VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Pohledy do minulosti Pardubic - historické pohlednice sběratele Tomáše Macáka (15. října 2016 - 1. prosince 2016)
Výstava představuje řadu jedinečných dobových pohlednic Pardubic ze sbírky Tomáše Macáka (mající nejen sběratelskou, ale zcela jistě i uměleckou hodnotu). Výstava s prozaickým názvem Pohledy do minulosti Pardubic nabízí zvětšeniny pohlednic, několik fotografií a odborné texty PhDr. Jiřího Kotyka, PhD., PaedDr. Radovana Brože (k tématu steeplechase) a Jana Řeháčka, DiS. (k výstavám z let 1903 a 1931) přístupné pomocí QR kódů na panelech (texty viz níže).
T. Macák
Tomáš Macák se narodil 15. července 1967 v Pardubicích. Se sběratelstvím pohlednic začal teprve před osmi lety, kdy se mu do rukou náhodně dostaly pohlednice, které před mnohými lety zakoupila jeho matka na sběratelských burzách. Tehdy si uvědomil, že by ho zajímalo zpětně skládat historii rodných Pardubic prostřednictvím své sbírky. „Až po letech jsem zjistil, že tuto mozaiku nelze nikdy s uspokojením zkompletovat, že vždy zůstanou prázdná místa pro nějaké ty střípky, kousky puzzle, a právě to je na sbírání zajímavé. Vždy když se objeví nová, ještě neobjevená a neznámá pohlednice, mé srdce zaplesá,“ říká Tomáš Macák a dodává: „Přáním každého sběratele je mít možnost se o svou sbírku podělit se všemi, kteří o to budou mít zájem, proto je pro mě současná výstava velkým potěšením a zadostiučiněním, za což Východočeskému divadlu velmi děkuji.“
Tomáš Macák vedle své sbírky nabízí také barevnou publikaci vydanou ke 110. výročí Východočeské výstavy v Pardubicích pořádané roku 1903. „S pomocí sběratele Jana Pleskota a Státního okresního archivu Pardubice jsem nashromáždil bezmála veškerý existující pohlednicový materiál, který byl v roce 1903 ve stáncích výstavy nabízen,“ láká autor na obsah své knížky, která je k dostání v předprodeji vstupenek nebo v divadelním obchůdku ve vstupním foyer divadla (zde je rovněž možné zakoupit kopie vystavených pohlednic, které jsou linkovány pro zasílání poštou).
A pro nejvíce historií zapálené návštěvníky divadla uvádíme e-mailovou adresu sběratele Tomáše Macáka – macak.t@seznam.cz – pro objednání dalších kopií pohlednic či případnou širší spolupráci. „Mám zájem o koupi originálů pro doplnění mé sbírky. Pokud budou k výstavě ve foyer divadla kladné ohlasy, rád bych v budoucnu uskutečnil výstavu novou s dosud nezveřejněnými pohlednicemi,“ uvádí Tomáš Macák.
Velká pardubická steeple-chase (PaedDr. Radovan Brož)
Defilé účastníků rámcového dostihu v roce 1898 před dřevěnou tribunou z roku 1892.
Velká pardubická steeple-chase, 30. 10. 1877. Uprostřed je sedlán pozdější vítěz Brigand / am. F. Metternich, který hovoří s majitelem hrabětem Tassilo Festeties jun.
Doběh rámcového dostihu z roku 1898.
Defilé účastníků před VP 1912 (jako 2. Jamagata / Fr. Bartosch - vítěz VP 1912)
Defilé z rámcového dostihu z r. 1910 nebo později.
Taxisův příkop před rokem 1913.
Taxisův příkop při Kladrubské ceně v roce 1912.
Velký anglický skok.
Doběh VP 1904 (I. Dennis / T. H. Buckenham - majitel kníže K. Kinský), 2. Gretna Gray / Ulrich Rosák.
Velký vodní příkop ve VP 1925 (za vodou první Ludolf / V. Vaněk celkově 3. ve VP, jako druhý
doskakuje Landgraf II / K. Holoubek - vítěz VP, nad vodou Nestroy), F. E. Silva - Taroucca, který padl a nedokončil VP.
Nepodařilo se určit.
Defilé Kinského memoriálu v roce 1933 před železobetonovou tribunou z roku 1931.
VP 1930 - vítěz Gyi lovam! / kpt. Rudolf Popler, majitel R. Popler
Defilé Kinského memoriálu v roce 1933 před železobetonovou tribunou z roku 1931.
Plakát z roku 1920.
Tribuny.
Příležitostná dopisnice s razítkem, 1946.
Strúha (Městská řeka) (PhDr. Jiří Kotyk, PhD.)
Pohled z místa dnešního VČD na Městskou řeku s mostem mezi Krudencovým palácem s hotelem Kotel a zámek s kostelem a Zelenou branou - stav před r. 1912.
Před rokem 1910.
