VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Taťána Ludvíková Dědourková - Zahrady (24. června 2017 - 18. října 2017)
Taťána Dědourková, rozená Ludvíková se narodila 7. ledna 1959 v Nymburku. V letech 1974-1978 studovala na Střední umělecko-průmyslové škole v Praze. Od roku 1985 vystavuje nejen doma a v Evropě, ale i v zámoří. Její obrazy jsou zastoupeny v mnoha soukromých sbírkách po celém světě.
Nejčastější inspirací je jí příroda, ale oblíbila si i figurální a abstraktní tvorbu. Obrazy maluje převážně olejem na plátno. Své menší obrazy adjustuje také jako hodiny pod sklo, které však nejsou hodinami v pravém slova smyslu, ale jsou to pohyblivé obrazy, jak si je sama nazvala. V současné době se zabývá i ruční výrobou panenek.
A protože autorka nerada hovoří sama o sobě, nechala o sobě promluvit akademického malíře Františka Zálabského: „Táňa Ludvíková je malířka, která si ve své tvorbě jde svou vlastní cestou. Život jí nepřinesl mnoho klidných chvil, a tak není divu, že v obrazech nejčastěji utíká k přírodním motivům. Jsou to především stromy, které harmonizují s jejím duševním rozpoložením. Stromy jako symboly Života. Tiší velikáni, v nichž je skrytá životadárná síla.
Pro vyjádření svých pocitů nejprve využívala techniku tempery, poté zvolila olejomalbu, která jí umožňuje vtělit obrazům širší rozměr a hloubku. Obrazy vyvolávají dojem, že jsou malovány na jeden zátah, jako by se autorka bála, že promešká a nestihne zachytit prchavý okamžik přítomnosti. Tomu odpovídá i výrazová forma malby, velmi rychlé a expresní tahy štětcem a špachtlí, které neumožňují dát zobrazovanému objektu přesný obrys a tvar. Tato zdánlivě neurovnaná malba však má svůj vnitřní harmonizující řád.
Obrazy Táni Ludvíkové v sobě obsahují kouzlo poezie, jakéhosi melancholického smutku s nadějí a vlastně i jistotou, že život jako takový nikdy neumírá a má své věčné, bezčasové pokračování.
Myslím si, že zhlédnutí tvorby Táni Ludvíkové je pozitivním a obohacujícím přínosem pro každého člověka.“
Nejčastější inspirací je jí příroda, ale oblíbila si i figurální a abstraktní tvorbu. Obrazy maluje převážně olejem na plátno. Své menší obrazy adjustuje také jako hodiny pod sklo, které však nejsou hodinami v pravém slova smyslu, ale jsou to pohyblivé obrazy, jak si je sama nazvala. V současné době se zabývá i ruční výrobou panenek.
A protože autorka nerada hovoří sama o sobě, nechala o sobě promluvit akademického malíře Františka Zálabského: „Táňa Ludvíková je malířka, která si ve své tvorbě jde svou vlastní cestou. Život jí nepřinesl mnoho klidných chvil, a tak není divu, že v obrazech nejčastěji utíká k přírodním motivům. Jsou to především stromy, které harmonizují s jejím duševním rozpoložením. Stromy jako symboly Života. Tiší velikáni, v nichž je skrytá životadárná síla.
Pro vyjádření svých pocitů nejprve využívala techniku tempery, poté zvolila olejomalbu, která jí umožňuje vtělit obrazům širší rozměr a hloubku. Obrazy vyvolávají dojem, že jsou malovány na jeden zátah, jako by se autorka bála, že promešká a nestihne zachytit prchavý okamžik přítomnosti. Tomu odpovídá i výrazová forma malby, velmi rychlé a expresní tahy štětcem a špachtlí, které neumožňují dát zobrazovanému objektu přesný obrys a tvar. Tato zdánlivě neurovnaná malba však má svůj vnitřní harmonizující řád.
Obrazy Táni Ludvíkové v sobě obsahují kouzlo poezie, jakéhosi melancholického smutku s nadějí a vlastně i jistotou, že život jako takový nikdy neumírá a má své věčné, bezčasové pokračování.
Myslím si, že zhlédnutí tvorby Táni Ludvíkové je pozitivním a obohacujícím přínosem pro každého člověka.“
