Mladé a u nás nové...

Čas od času je potřeba obnovit či doplnit stav herců a hereček v souboru našeho divadla. Do inscenace Čas katů jsme potřebovali mladou herečku, myslím tím opravdu hodně mladou, a tak jsme oslovili hned dvě dívky. Dvě proto, protože obě končí školu a jsou i jinak poměrně dost vytížené. Jsou mladé, neokoukané a hostují u nás poprvé. Obě měly zájem pracovat právě v našem divadle. Jsou v jednom kole – studují a zkouší u nás, přitom několikrát v týdnu jezdí autem z Prahy (Veronika) nebo vlakem z Ostravy (Petra).

VERONIKA NOVÁ je z Prahy a momentálně končí Pražskou konzervatoř. Je jí 22 let.
Dvacetiletá PETRA TENOROVÁ je rodačkou z Prahy, žije však v Havířově a v generálkovém týdnu Času katů bude maturovat na ostravské Janáčkově konzervatoři. Jaké mají plány do budoucna, se mi po jedné zkoušce svěřily u hrnku kávy…

Vaše tváře se objevují na televizní obrazovce, obě jsem vás viděla dlouho před tím, než jste se přijely ukázat jako adeptky na postavy do inscenace Čas katů. Představte se našim divákům a čtenářům Zpravodaje.
Petra: Natočila jsem tři pohádky, dvě s panem režisérem Václavem Křístkem. Ve Třech srdcích jsem hrála Johanku, jednu z hlavních rolí, ve Ztraceném princi vloni v květnu menší roličku. V létě jsem pak s panem Zelenkou natočila pohádku Kouzla králů (v televizi jsme ji mohli vidět o Vánocích na Štědrý večer, pozn. redakce), kde jsem hrála princeznu.

Veroniko, hrála jste i vy v nějaké pohádce?
Veronika: Ne, a moc bych chtěla. Mně ale princeznu nikdo nedá... (smích). Teď jsem sice dostala nabídku od pana režiséra Milana Cieslara do pohádky, ale je to postava vesnické holky, která je tak trochu mrcha. Jinak už čtyři roky točím seriál Ordinace v růžové zahradě, ve kterém hraju postavu Sylvy Petrové.

Jak vidíte svoji hereckou budoucnost? Chcete hrát divadlo, denně zkoušet a večer hrát, nebo to vidíte jinak?
Veronika: Divadlo je nádherná věc. Myslím si, že herec bez divadla není opravdovým hercem. Ale zároveň mě láká film, televize. Já jsem z filmové rodiny a k tomuto prostředí jsem vždy inklinovala. Asi kdybych dělala jenom divadlo, nebyla bych úplně naplněná, asi by mě to neuspokojovalo. Takže bych ráda skloubila divadlo se vším tím ostatním.

Kdo z vaší rodiny pracuje u filmu?
Veronika: Táta je filmovým producentem. Odmala jsem chodila na natáčení, dívala jsem se a později jsem dělala kompars nebo maličké roličky.

Jakou máte divadelní zkušenost?
Petra: V Ostravě jsem několikrát hostovala v Národním divadle moravskoslezském, kde jsem například hrála malou postavu služky v Rackovi v režii Ľubomíra Vajdičky. U Radovana Lipuse jsem zkoušela postavu Andělky v Matce a pak mám takovou „drobničku“ v inscenaci pana Michala Langa.
Veronika: V lednu jsme se spolužáky nazkoušeli novou hru, muzikál Krysy, a to je čistě autorská záležitost. Spolužačka se svým bývalým přítelem napsali libreto, jiná spolužačka napsala hudbu a texty, kamarád udělal choreografii. Je to komedie z mafiánského prostředí a hrajeme ji v Divadle Na Prádle.

Petro, až doděláte maturitu, budete ještě dále studovat konzervatoř? (Konzervatoř může student ukončit maturitou po čtyřech letech nebo po dalších dvou letech absolutoriem, pozn. redakce)
Petra: Ne, určitě ne. Já chci dělat hlavně divadlo. Ty dva roky jsou především proto, aby pak absolvent mohl v budoucnu učit, a to já určitě nechci.
Veronika: Můžu k tomu něco dodat? Já jsem za ty dva roky naopak ráda, protože jsem si během nich vyzkoušela hrát divadlo. Neměla jsem žádnou jinou zkušenost, nikde jsem nehostovala, a tak jsem si nedokázala představit nastoupit hned někam do divadla. Pravidelně jsem hrála na školní scéně a jsem za to hodně ráda, dalo mi to velkou zkušenost.

Když jste během studií chodily do divadla, který soubor vám nejvíce přirostl k srdci?
Petra: Mám moc ráda ostravskou komorní Arénu. Líbí se mi ten kouzelný divadelní prostor, má svoji atmosféru. V Aréně hrají velmi zajímavý repertoár. Nedávno jsem viděla skvělé představení Poručíka z Inishmoru, myslím, že to osloví hlavně mladé publikum. Taky vzpomínám na Panočku, to bylo snad nejlepší představení, co jsem kdy viděla, to jsme skoro křičeli hrůzou... V Praze chodím ráda do Divadla v Dlouhé. 
Veronika: V Praze mám dvě oblíbené scény. Divadlo na Vinohradech, především kvůli výborným hercům, ale i repertoáru. A Činoherní klub. Tam, kromě skvělých herců a her, pracují výborní režiséři.

Chodíte často do divadla jako divačky? 
Veronika: Ne tak často, jak bych mohla. Samozřejmě, že jdu, ale někdy, když mám po škole a po natáčení, tak raději jdu s kamarády posedět, nebo jsem doma a čtu si. Prostě už nemám kapacitu sedět někde dvě hodiny a dívat se na umění.

Co čtete?
Veronika: Momentálně Paula Coelha. Myslela jsem, že jsem od něj přečetla úplně všechno, ale teď jsem objevila Pátou horu. Coelho je vůbec můj nejoblíbenější autor.
Petra: Já chodím do divadla ráda a často, snažím se v Ostravě vidět všechno, ale ne vždy se to úplně daří. Momentálně jsem úplně vytížená. Maturuju, zkouším u vás a zároveň ve školním maturitním představení, takže mi moc času nezbývá. Ale i teď chodím do divadla, zejména na tituly, které se mi budou hodit k maturitě.

Jaké máte, samozřejmě kromě divadla, další záliby?
Petra: No, na nic ostatního není tolik času. Miluju bruslení na ledu! Snažím se chodit do různých pohybových kurzů. Zaplatila jsem si dva kurzy břišních tanců, ale byla jsem tam třikrát, jindy mi to kvůli škole a divadlu nevyšlo. Naučila jsem se jezdit na koni, tak bych v tom chtěla pokračovat. A chodit do tanečních!
Veronika: Já moc ráda sportuju. V zimě jsem na horách, jak jen to jde. Jezdím na snowboardu. A jinak chodím hrozně ráda do kina. To je pro mě asi největší koníček.

Jana Uherová, Divadelní zpravodaj 6/2009