Poetický záběr na nábřeží Chrudimky (Městské řeky), v pozadí chrám sv. Bartoloměje s děkanstvím - před r. 1912 (nákl. V. Macháče)
Pohled na oplocenou Městskou řeku s travnatým nábřežím, vlevo Krudencův palác a hotel Kotel, vpravo část městské hradby a Zelená brána - stav před r. 1912 (nákladem vdovy K. Kubešky)
Aviatický pozdrav z Pardubic (před r. 1912), vlevo zámek, chrám sv. Bartoloměje, hostinec u České koruny a Zelená brána (bez ochozů) s předbraním
Pěkný záběr na zátočinu Strúhy (v místech dnešního VČD), vlevo Krudencův palác s hotelem Kotel, most vedoucí k Zelené bráně - stav před rokem 1909
Dnešní Sukova třída ještě jako nábřeží Městské řeky s pohledem na kostel, vrchol Zelené brány, tzv. Vodní ulici (v místech dnešního GRANDU) a Krudencův palác (nákl. J. M. Poláka 1901)
Aviatický pozdrav z Pardubic (před r. 1910), divadlo už stojí, ale strúha před ním ještě nezasypána.
Pohled z roku 1904 mapující detailně vodní poměry před chrámem sv. Bartoloměje a domky Vodní ulice (nakl. J. M. Poláka)
Strúha ze Zelené brány.
Patrně ze střechy kostela, strúha, most, palác Krudencův, Hotel Kotel.
Pohled z hráze na chrám sv. Bartoloměje (ještě bez nového vstupu od B. Dvořáka) a Zelenou bránu (bez ochozu), vpravo domky Vodní ulice (stávala v místech nynějšího GRANDU). Stav před rokem 1912.
Pozdrav z Pardubic. Most přes strúhu.
Původní koryto Městské řeky před kostelem, vpravo Zelená brána (stav po r. 1912 - kostel má vstupní přístavbu a Zelená brána ochoz) – dnešní Sukova třída.
Rodinné foto - tatínek s dcerkami a synkem v námořnickém pózuje fotografovi u tzv. Pernštejnského kanálu, před chrámem sv. Bartoloměje, jenž už má novou vstupní přístavbu B. Dvořáka (stav po r. 1912).
Nezavodněné koryto strúhy, 1913.
TGM v Pardubicích (PhDr. Jiří Kotyk, PhD.)
TGM u svého auta na Pernštýnově náměstí před strojní pletárnou K. Viktory "U Pernštýna“ (vpravo dům "U Jonáše“ čp. 50)
Zahájení výstavy 1931.
TGM kráčí Wilsonovou třídou vítán obyvateli města.
Zahájení výstavy 1931. Sedící vlevo F. Udržal.
TGM se starostou F. Váchou (vlevo) na Pernštýnově náměstí.
TGM odchází z pardubické radnice s čestnou stráži legionářů.
Zahájení výstavy 1931. Hold dětí.
TGM odchází Wilsonovou třídou posetou květinami z Veselky.
V pozadí Veselka.
TGM a F. Vácha, starosta.
TGM se starostou F. Váchou na Pernštýnově náměstí, před radnicí.
TGM se zapisuje do pamětní knihy TJ SOKOL (vlevo starosta F. Vácha, vpravo starosta SOKOLA S. Lipčík).
Na staveništi Sokola.
TGM vychází z hotelu Veselka ráno 24. září 1922 vítán dětmi, za ním starosta Pardubic F. Vácha (ČSSD)Pozdrav dětí.
TGM vychází z hotelu Veselka ráno 24. září 1922 vítán dětmi, za ním starosta Pardubic F. Vácha (ČSSD).
TGM při návštěvě staveniště Sokolovny (vlevo F. Vácha, vpravo F. Udržal a starosta pardubického SOKOLA dr. S. Lipčík).
TGM v doprovodu starosty F. Váchy pří návštěvě stavby Sokolovny.
TGM v doprovodu starosty F. Váchy pří návštěvě stavby Sokolovny.
Synagoga a Veselka (PhDr. Jiří Kotyk, PhD.)
Detail na oplocený pomník bratranců Veverkových, vpravo jezdecká kasárna.
Odhalení pomníku bratranců Veverkových 8. září 1883 F. L. Riegrem, přítomno 30 tisíc lidí. Pomník byl odsunut roku 1958 do parku u sv. Jana Křtitele před základní školu, protože vadil zřizované hlavní křižovatce.
Průhled z hlavní křižovatky vlevo na pomník bratranců Veverkových od Josefa Strachovského (1883) před synagogou, vpravo jezdecká kasárna.
Vlevo Vlachův dům (postaven 1892, dnes McDonald), v pozadí synagoga, napravo hotel Veselka s ODEONEM (hotel byl zbourán 1972).
Tzv. ODEON s Donátovou velkokavárnou – kolem 1925.
Velkokavárna DONÁT v tzv. ODEONU Veselky.
Na kulatém rohu s pohledem vlevo na ODEON.
Na kulatém rohu vlevo ODEON, vpravo Vlachův dům (čp. 73) z r. 1892.
Na dnešní hlavní křižovatce, vlevo škola (stavitel V. Kašpar 1880) a ODEON Veselky.
Inzertní pohlednice ukazuje interiér hotelu a restaurace.
Opět interiéry - tentokrát Donátovy kavárny (s pamětním razítkem).
