel Pardubicka:

Pardubičtí divadelníci a jejich účast v protinacistickém odboji

Při příležitosti kulatého výročí atentátu na Heydricha je na místě připomenout i české vlastence spojené s pardubickým divadelním prostředím.

Když v noci z 28. na 29. prosince 1941 seskočil u vsi Senice (mezi Městcem Králové a Poděbrady) tříčlenný výsadek SILVER A (velitel nadporučík Alfréd Bartoš, členové rotmistr Josef Valčík a radiotelegrafista svobodník Jiří Potůček), bylo to 80 kilometrů od Heřmanova Městce na Pardubicku, kde měl být vysazen původně, protože záchytné adresy důvěryhodných osob, jež výsadku v Londýně poskytl bývalý poslanec ČSSD Bohumil Laušman, byly adresami z Pardubicka. První oslovený, bývalý Laušmanův šofér Adolf Švadlenka z Mikulovic spolu se svým sousedem Františkem Valentou nasměroval Josefa Valčíka do Pardubic k intendantovi městského divadla, učiteli JOSEFU JANÁČKOVI (nar. 26. 2. 1898), jenž kdysi učil v Městci Králové a znal dobře tamní okolí. Protože nesehnal auto na převoz ukrytého materiálu, vydali se do Poděbrad vlakem a v noci vykopali z úkrytu radiostanici a jeden padák (druhý padák a kombinéza zmizely, protože byly objeveny a předány četnické stanici). Návrat vlakem byl riskantní, proto Švadlenka zůstal s věcmi v jednom hostinci a Janáček s Valčíkem odjeli do Pardubic obstarat auto. Nakonec najali autodrožkáře, jemuž namluvili, že budou převážet vepřové z „černé“ porážky. A tak našla vysílačka dočasně útulek v Janáčkově bytě (dnes Havlíčkova ulice, čp. 1842). Další starostí bylo opatření nových dokladů a úkrytů. Josef Janáček, který byl již od roku 1939 činný v Čs. revolučním hnutí socialistickém, obstaral tzv. kenkarty (občanské průkazy) a přes své sociálně demokratické kolegy z Opatavic nad Labem Jana Jozífa a Františka Nyklíčka získal domovské listy. Janáček, jehož manželkou byla LUDMILA JANÁČKOVÁ, rozená Nováčková (nar. 6. 8. 1912), herečka a zpěvačka Východočeského národního divadla v Pardubicích, zapojil do odboje i učitelku Lidmilu Malou bydlící za rohem v Nerudově ulici, čp. 1840. Seznámil ji s Valčíkem, zástupcem velitele SILVER A, který se u ní ubytoval a využíval ji jako spojku.

Dále se zmiňme o spoluúčasti pěti členů Spolku divadelních ochotníků (SDO, zal. 1892) na odboji. Úředník nemocenské pojišťovny v Pardubicích ANTONÍN PIŠTORA, otec básníka Jiřího Pištory, obstaral se svým kolegou Jaroslavem Šormem parašutistům pracovní knížky.  Pištora byl strýcem učitelky Věry Junkové, bývalé snoubenky velitele SILVER A Alfréda Bartoše, jež byla též využívána jako spojka a spolupracovnice radisty Jiřího Potůčka.

Inženýr JOSEF JÁNSKÝ (nar. 6. 10. 1911) byl ředitelem pardubického velkostatku (bytem dnešní třída 17. listopadu, čp. 22), do jehož kompetence patřilo i bohdanečské rybníkářství. Zařídil dočasné umístění radiostanice LIBUŠE na sádkách tamějších rybníků ve dnech 21. 3. – 4. 4. 1942. Když byla stanice nacisty goniometricky zaměřena, odvezl ji do Dachova u Ležáků, kde byla umístěna původně.

ÁJA ŽVÁČKOVÁ, rozená Horká (nar. 5. 10. 1905), do roku 1941 jednatelka SDO v Pardubicích, organizovala v domě čp. 40 ve Sladkovského ulici schůzky dalších spolupracovníků SILVER A. Čilé společenské styky z doby první republiky využila pro aktivní pomoc parašutistům. I ona sháněla po úřadech potvrzení a falešné doklady. Její manžel – JUDR. VLADIMÍR ŽVÁČEK – v odboji nijak aktivní nebyl, věděl však o činnosti své ženy a schvaloval ji podobně jako správcová domu čp. 40 Jana Konvalinková, jež věděla o všech konspirativních schůzkách v bytě Žváčkových. Paní Ája udržovala nejintenzivnější spolupráci s městským úředníkem ze Svítkova Luďkem Maturou. Členem SDO byl i hoteliér ARNOŠT KOŠŤÁL (nar. 26. 6. 1904), majitel dnes již zbořeného hotelu Veselka (zbořen r. 1972, nahrazen víceúčelovým domem MAGNUM). Jak známo, zaměstnal roku 1942 ve svém hotelu Josefa Valčíka (pod jménem M. Šolc). Valčík mohl v baru hotelu, navštěvovaném i členy pardubického gestapa, úspěšně vykonávat zpravodajskou činnost. Po atentátu na Heydricha zásoboval hoteliér Košťál potravinami parašutisty v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Za tuto činnost byl popraven na pardubickém Zámečku 2. července 1942 stejně jako všichni výše zmínění vlastenci z divadelního prostředí.

VĚČNÁ ČEST JEJICH PAMÁTCE!

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 6/2012