VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Jarmila Jiravová se narodila v roce 1975 v Hradci Králové. Od dětství však žije v Břehách u Přelouče. Již v útlém věku se začala projevovat její přirozená potřeba obrazového vyjadřování prožitků skrytého světa dětské duše i všeho pozorovaného kolem. Od výtvarného oboru LŠU pod vedením pardubického grafika Mgr. Lubomíra Netušila vedla cesta jejího poznávání přes soukromé lekce v ateliéru ak. soch. Jana Holinky ke studiu na pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové v oborech výtvarná výchova a historie.
Od roku 2000 tvoří na volné noze technikami malby (olej, tempera, suchý pastel, akryl, akvarel, kvaš) a kresby (tužka, sepie, bílá křída, perokresba, kombinace). Ve volných cyklech rozvíjí témata koní, krajiny, vegetativních detailů či abstraktní hru se světlem a barvami s náznakovými odkazy k hudbě a k oborům přírodních věd. V poslední době také zpracovává edukativní projekty s historickou tematikou, tedy figurální motivy v realistickém uchopení. Příležitostně se věnuje kaligrafii, ilustraci, anatomické kresbě, spolupráci s divadelní scénou a soukromým lekcím kresby a malby. Vystavuje nejen v Čechách, ale i v zahraničí a její obrazy, především právě s motivy koní, našly své místo v soukromých sbírkách ve Švýcarsku, Velké Británii, Kanadě a USA.



Petr Novák se narodil v roce 1957 v Jaroměři, kde vyrůstal pod vlivem barokního sochařství Matyáše Bernarda Brauna. Vystudoval Střední průmyslovou školu kamenickou v Hořicích a posléze Akademii výtvarných umění v Praze v sochařské speciálce prof. Stanislava Hanzíka. Již před ní však podnikl cestu do Říma a Florencie, navštívil sochaře Giacoma Manzú v Ardey a stal se z něj vášnivý milovník Itálie a obdivovatel italské renesance i moderního umění. V době komunistické diktatury vycestovat nemohl, přesto dál studoval italštinu a italské umění v kulturním středisku italského státu v Praze. Po roce 1989 jezdil do Itálie v následujícím desítiletí každý rok a hlouběji studoval antiku a renesanci.
V roce 1991 se zúčastnil sochařského symposia v Adnetu u Solnohradu, odkud se vydal stopem přes Alpy do Vicenzy a zpět. Jako stopař se seznámil s donem Lucianem Bavieri z Pianora u Bologně a následovala přátelská spolupráce – pro jeho kostel v Pianoru vytesal z portugalského mramoru reliéf se svatým Jakubem. Svou stopu zanechal i v Bologni v novém kostele svatého Lukáše.
„Tou dobou jsem v Čechách vyhrál soutěž na bronzového koně v klusu v životní velikosti. Při studiu tohoto tématu se pro mne otevřel nádherný svět koní a jezdectví a já jsem si uvědomil, jaké možnosti poznání a sebepoznání má moderní člověk, pokud návrat k přírodě uskuteční jako jezdec. V pojetí mé filosofie to ale není jezdec sportovec. Je to jezdec na cestě rytmu, rovnováhy a slušnosti ve vztahu ke svému koni, kterého nepovažuje za tělocvičné nářadí, ale uctívá ho jako krásnou a oduševnělou bytost tak, jako tomu bylo v naší staroslovanské minulosti. Jako sochař v námětu koně nalézám soulad proporcí starých Řeků, renesanční a barokní vznešenost i Rodinovu katedrálu v pohybu,“ říká Petr Novák, o němž více informací naleznete na www.horsessculptures.com.