Grandhotel Veselka
Presidentská vlajka na Veselce - pří návštěvě E. Beneše na vojenských manévrech 1936.
Grandhotel Veselka.
Aviatika – Kašpar a Čihák (PhDr. Jiří Kotyk, PhD.)
První skok J. Kašpara 13. dubna 1910 na Blériotu XI. - na pozadí průmyslových Pardubic.
Prozatímní pomník J. Kašpara umístěný původně na Zavadilce, dnes na náměstí Dukelských hrdinů. Pomník pochází z roku 1928.
Plakát na první veřejný vzlet J. Kašpara v neděli 19. června 1910.
Vzlet J. Kašpara 3. července 1910 donesl aviatika nad stádo krav, jež podle legendy jej naučily " vybrat zatáčku" (fotomontáž?)
Vzlet ing. J. Kašpara.
Vzlet ing. J. Kašpara (nedatováno).
Vzlet ing. J. Kašpara (nedatováno).
Aerodrom J. Kašpara v Pardubicích – reklama.
Příprava k letu.
Vzlet ing. J. Kašpara V Kostomlatech u Lysé nad Labem v pátek 13. října 1911.
Portrétní fotografie J. Kašpara.
J. Kašpar připraven ke vzletu.
Rozfázovaný vzlet ing. Kašpara (s ruční poznámkou: "4tyřikrát obletěl vojenské cvičiště").
Bratranci E. Čihák a J. Kašpar.
Vojenský pohřeb J. Kašpara z jeho rodné Veselky v neděli 6. března 1927.
Vzlety E. Čiháka a J. Kašpara (s portréty obou) - asi říjen 1911.
Dopis Kašparova bratrance Eugena Čiháka z Pardubic TJ SOKOL v Nymburce.
Pohlednice propagující Čihákovu aviatickou školu ve francouzském jazyce.
Východočeská výstava 1903 (Jan Řeháček, DiS.)
Na přelomu 19. a 20. století se u tehdejších představitelů města zrodila myšlenka uspořádat výstavu, která by představila hospodářství, průmysl, školství a zemědělství českého východu. 10. června roku 1902 byl ustanoven výkonný výbor, jemuž předsedal pardubický advokát JUDr. Josef Štolba, za místo konání výstavy byl vybrán areál na Olšinkách. Výhodou celého areálu bylo, že byl situován nedaleko centra města. Vstupní brána se totiž nacházela pouze několik stovek metrů od Pernštýnského náměstí, kousek od dnešní staré reálky, která byla také součástí výstavy.
Výstava byla zahájena 25. července a trvala do 28. září roku 1903. Hned za hlavní vstupní branou po pravé straně stál Administrační pavilon. Zde návštěvníkům výstaviště sloužila pošta, telegraf či telefon. O několik metrů dále pak stával pavilon města Pardubic. Zde návštěvníky zaujal model městské radnice, privilegia a městské pečetě, pozornosti se těšil návrh fresek na průčelí radnice od akad. malíře K. Klusáčka, návrh na plastickou výzdobu Zelené brány od Mistra M. Alše.
Dominantou celého areálu výstaviště byl Průmyslový palác a to zejména díky své mohutné kopuli. Budova měřila 2 100 m2. Těsně za Průmyslovým palácem na břehu Chrudimky se nacházel Lesnický pavilon. Ten byl postaven v podobě hájovny a byl jedním z nejhezčích a také nejfotografovanějších výstavních pavilonů. Za lesnickým pavilonem pak bylo jedno z největších lákadel výstaviště. Byla jím Perníková chaloupka. Jako z pohádky nebyl pouze její exteriér, ale i vnitřní výzdoba. Zde se totiž nacházela provoněná prodejna pardubického perníku. Výtěžek prodeje byl určen ve prospěch stavby tělocvičny „Sokola“ a muzejní budovy v Pardubicích. Provozovatelem chaloupky byli Družstvo pro postavení tělocvičny a Muzejní spolek.
Kousek za pavilonem města Kutné Hory byl postaven Sportovní pavilon. Zde se nacházelo vše, co souviselo se sportem, pamatováno však bylo také na výtvarné umění. Další dominantou byl Strojnický pavilon. Velkou část budovy zaujalo technologické muzeum v Praze a nejen odborníci zde obdivovali modely poháněné elektřinou vycházející z blízké strojovny, pro kterou dodala hybnou sílu strojovna královéhradecká Märky, Broumovský a Schulz. Celé výstaviště bylo osvětleno elektrickým osvětlením od firmy Prokop.
