VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

MILOŠ CHROMEK (* 1964 v Brně) se věnoval kresbě již od školních let. Po absolvování Pedagogické fakulty v Hradci Králové v roce 1988 se však začal více zabývat olejomalbou, později i užitou grafikou. Ve výtvarné činnosti je autodidakt. Výtvarné techniky studoval pouze v odborné literatuře a studiem obrazů v galeriích. Zkušenosti pak získával experimentováním s materiály a vlastní výtvarnou činností.

Vystavovat začal v roce 1987, ještě v dobách svých studií. Od roku 2009 je členem Unie výtvarných umělců východních Čech. Kromě svých autorských výstav se účastní i kolektivních výstav UVU a výstav umělců sdružených kolem Atelieru Labyrint v Hradci Králové, každoročně přispívá do sbírky putovních výstav filmových klapek pro zlínský filmový festival. Svá výtvarná díla pravidelně poskytuje Nadaci Charty 77 do aukcí na konto Bariéry. Jeho obrazy jsou zastoupeny v soukromých sbírkách v České republice, na Slovensku, v Německu a USA.


„Někdy na střední škole jsem si koupil své první olejové barvy a zkoušel své první „surrealistické“ malby. První samostatnou výstavu jsem měl až po vysoké škole. Většinou to byly realistické malby s prvky tajemna a mystiky. V té době jsem si oblíbil struktury a k realistickým plochám jsem přidával i struktury a nerealistické tvary. Snažím se, aby vjem z obrazu měl více tónů, aby byl složený jako hudební akord, převážně durový, sem tam vylepšený pětkou, sedmičkou, devítkou…
A právě mystika, ač se to na první pohled nezdá, má už docela blízko k abstrakci.
Je klíčovou dírkou do duše autora. Snad také proto mám i různá tvůrčí období, kdy se snažím proniknout do zákonitostí tvarů, struktur a barev různými způsoby. Někdy objevuji veselí jen v odstínech šedi, jindy zase smutek v poměrně veselých barvách.
Říká se, že abstrakce může být reflexí vnitřního prostoru autora, což by v mém případě bylo docela úsměvné.
Před několika lety jsem začal zkoušet malovat „bez barevných barev“, neboli téměř černobíle. Tento způsob malby mi umožnil více se zaměřit na struktury a plochy a při absenci barevné škály mě tento způsob monochromatické malby nutí více přemýšlet o kontrastu mezi světlou a tmavou.
U abstrakcí jsou názvy obrazů trochu zavádějící, ale ať už tvůrce nazve svůj abstraktní obraz jakkoli, nenechte si vnutit jeho vlastní představu. Zkuste se na obraz podívat svýma očima a pojmenujte si jej podle svých vlastních pocitů. To je na abstraktním obrazu právě to úžasné, že každý v něm vidí svůj vlastní svět a může si k němu vymyslet svůj vlastní příběh. K vnímání „krásy“ abstraktních obrazů se člověk musí „prokoukat“. Někdo je miluje hned, někomu to chvíli trvá, než si je oblíbí, a někdo je nemá rád nadosmrti. A to je pak lepší koupit si láhev dobrého vína a spravit si chuť na jiné výstavě.“


Kontakt: Hoděšovice 165, 534 01 Býšť - m.chromek@seznam.cz
Ateliér: Hřibsko 38, Lhota pod Libčany
Na Facebooku: ArtChromek