Slovo ředitele na úvod 100. sezóny

Vážená divadelní rodino,

mám před sebou fotografii našeho divadla z roku 1909 a představuji si, jaký to musel být pro obyvatele malého městečka silný pocit hrdosti, když jim na periferii u břehu řeky vyrostla tak  nádherná budova. Odvaha radních pustit se do projektu, který musel zatížit rozpočet města na  mnoho dalších let, je obdivuhodná. Vědomé úsilí o důstojnou reprezentativní divadelní budovu na úrovni současné architektury i výtvarného umění bylo úžasným projevem vzdělanosti, kulturnosti a zdravého sebevědomí těch, co rozhodovali o budoucnosti Pardubic. Patrně to byl také jeden z nejdůležitějších impulsů pro prudký rozvoj města a jeho vzestup. Dodnes je to jedno z mála míst, které i po takové době stále slouží svému původnímu účelu a jeho fungování je významnou potřebou obyvatel města. Vždyť právě ty nejdůležitější kulturní, společenské, ale i politické události ve městě jsou spojeny právě s touto budovou.

Zásadní opravy a rekonstrukce stánku Thálie v posledních letech ukázaly, že ani dnešním politikům není lhostejný osud budovy, která již sto let symbolizuje vysokou úroveň myšlení zdejších lidí, kteří si nenechají zničit viditelný kulturní odkaz našich předků.

Krásná secesní divadelní budova se však stala divadlem až s příchodem herců a diváků. Tradice velkých tvůrčích počinů, které zde v uplynulém období vznikaly, je zavazující.  

Přeji proto stoletému Městskému divadlu v Pardubicích stále spokojené publikum a věřím, že snaha našeho současného souboru vytvářet kvalitní představení pro nejširší okruh návštěvníků bude přijímána tak, že si i nadále udržíme status jednoho z nejnavštěvovanějších divadel v České republice, a tím pošleme vzkaz budoucím generacím o nezpochybnitelnosti existence divadla v Pardubicích.

Petr Dohnal, ředitel VČD

Divadelní zpravodaj 9/2009