Do 28. 9. 1903, kdy se brány výstaviště uzavřely, výstavu navštívilo celkem více než 220.000 návštěvníků, kteří prošli pokladnou a zaplatili vstupné. Po skončení se Pardubice opět zahalily do tmy. Hned na přelomu září a října započaly práce na rozebírání jednotlivých pavilonů výstaviště. Nebylo tomu tak u všech pavilonů. Například velmi oblíbená perníková chaloupka byla po skončení výstavy rozebrána a přemístěna do Bubeníkových sadů, kde budila pozornost zejména dětí ještě po několik následujících desetiletí. Původní výstavní pavilon Zámeckého pivovaru v Pardubicích známého výrobce Chladova piva stojí dodnes na okraji Slatiňan. Po skončení výstavy byl totiž tento pavilon majitelem pily ze Slatiňan Josefem Drobílkem zakoupen, ještě na podzim roku 1903 byl pavilon rozebrán a odvezen do Slatiňan, kde byl na jaře roku 1904 opět postaven u lesa nad Škrovádem, kde byla od května téhož roku otevřena restaurace. Jelikož však byla restaurace postavena tak trochu nešťastně na rozhraní dvou katastrálních území a částečně se tak nacházela na katastru obce Škrovád a částečně na katastru Slatiňan, došlo v roce 1910 k jejímu opětovnému rozebrání a přemístění o několik desítek metrů dál, kde stojí dodnes jako výletní restaurace Monako.
Výstava tělesné výchovy a sportu Republiky Československé 1931 (Jan Řeháček, DiS.)
Hned po vzniku Československa roku 1918 se objevovaly návrhy na uspořádání výstavy, která by připomněla rozvoj Pardubic od poslední a také velkolepé Východočeské výstavy v roce 1903. Přípravné práce byly zahájeny v roce 1924. Výstava se měla původně konat v jubilejním roce vzniku republiky – v roce 1928. Jelikož však ve stejném termínu byla připravována i jiná podobně velkolepá akce, kterou byla výstava soudobé kultury v Brně, bylo rozhodnuto o přesunutí pardubické výstavy na rok 1930. Nakonec se však realizace ještě o rok posunula.
Za budoucí prostranství výstaviště byla vybrána lokalita v okolí pardubického zámku. Výběr lokality se však setkal s velkou kritikou. Vždyť pod zámeckými valy byla louka silně podmáčená, každoročně zaplavována vodou z Labe. Plocha celého výstaviště činila 30 ha. Ta se však musela kompletně upravit. Vždyť již v hloubce 40 – 60 cm se nalézala spodní voda. Byla postavena přečerpávací stanice na konci areálu poblíž dnešního zdymadla, příslušníci železničního pluku museli do země zatlouct na 3 500 pilotů, které zajistily zpevnění terénu.
Hlavním výstavním palácem bylo pozdější Průmyslové muzeum (dnes budova potravinářské školy). Na něj pak navazovaly další výstavní pavilony podél dnešní Sukovy třídy - Administrační, Aviatický, Vládní, Umění, Pavilon měst a proti původnímu plánu také Pavilon bytové kultury. Po sejití po schodišti dolů pak podél dnešní hlavní průchozí cesty přes park stávaly vlevo pavilony města Pardubic, čtyři průmyslové pavilony. Dominantou pak byl bezesporu Autopavilon, budovaný jako stavba, se kterou se počítalo pro další využití po skončení výstavy.
Oblíbeným místem pak bylo jezírko s kavárnou, nedaleké restaurace pardubického a plzeňského pivovaru, unikátní a oblíbená byla tzv. Rotunda. Po dobu konání výstavy bylo dokonce výstaviště propojeno se zámeckými valy.
Opomenout nelze ani jednu z největších dominant celého areálu, kterým byl Všesportovní (dnes Letní) stadion. Stadion byl postaven nákladem 1 850 000 Kč s unikátní 500 m dlouhou klopenou cyklistickou dráhou. Ten byl slavnostně otevřen spolu s celým výstavištěm 31. května 1931.
O tom, že organizátoři výstavy nebrali nic na lehkou váhu, svědčí i osvětlení celého areálu výstaviště, které bylo pojato opravdu precizně. Hlavní myšlenkou osvětlení celého areálu bylo zdůraznění historického panoramatu zámku, čemuž bylo vše podřízeno.
Jak již bylo zmíněno, Celostátní výstava tělesné výchovy a sportu republiky Československé byla zahájena v neděli 31. května 1931. O významu této akce svědčila skutečnost, že se o zahájení postaral prezident republiky T. G. Masaryk, ale také téměř celá vláda. Po celou dobu konání výstavy konaly se v Pardubicích nejrůznější setkání a sjezdy sportovních, ale i politických, zemědělských či dalších zájmových uskupení. Mezi významné podniky patřil bezesporu VI. župní slet východočeské župy sokolské. Jen v průběhu června se v Pardubicích konalo více jak 30 sjezdů, setkání, zápasů či závodů. Jednou co do počtu osob nejnavštěvovanější akcí v průběhu výstavy byla zemědělská manifestace konaná na Pernštýnském náměstí v neděli 14. června. Tu prý navštívilo na 20 000 účastníků. V srpnu se dále konal například sjezd čsl. Orla, sjezd příslušníků železničního pluku, mezinárodní turnaj ve volejbalu, basketbalu, probíhal také sjezd cukrářů, či sjezd Ligy čs. motoristů a automobilistů.
Další významnou událostí v rámci výstavy, ale také v rámci historie Československého rozhlasu byl První celostátní den rozhlasu konaný o víkendu 19. a 20. září na výstavišti. 4. října roku 1931 se brány výstaviště otevřely naposledy. Úctyhodný byl celkový počet návštěvníků výstavy. Včetně návštěvníků sportovních akcí na novém sportovním stadionu nebo na dostihovém závodišti, byl celkový počet účastníků 1 245 000 lidí.
