VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Jitka Píšová – Slavíková (3. dubna - 17. května 2018)
„Umění je pro mě intimní zpověď duše probíhající skrze ruku do hlíny, skrze ruku a štětec do plátna a skrze ruku a dláto do dřeva.“
JITKA PