VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Ywetta Sarah Nikel (24. února – 30. dubna 2024)
„Jsem fotografka, která miluje vše, co není standardní – od designu, umění až po fotografii samotnou. Čím originálnější, tím působivější. Při své volné tvorbě převážně improvizuji, pokud jde o zakázku, důsledně vše do posledního detailu promýšlím.
Fotím od svých 12 let. Jako dítě školou povinné jsem navštěvovala výtvarný obor na umělecké škole, věnovala se amatérském divadlu, zpěvu a překvapivě i sportu. Po narození třetího dítěte jsem se vrátila k focení. Nejdříve to byla komická fotografie, potom dekadentní tvorba – umění ošklivosti a poté art fashion, kterému se věnuji dodnes. Svého času jsem své práce posílala do artových časopisů v New Yorku a Kanadě, fotila modelkám a modelům booky pro zahraniční agentury i český showbyznys, vytvářela jsem reklamu na parfémy pro prince z Kuvajtu, se kterým jsem se setkala v Paříži, a účastnila se spousty dalších neméně zajímavých projektů.
Přestože fotografování momentálně nepatří do zdrojů mých příjmů, je to můj vnitřní svět a mám ho ráda. Moc ráda bych svojí, byť malou účastí přispěla ke kulturnímu obohacení a nabídla lidem pohled do nitra umělcova, u jehož tvorby se pozastaví a nechají proudit pocity, které v nich zanechají určitý dojem. Chtěla bych lidem ukázat, že krása má mnoho podob a že stejně krásné může být i něco, co na první pohled působí dojmem opačným. Jde o umění se dívat. Zároveň bych ráda v lidech probudila kreativní myšlení, nemít obavy z neúspěchu a zkoušet…
Často jezdím po světě a obdivuji architekturu měst, která jsou vyzdobená nádhernými sochami, uměleckými díly, graffiti nebo jen zajímavými designovými prvky, a sleduji, kolik lidí se nad nimi pozastaví, jak umění vnímají a jak na umění reagují.
Umění uvolňuje mysl a spojuje lidi. A je to právě umění, které je v rozličných svých podobách schopno učinit svět lepším!“
Fotím od svých 12 let. Jako dítě školou povinné jsem navštěvovala výtvarný obor na umělecké škole, věnovala se amatérském divadlu, zpěvu a překvapivě i sportu. Po narození třetího dítěte jsem se vrátila k focení. Nejdříve to byla komická fotografie, potom dekadentní tvorba – umění ošklivosti a poté art fashion, kterému se věnuji dodnes. Svého času jsem své práce posílala do artových časopisů v New Yorku a Kanadě, fotila modelkám a modelům booky pro zahraniční agentury i český showbyznys, vytvářela jsem reklamu na parfémy pro prince z Kuvajtu, se kterým jsem se setkala v Paříži, a účastnila se spousty dalších neméně zajímavých projektů.
Přestože fotografování momentálně nepatří do zdrojů mých příjmů, je to můj vnitřní svět a mám ho ráda. Moc ráda bych svojí, byť malou účastí přispěla ke kulturnímu obohacení a nabídla lidem pohled do nitra umělcova, u jehož tvorby se pozastaví a nechají proudit pocity, které v nich zanechají určitý dojem. Chtěla bych lidem ukázat, že krása má mnoho podob a že stejně krásné může být i něco, co na první pohled působí dojmem opačným. Jde o umění se dívat. Zároveň bych ráda v lidech probudila kreativní myšlení, nemít obavy z neúspěchu a zkoušet…
Často jezdím po světě a obdivuji architekturu měst, která jsou vyzdobená nádhernými sochami, uměleckými díly, graffiti nebo jen zajímavými designovými prvky, a sleduji, kolik lidí se nad nimi pozastaví, jak umění vnímají a jak na umění reagují.
Umění uvolňuje mysl a spojuje lidi. A je to právě umění, které je v rozličných svých podobách schopno učinit svět lepším!“