T. MacákTomáš Macák se narodil 15. července 1967 v Pardubicích. Se sběratelstvím pohlednic začal teprve před osmi lety, kdy se mu do rukou náhodně dostaly pohlednice, které před mnohými lety zakoupila jeho matka na sběratelských burzách. Tehdy si uvědomil, že by ho zajímalo zpětně skládat historii rodných Pardubic prostřednictvím své sbírky. „Až po letech jsem zjistil, že tuto mozaiku nelze nikdy s uspokojením zkompletovat, že vždy zůstanou prázdná místa pro nějaké ty střípky, kousky puzzle, a právě to je na sbírání zajímavé. Vždy když se objeví nová, ještě neobjevená a neznámá pohlednice, mé srdce zaplesá,“ říká Tomáš Macák a dodává: „Přáním každého sběratele je mít možnost se o svou sbírku podělit se všemi, kteří o to budou mít zájem, proto je pro mě současná výstava velkým potěšením a zadostiučiněním, za což Východočeskému divadlu velmi děkuji.“
Tomáš Macák vedle své sbírky nabízí také barevnou publikaci vydanou ke 110. výročí Východočeské výstavy v Pardubicích pořádané roku 1903. „S pomocí sběratele Jana Pleskota a Státního okresního archivu Pardubice jsem nashromáždil bezmála veškerý existující pohlednicový materiál, který byl v roce 1903 ve stáncích výstavy nabízen,“ láká autor na obsah své knížky, která je k dostání v předprodeji vstupenek nebo v divadelním obchůdku ve vstupním foyer divadla (zde je rovněž možné zakoupit kopie vystavených pohlednic, které jsou linkovány pro zasílání poštou).
A pro nejvíce historií zapálené návštěvníky divadla uvádíme e-mailovou adresu sběratele Tomáše Macáka – macak.t@seznam.cz – pro objednání dalších kopií pohlednic či případnou širší spolupráci. „Mám zájem o koupi originálů pro doplnění mé sbírky. Pokud budou k výstavě ve foyer divadla kladné ohlasy, rád bych v budoucnu uskutečnil výstavu novou s dosud nezveřejněnými pohlednicemi,“ uvádí Tomáš Macák.
Podrobnější informace k vybraným vystaveným reprodukcím pohlednic
Některá tabla jsou opatřena doplňujícími informacemi. Názvem tabla začínají informace k dotyčnému tablu, reprodukce pohlednic nejsou číslovány, postupujte zleva doprava a dolů.Velká pardubická steeple-chase (PaedDr. Radovan Brož)
Defilé účastníků rámcového dostihu v roce 1898 před dřevěnou tribunou z roku 1892.
Velká pardubická steeple-chase, 30. 10. 1877. Uprostřed je sedlán pozdější vítěz Brigand / am. F. Metternich, který hovoří s majitelem hrabětem Tassilo Festeties jun.
Doběh rámcového dostihu z roku 1898.
Defilé účastníků před VP 1912 (jako 2. Jamagata / Fr. Bartosch - vítěz VP 1912)
Defilé z rámcového dostihu z r. 1910 nebo později.
Taxisův příkop před rokem 1913.
Taxisův příkop při Kladrubské ceně v roce 1912.
Velký anglický skok.
Doběh VP 1904 (I. Dennis / T. H. Buckenham - majitel kníže K. Kinský), 2. Gretna Gray / Ulrich Rosák.
Velký vodní příkop ve VP 1925 (za vodou první Ludolf / V. Vaněk celkově 3. ve VP, jako druhý
doskakuje Landgraf II / K. Holoubek - vítěz VP, nad vodou Nestroy), F. E. Silva - Taroucca, který padl a nedokončil VP.
Nepodařilo se určit.
Defilé Kinského memoriálu v roce 1933 před železobetonovou tribunou z roku 1931.
VP 1930 - vítěz Gyi lovam! / kpt. Rudolf Popler, majitel R. Popler
Defilé Kinského memoriálu v roce 1933 před železobetonovou tribunou z roku 1931.
Plakát z roku 1920.
Tribuny.
Příležitostná dopisnice s razítkem, 1946.
Strúha (Městská řeka) (PhDr. Jiří Kotyk, PhD.)
Pohled z místa dnešního VČD na Městskou řeku s mostem mezi Krudencovým palácem s hotelem Kotel a zámek s kostelem a Zelenou branou - stav před r. 1912.
Před rokem 1910.
