VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Rudolf Pollák (16. února - 25. dubna 2013)
Motto: „…a tak dál nosíme po kapsách sny mládí…“
Premiéru komedie Charleyova teta, která se uskuteční v sobotu 16. února v Městském divadle, předznamená vernisáž výstavy perokreseb malíře RUDOLFA POLLÁKA z cyklu Hezké země české – obrazy z cest. Zahájení výstavy začne v 18.30 hodin, práce Rudolfa Polláka budou ve foyer k vidění až do 25. dubna.
Rudolf Pollák se narodil v roce 1955. Dětství a mládí prožil na Moravě, odkud se přestěhoval na Pardubicko, kde stále žije a tvoří. Již od dětství hezky a rád kreslil a snil o tom, že jednou bude ilustrovat knihy. Výtvarný talent zdědil po otci, pro kterého bylo malířství rovněž celoživotní zálibou. Otec si přál, aby se syn malířství věnoval profesionálně a studoval výtvarné umění. Matka však byla proti a trvala na tom, aby syn vystudoval něco, jak říkala, co by ho uživilo. Vystudoval tedy „veterinu“ a malířství pro něj zůstalo, stejně jako pro otce, pouze koníčkem.
Nedotčen tedy oficiálním výtvarným vzděláním jde Rudolf Pollák svou vlastní cestou srozumitelného, zdánlivě lehkého vyjádření. Miluje rychlou kresbu zvlněných, křivých čar a zemité tóny barev. Věnuje se tedy především kolorované perokresbě v kombinaci různých technik. Je tak trochu básníkem čar a křížků a překvapivě dokáže malovat (básnit) i slovy.
Rudolf Pollák pracovně hodně cestuje, a proto městské scenérie, zajímavá zákoutí a dominantní stavby jsou častým tématem jeho prací. V jeho díle však najdeme i portréty osob, akty, přírodní motivy a zvířata. Nevyhýbá se tedy žádným tématům a snaží se zachytit téměř vše. Inspiraci či náměty čerpá z každodenního života kolem, když sbírá motivy, aby je občas dál zpracoval. Jak říká, aby cvičil ruku i oko v sebezdokonalování, v potřebě výtvarné seberealizace.
Rudolfa Polláka můžeme označit i jako nedělního malíře, aniž bychom tomuto výrazu chtěli dát negativní smysl. Naopak. Tvorbě se věnuje ve volném čase po práci, zpočátku jen pro radost a relaxaci, ale postupně je to pro něj již spíše „kůň“ než koníček. Ovlivněn v mládí svými vzory – mistrem Švabinským, Sedláčkem, Burianem, Janečkem… – je na cestě kreslíře a malíře, který tak činí z radosti a tu skrze své práce šíří dál.
Léta tvořil jen pro sebe či do koše, teprve až v posledních letech svá díla představuje ostatním. Své práce má a vystavuje v galeriích či muzeích v České republice a je zastoupen v soukromých sbírkách jak doma, tak i v zahraničí. Samostatně vystavuje až poslední čtyři roky.
Premiéru komedie Charleyova teta, která se uskuteční v sobotu 16. února v Městském divadle, předznamená vernisáž výstavy perokreseb malíře RUDOLFA POLLÁKA z cyklu Hezké země české – obrazy z cest. Zahájení výstavy začne v 18.30 hodin, práce Rudolfa Polláka budou ve foyer k vidění až do 25. dubna.
Rudolf Pollák se narodil v roce 1955. Dětství a mládí prožil na Moravě, odkud se přestěhoval na Pardubicko, kde stále žije a tvoří. Již od dětství hezky a rád kreslil a snil o tom, že jednou bude ilustrovat knihy. Výtvarný talent zdědil po otci, pro kterého bylo malířství rovněž celoživotní zálibou. Otec si přál, aby se syn malířství věnoval profesionálně a studoval výtvarné umění. Matka však byla proti a trvala na tom, aby syn vystudoval něco, jak říkala, co by ho uživilo. Vystudoval tedy „veterinu“ a malířství pro něj zůstalo, stejně jako pro otce, pouze koníčkem.
Nedotčen tedy oficiálním výtvarným vzděláním jde Rudolf Pollák svou vlastní cestou srozumitelného, zdánlivě lehkého vyjádření. Miluje rychlou kresbu zvlněných, křivých čar a zemité tóny barev. Věnuje se tedy především kolorované perokresbě v kombinaci různých technik. Je tak trochu básníkem čar a křížků a překvapivě dokáže malovat (básnit) i slovy.
Rudolf Pollák pracovně hodně cestuje, a proto městské scenérie, zajímavá zákoutí a dominantní stavby jsou častým tématem jeho prací. V jeho díle však najdeme i portréty osob, akty, přírodní motivy a zvířata. Nevyhýbá se tedy žádným tématům a snaží se zachytit téměř vše. Inspiraci či náměty čerpá z každodenního života kolem, když sbírá motivy, aby je občas dál zpracoval. Jak říká, aby cvičil ruku i oko v sebezdokonalování, v potřebě výtvarné seberealizace.
Rudolfa Polláka můžeme označit i jako nedělního malíře, aniž bychom tomuto výrazu chtěli dát negativní smysl. Naopak. Tvorbě se věnuje ve volném čase po práci, zpočátku jen pro radost a relaxaci, ale postupně je to pro něj již spíše „kůň“ než koníček. Ovlivněn v mládí svými vzory – mistrem Švabinským, Sedláčkem, Burianem, Janečkem… – je na cestě kreslíře a malíře, který tak činí z radosti a tu skrze své práce šíří dál.
Léta tvořil jen pro sebe či do koše, teprve až v posledních letech svá díla představuje ostatním. Své práce má a vystavuje v galeriích či muzeích v České republice a je zastoupen v soukromých sbírkách jak doma, tak i v zahraničí. Samostatně vystavuje až poslední čtyři roky.
