VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Společná výstava Lenky Dobešové a Jiřího Vašici je návratem do snu a nadpřirozené reality. Výtvarná tvorba obou autorů se, ačkoliv se jedná o zcela odlišné práce, dobře doplňuje. Na jedné straně tvrdý ušlechtilý kámen, na straně druhé jemné lavírované akvarelové malby a vzdušné kresby pastelem. Podobný je i přístup k práci obou autorů i shodné prvky v dílech. To, co je propojuje, je nevyřčené tajemství, vytrvalost v hledání, dynamika pohybu, čistota provedení. V klidu tvorby je obsažena často ta největší radost, radost ze hry, z bytí. Tvorba je nasloucháním materiálu, soustředěním a poznáváním.
Oba tvůrci se setkávají od roku 1985 na autorských výstavách – ve Velkém Meziříčí, ve Žďáru nad Sázavou, v pardubickém Mázhausu a v Domě U Jonáše. Pravidelně se jejich tvorba objevuje na společných výstavách Unie výtvarných umělců pardubického regionu v Chrudimi, Žďáru nad Sázavou, v Litomyšli, Nasavrkách, Heřmanově Městci a také ve Východočeské galerii v Pardubicích.

Lenka Dobešová se narodila a žije v Pardubicích. Vystudovala malbu na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně (1970-1974). Je členkou Unie výtvarných umělců pardubického regionu. Vystavovala na samostatných výstavách v Divadle V Nerudovce (1978), v Muzeu v Přelouči, v Knihovně Univerzity Pardubice, v Galerii Špilar v Brně, v Galerii RA v Turnově a ve Východočeské galerii v Pardubicích.
Lenka Dobešová se ve své tvorbě dlouhodobě zabývá vytvářením jakýchsi vnitřních krajin. Používá akvarelový ruční karton, na který nejprve postupně nanáší barvy, smývá je a znovu nanáší. Vzniká tak nerovnoměrně pojatá barevná plocha, částečně vytvořená náhodným rozléváním a rozpíjením barev. Náhodu autorka vítá. Takto připravená plocha vybízí k pozorování, trpělivému naslouchání. Je třeba soustředit se, ponořit se dovnitř plochy a zároveň do sebe v jakési meditaci. Po čase se zevnitř budoucího obrazu dostaví pokyn o dalším směřování. Teď Lenka Dobešová může použít škálu suchých pastelů a postupnými kroky dostat z obrazu to, co v něm bylo ukryto. Vytahuje čáry a barvy v rytmu tak, jako by zněly odjakživa.

„Pokaždé je jako poprvé: dobrodružství přítomnosti. Tady a teď v rozhovoru s nabarveným papírem číhám na odpověď. Dokud po mlčenlivém dotazu nedostanu od plochy pokyn jak dál, nepokračuju…Svět barev a papíru, území ploché, aby zbyl prostor pro představy.“

Sochař Jiří Vašica pochází z Hradce Králové, žije v Pardubicích a blízkých Cholticích. Absolvoval obor design na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně (1968-1972). Je členem skupiny Dva Albatros a Unie výtvarných umělců pardubického regionu.
Jiří Vašica se nejprve zabýval realizováním trojrozměrných objektů s tématem krajiny, na přelomu století opustil statické vyjádření viděného a dospěl k nepředmětným rotujícím objektům z kamene, vyjadřujícím napětí mezi labilitou a statickým řádem. Zamýšlí se nad fyzikálními zákony tíhy, gravitace a času. U svých „labilů“ medituje a sní. Inspiračním zdrojem je neustálý pohyb hmoty. Kamenné objekty Jiřího Vašici zvou diváky k interakci a dotýkání a vyvolávají překvapení lehkostí pohybu a levitace materiálu původně určeného ke statickému bytí a pevnosti. Rotující pohyb a opětovné zastavení těžkého kamene vybízí k zamyšlení o smyslu opakovaného lidského hledání. U „stabilních“ objektů vkládá autor do kamene provokující dynamické napětí. V procesu tvorby je pro Jiřího Vašicu důležité vlastní střetnutí se s materiálem a úcta a pokora ke kamenné hmotě. Více než kde jinde platí tvrzení, že v každém kameni je socha čekající na odhalení vnitřního poslání.