Poetický záběr na nábřeží Chrudimky (Městské řeky), v pozadí chrám sv. Bartoloměje s děkanstvím - před r. 1912 (nákl. V. Macháče)
Pohled na oplocenou Městskou řeku s travnatým nábřežím, vlevo Krudencův palác a hotel Kotel, vpravo část městské hradby a Zelená brána - stav před r. 1912 (nákladem vdovy K. Kubešky)
Aviatický pozdrav z Pardubic (před r. 1912), vlevo zámek, chrám sv. Bartoloměje, hostinec u České koruny a Zelená brána (bez ochozů) s předbraním
Pěkný záběr na zátočinu Strúhy (v místech dnešního VČD), vlevo Krudencův palác s hotelem Kotel, most vedoucí k Zelené bráně - stav před rokem 1909
Dnešní Sukova třída ještě jako nábřeží Městské řeky s pohledem na kostel, vrchol Zelené brány, tzv. Vodní ulici (v místech dnešního GRANDU) a Krudencův palác (nákl. J. M. Poláka 1901)
Aviatický pozdrav z Pardubic (před r. 1910), divadlo už stojí, ale strúha před ním ještě nezasypána.
Pohled z roku 1904 mapující detailně vodní poměry před chrámem sv. Bartoloměje a domky Vodní ulice (nakl. J. M. Poláka)
Strúha ze Zelené brány.
Patrně ze střechy kostela, strúha, most, palác Krudencův, Hotel Kotel.
Pohled z hráze na chrám sv. Bartoloměje (ještě bez nového vstupu od B. Dvořáka) a Zelenou bránu (bez ochozu), vpravo domky Vodní ulice (stávala v místech nynějšího GRANDU). Stav před rokem 1912.
Pozdrav z Pardubic. Most přes strúhu.
Původní koryto Městské řeky před kostelem, vpravo Zelená brána (stav po r. 1912 - kostel má vstupní přístavbu a Zelená brána ochoz) – dnešní Sukova třída.
Rodinné foto - tatínek s dcerkami a synkem v námořnickém pózuje fotografovi u tzv. Pernštejnského kanálu, před chrámem sv. Bartoloměje, jenž už má novou vstupní přístavbu B. Dvořáka (stav po r. 1912).
Nezavodněné koryto strúhy, 1913.
TGM v Pardubicích (PhDr. Jiří Kotyk, PhD.)
TGM u svého auta na Pernštýnově náměstí před strojní pletárnou K. Viktory "U Pernštýna“ (vpravo dům "U Jonáše“ čp. 50)
Zahájení výstavy 1931.
TGM kráčí Wilsonovou třídou vítán obyvateli města.
Zahájení výstavy 1931. Sedící vlevo F. Udržal.
TGM se starostou F. Váchou (vlevo) na Pernštýnově náměstí.
TGM odchází z pardubické radnice s čestnou stráži legionářů.
Zahájení výstavy 1931. Hold dětí.
TGM odchází Wilsonovou třídou posetou květinami z Veselky.
V pozadí Veselka.
TGM a F. Vácha, starosta.
TGM se starostou F. Váchou na Pernštýnově náměstí, před radnicí.
TGM se zapisuje do pamětní knihy TJ SOKOL (vlevo starosta F. Vácha, vpravo starosta SOKOLA S. Lipčík).
Na staveništi Sokola.
TGM vychází z hotelu Veselka ráno 24. září 1922 vítán dětmi, za ním starosta Pardubic F. Vácha (ČSSD)Pozdrav dětí.
TGM vychází z hotelu Veselka ráno 24. září 1922 vítán dětmi, za ním starosta Pardubic F. Vácha (ČSSD).
TGM při návštěvě staveniště Sokolovny (vlevo F. Vácha, vpravo F. Udržal a starosta pardubického SOKOLA dr. S. Lipčík).
TGM v doprovodu starosty F. Váchy pří návštěvě stavby Sokolovny.
TGM v doprovodu starosty F. Váchy pří návštěvě stavby Sokolovny.
Synagoga a Veselka (PhDr. Jiří Kotyk, PhD.)
Detail na oplocený pomník bratranců Veverkových, vpravo jezdecká kasárna.
Odhalení pomníku bratranců Veverkových 8. září 1883 F. L. Riegrem, přítomno 30 tisíc lidí. Pomník byl odsunut roku 1958 do parku u sv. Jana Křtitele před základní školu, protože vadil zřizované hlavní křižovatce.
Průhled z hlavní křižovatky vlevo na pomník bratranců Veverkových od Josefa Strachovského (1883) před synagogou, vpravo jezdecká kasárna.
Vlevo Vlachův dům (postaven 1892, dnes McDonald), v pozadí synagoga, napravo hotel Veselka s ODEONEM (hotel byl zbourán 1972).
Tzv. ODEON s Donátovou velkokavárnou – kolem 1925.
Velkokavárna DONÁT v tzv. ODEONU Veselky.
Na kulatém rohu s pohledem vlevo na ODEON.
Na kulatém rohu vlevo ODEON, vpravo Vlachův dům (čp. 73) z r. 1892.
Na dnešní hlavní křižovatce, vlevo škola (stavitel V. Kašpar 1880) a ODEON Veselky.
Inzertní pohlednice ukazuje interiér hotelu a restaurace.
Opět interiéry - tentokrát Donátovy kavárny (s pamětním razítkem).
Grandhotel Veselka
Presidentská vlajka na Veselce - pří návštěvě E. Beneše na vojenských manévrech 1936.
Grandhotel Veselka.
