Anketa s účastníky zájezdu

Zpráva o studijní cestě za Dunaj

Radek Smetana: Nás, kteří jsme zůstali doma, zajímalo, co kolegy na jejich cestách po sousedních zemích nejvíce zaujalo. Doufám, že jste na jejich dojmy zvědaví i vy…

Část divadelní výpravy před vídeňským Burgtheaterem, foto L. Ptáčková

Jindra Janoušková: Už sám výlet byl pro mě zážitek. Ale nadchla mě zřícenina Čachtického hradu. Zatímco v Čechách pršelo, v Čachticích svítilo sluníčko a z hradu byl nádherný výhled. Sešli jsme se tam i s historikem, který prý jako jediný ví, jak to s Čachtickou paní opravdu bylo, a napsal o tom mnoho knih. Samozřejmě, že nám o Čachtické paní vše řekl.

Ve Vídni se mně moc líbil muzikál Tanec upírů a v Bratislavě Mozartova opera Kouzelná flétna. Už se zase těším na další studijní pobyt!

Tomáš Syrovátka, dramaturg VČD: Odpovím stručně, protože na rozdíl od jiných jsem měl možnost (nebo spíš povinnost?) se vypovídat i v předešlé „Zprávě o studijní cestě“. Nicméně divadelně se mě velmi dotkl vídeňský Faust – herecky, výtvarně a především neprovokativně současným projevem, nepietním a výrazně teatrálním přístupem. Skvělá ukázka divadla z německojazyčné oblasti – v tomto případě přenosná i na česká jeviště téměř bez nebezpečí rozhořčených reakcí publika. Nezaprášená klasika. A mimo divadlo? Úchvatná noční Vídeň, kde člověk cítí kulturu a kulturnost na každém kroku, a bratislavská procházka kolem Dunaje.

Lída Vlášková: Káva Paris na Hlavnom námestí v Bratislavě, úžasný Devín a vůbec klidná a krásná Bratislava.

Naši "výletníci" s M. Labudou a M. Mňahončákem v divadelním klubu Slovenského
národního divadla, foto L. Ptáčková

Petr Dohnal: Velmi mě zaujal rozhovor se spisovatelem Andrejem Štiavnickým, kterého jsme náhodou potkali na hradě v Čachticích. Věnuje se studiu historie a napsal několik historických knih o Čachtické paní. Na Slovensku je iniciátorem zásadní polemiky s režisérem Jakubiskem a jeho filmovým pojetím Báthory. Naše pojetí připravované inscenace se mu zamlouvalo.

Z představení mě pak zaujal nejen pompézně výpravný muzikál Tanz der Vampire (Tanec upírů) s dokonalou technickou přesností, ale i komediální herectví Mariána Labudy v inscenaci SND Zlatí chlapci, kterou s největší pravděpodobností pozveme na příští ročník GFS. Mozartova opera Kouzelná flétna byla úžasně přijímána mladým publikem na školním představení, které jsme viděli. Inscenace mě moc potěšila a zároveň potvrdila genialitu autora, o kterém hrajeme Amadea.

Romana Chvalová: Pro mě je každoročně největším zážitkem už sám celý studijní zájezd! Pár dní volna, hotel, o nic se nemusím starat… Už se těším na nějaký další! A nejhorší zážitek? Brynzové halušky v Bratislavě!

Jiří Kalužný: Bylo to akorát na 1. máje v Čachticích. Lopotně jsme stoupali do vrchu, na kterém se nacházel hrad. A jak jsem tak viděl svou ženu na pozadí staletých ruin tohoto druhdy centra zla, tu mi přišla taková mladá, svěží a hodná!

Jana Uherová, dramaturgyně GRAND Festivalu smíchu: Pro mne cesta do Vídně a Bratislavy nebyl zahraniční zájezd, pro mne to byl návrat domů. Krásná Vídeň a milovaná Bratislava, mé rodné město, mi přesto připravily pár překvapení, vesměs milých. Ve Vídni mě opět potěšila přátelská atmosféra a udělalo mi dobře posedět si na pěší zóně v historickém centru, kde jsme si s Luckou Ptáčkovou a Martinou Sikorovou daly dobrou kávu, výborný dortík a sklenku místního veltlínu. Představení, které pak následovalo, mi téměř vyrazilo dech svojí profesionalitou, obrovským hereckým, pěveckým a tanečním nasazením, velkolepou výpravou a v neposlední řadě živým, vstřícným publikem. Kdo by to byl řekl, že mě takhle nadchne Tanec upírů, ke všemu muzikál. Ale stalo se.

V Bratislavě jsem byla poprvé v nové budově Slovenského národního divadla, která se stavěla dvacet let v naprosto nejodpornější části Bratislavy, mezi přístavním překladištěm a mrazírnami. Po mnoha letech se divadlo vylouplo v celé své kráse, radnice města ho předvídavě obklopila úžasným komplexem moderních budov, kde se nachází luxusní hotel a několik obchodních galerií, venkovní fontány, památníky, posezení na břehu mohutného Dunaje a nazvala to Eurovea. Jak příznačné! Působí to fantastickým dojmem, ale hlavní slovo v této kráse má stejně Dunaj; blízkost řeky je nesmírně fascinující. A divadlo? Nestálo za nic, ale nevadí, ne všechno musí být dokonalé.

Lucie Ptáčková, tajemnice uměleckého souboru: Nejvíce mě zaujal a potěšil fakt, že výstavu v muzeu Alžběty Báthory v Čachticích, připravovala moje bývalá spolužačka z gymnázia v Broumově Jitka Janečková. To jsou náhody! Na oplátku bych ji měla pozvat na naši premiéru, že?

Jan Musil: Během mého pobytu mimo socialistickou vlast se nic zvláštního nestalo. A s emigranty jsem se nesetkal.

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 6/2010