

VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE


Zdeněk Sigmund (19. října – 11. prosince 2024)
Malíř, grafik a keramik ZDENĚK SIGMUND (1924–2017) se narodil v Praze do rodiny akademického malíře. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze – dva semestry u profesora Otakara Nejedlého, potom na Pedagogické fakultě v Brně u profesora Vincence Makovského, Bohumila Stanislava Urbana a Eduarda Milena. Absolvoval v roce 1950. Celý život prožil v Pardubicích a Heřmanově Městci.
Vystavoval po celé České republice a účastnil se i mnoha výstav v zahraničí, např. světové výstavy EXPO ’58 v Bruselu nebo v 60. letech několikrát v italské Faenze, zastoupen byl také na výstavách československé keramiky v Istanbulu, Sofii či Ženevě.
Milan Kundera o něm napsal: „Zdeněk Sigmund by nesáhl po štětci »při řekách babylónských«. Aby mohl něco malovat, musí to nejdříve milovat. Znám ho, je to doslova tak. I když jde jen o nůž, citrón, sklenku, žaluzii či zahradní zeď, žňovou krajinu. Za každým vystaveným obrazem jsou měsíce hledání a několik zničených obrazů. Ale ten, co zůstal, má vznešený půvab prostoty a samozřejmosti. Dar za velké úsilí a lidskou ryzost.“
Vystavoval po celé České republice a účastnil se i mnoha výstav v zahraničí, např. světové výstavy EXPO ’58 v Bruselu nebo v 60. letech několikrát v italské Faenze, zastoupen byl také na výstavách československé keramiky v Istanbulu, Sofii či Ženevě.
Milan Kundera o něm napsal: „Zdeněk Sigmund by nesáhl po štětci »při řekách babylónských«. Aby mohl něco malovat, musí to nejdříve milovat. Znám ho, je to doslova tak. I když jde jen o nůž, citrón, sklenku, žaluzii či zahradní zeď, žňovou krajinu. Za každým vystaveným obrazem jsou měsíce hledání a několik zničených obrazů. Ale ten, co zůstal, má vznešený půvab prostoty a samozřejmosti. Dar za velké úsilí a lidskou ryzost.“