Aviatika – Kašpar a Čihák (PhDr. Jiří Kotyk, PhD.)
První skok J. Kašpara 13. dubna 1910 na Blériotu XI. - na pozadí průmyslových Pardubic.
Prozatímní pomník J. Kašpara umístěný původně na Zavadilce, dnes na náměstí Dukelských hrdinů. Pomník pochází z roku 1928.
Plakát na první veřejný vzlet J. Kašpara v neděli 19. června 1910.
Vzlet J. Kašpara 3. července 1910 donesl aviatika nad stádo krav, jež podle legendy jej naučily " vybrat zatáčku" (fotomontáž?)
Vzlet ing. J. Kašpara.
Vzlet ing. J. Kašpara (nedatováno).
Vzlet ing. J. Kašpara (nedatováno).
Aerodrom J. Kašpara v Pardubicích – reklama.
Příprava k letu.
Vzlet ing. J. Kašpara V Kostomlatech u Lysé nad Labem v pátek 13. října 1911.
Portrétní fotografie J. Kašpara.
J. Kašpar připraven ke vzletu.
Rozfázovaný vzlet ing. Kašpara (s ruční poznámkou: "4tyřikrát obletěl vojenské cvičiště").
Bratranci E. Čihák a J. Kašpar.
Vojenský pohřeb J. Kašpara z jeho rodné Veselky v neděli 6. března 1927.
Vzlety E. Čiháka a J. Kašpara (s portréty obou) - asi říjen 1911.
Dopis Kašparova bratrance Eugena Čiháka z Pardubic TJ SOKOL v Nymburce.
Pohlednice propagující Čihákovu aviatickou školu ve francouzském jazyce.
Východočeská výstava 1903 (Jan Řeháček, DiS.)
Na přelomu 19. a 20. století se u tehdejších představitelů města zrodila myšlenka uspořádat výstavu, která by představila hospodářství, průmysl, školství a zemědělství českého východu. 10. června roku 1902 byl ustanoven výkonný výbor, jemuž předsedal pardubický advokát JUDr. Josef Štolba, za místo konání výstavy byl vybrán areál na Olšinkách. Výhodou celého areálu bylo, že byl situován nedaleko centra města. Vstupní brána se totiž nacházela pouze několik stovek metrů od Pernštýnského náměstí, kousek od dnešní staré reálky, která byla také součástí výstavy.
Výstava byla zahájena 25. července a trvala do 28. září roku 1903. Hned za hlavní vstupní branou po pravé straně stál Administrační pavilon. Zde návštěvníkům výstaviště sloužila pošta, telegraf či telefon. O několik metrů dále pak stával pavilon města Pardubic. Zde návštěvníky zaujal model městské radnice, privilegia a městské pečetě, pozornosti se těšil návrh fresek na průčelí radnice od akad. malíře K. Klusáčka, návrh na plastickou výzdobu Zelené brány od Mistra M. Alše.
Dominantou celého areálu výstaviště byl Průmyslový palác a to zejména díky své mohutné kopuli. Budova měřila 2 100 m2. Těsně za Průmyslovým palácem na břehu Chrudimky se nacházel Lesnický pavilon. Ten byl postaven v podobě hájovny a byl jedním z nejhezčích a také nejfotografovanějších výstavních pavilonů. Za lesnickým pavilonem pak bylo jedno z největších lákadel výstaviště. Byla jím Perníková chaloupka. Jako z pohádky nebyl pouze její exteriér, ale i vnitřní výzdoba. Zde se totiž nacházela provoněná prodejna pardubického perníku. Výtěžek prodeje byl určen ve prospěch stavby tělocvičny „Sokola“ a muzejní budovy v Pardubicích. Provozovatelem chaloupky byli Družstvo pro postavení tělocvičny a Muzejní spolek.
Kousek za pavilonem města Kutné Hory byl postaven Sportovní pavilon. Zde se nacházelo vše, co souviselo se sportem, pamatováno však bylo také na výtvarné umění. Další dominantou byl Strojnický pavilon. Velkou část budovy zaujalo technologické muzeum v Praze a nejen odborníci zde obdivovali modely poháněné elektřinou vycházející z blízké strojovny, pro kterou dodala hybnou sílu strojovna královéhradecká Märky, Broumovský a Schulz. Celé výstaviště bylo osvětleno elektrickým osvětlením od firmy Prokop.
Do 28. 9. 1903, kdy se brány výstaviště uzavřely, výstavu navštívilo celkem více než 220.000 návštěvníků, kteří prošli pokladnou a zaplatili vstupné. Po skončení se Pardubice opět zahalily do tmy. Hned na přelomu září a října započaly práce na rozebírání jednotlivých pavilonů výstaviště. Nebylo tomu tak u všech pavilonů. Například velmi oblíbená perníková chaloupka byla po skončení výstavy rozebrána a přemístěna do Bubeníkových sadů, kde budila pozornost zejména dětí ještě po několik následujících desetiletí. Původní výstavní pavilon Zámeckého pivovaru v Pardubicích známého výrobce Chladova piva stojí dodnes na okraji Slatiňan. Po skončení výstavy byl totiž tento pavilon majitelem pily ze Slatiňan Josefem Drobílkem zakoupen, ještě na podzim roku 1903 byl pavilon rozebrán a odvezen do Slatiňan, kde byl na jaře roku 1904 opět postaven u lesa nad Škrovádem, kde byla od května téhož roku otevřena restaurace. Jelikož však byla restaurace postavena tak trochu nešťastně na rozhraní dvou katastrálních území a částečně se tak nacházela na katastru obce Škrovád a částečně na katastru Slatiňan, došlo v roce 1910 k jejímu opětovnému rozebrání a přemístění o několik desítek metrů dál, kde stojí dodnes jako výletní restaurace Monako.
Výstava tělesné výchovy a sportu Republiky Československé 1931 (Jan Řeháček, DiS.)
Hned po vzniku Československa roku 1918 se objevovaly návrhy na uspořádání výstavy, která by připomněla rozvoj Pardubic od poslední a také velkolepé Východočeské výstavy v roce 1903. Přípravné práce byly zahájeny v roce 1924. Výstava se měla původně konat v jubilejním roce vzniku republiky – v roce 1928. Jelikož však ve stejném termínu byla připravována i jiná podobně velkolepá akce, kterou byla výstava soudobé kultury v Brně, bylo rozhodnuto o přesunutí pardubické výstavy na rok 1930. Nakonec se však realizace ještě o rok posunula.
Za budoucí prostranství výstaviště byla vybrána lokalita v okolí pardubického zámku. Výběr lokality se však setkal s velkou kritikou. Vždyť pod zámeckými valy byla louka silně podmáčená, každoročně zaplavována vodou z Labe. Plocha celého výstaviště činila 30 ha. Ta se však musela kompletně upravit. Vždyť již v hloubce 40 – 60 cm se nalézala spodní voda. Byla postavena přečerpávací stanice na konci areálu poblíž dnešního zdymadla, příslušníci železničního pluku museli do země zatlouct na 3 500 pilotů, které zajistily zpevnění terénu.
Hlavním výstavním palácem bylo pozdější Průmyslové muzeum (dnes budova potravinářské školy). Na něj pak navazovaly další výstavní pavilony podél dnešní Sukovy třídy - Administrační, Aviatický, Vládní, Umění, Pavilon měst a proti původnímu plánu také Pavilon bytové kultury. Po sejití po schodišti dolů pak podél dnešní hlavní průchozí cesty přes park stávaly vlevo pavilony města Pardubic, čtyři průmyslové pavilony. Dominantou pak byl bezesporu Autopavilon, budovaný jako stavba, se kterou se počítalo pro další využití po skončení výstavy.
Oblíbeným místem pak bylo jezírko s kavárnou, nedaleké restaurace pardubického a plzeňského pivovaru, unikátní a oblíbená byla tzv. Rotunda. Po dobu konání výstavy bylo dokonce výstaviště propojeno se zámeckými valy.
Opomenout nelze ani jednu z největších dominant celého areálu, kterým byl Všesportovní (dnes Letní) stadion. Stadion byl postaven nákladem 1 850 000 Kč s unikátní 500 m dlouhou klopenou cyklistickou dráhou. Ten byl slavnostně otevřen spolu s celým výstavištěm 31. května 1931.
O tom, že organizátoři výstavy nebrali nic na lehkou váhu, svědčí i osvětlení celého areálu výstaviště, které bylo pojato opravdu precizně. Hlavní myšlenkou osvětlení celého areálu bylo zdůraznění historického panoramatu zámku, čemuž bylo vše podřízeno.
Jak již bylo zmíněno, Celostátní výstava tělesné výchovy a sportu republiky Československé byla zahájena v neděli 31. května 1931. O významu této akce svědčila skutečnost, že se o zahájení postaral prezident republiky T. G. Masaryk, ale také téměř celá vláda. Po celou dobu konání výstavy konaly se v Pardubicích nejrůznější setkání a sjezdy sportovních, ale i politických, zemědělských či dalších zájmových uskupení. Mezi významné podniky patřil bezesporu VI. župní slet východočeské župy sokolské. Jen v průběhu června se v Pardubicích konalo více jak 30 sjezdů, setkání, zápasů či závodů. Jednou co do počtu osob nejnavštěvovanější akcí v průběhu výstavy byla zemědělská manifestace konaná na Pernštýnském náměstí v neděli 14. června. Tu prý navštívilo na 20 000 účastníků. V srpnu se dále konal například sjezd čsl. Orla, sjezd příslušníků železničního pluku, mezinárodní turnaj ve volejbalu, basketbalu, probíhal také sjezd cukrářů, či sjezd Ligy čs. motoristů a automobilistů.
Další významnou událostí v rámci výstavy, ale také v rámci historie Československého rozhlasu byl První celostátní den rozhlasu konaný o víkendu 19. a 20. září na výstavišti. 4. října roku 1931 se brány výstaviště otevřely naposledy. Úctyhodný byl celkový počet návštěvníků výstavy. Včetně návštěvníků sportovních akcí na novém sportovním stadionu nebo na dostihovém závodišti, byl celkový počet účastníků 1 245 000 lidí.
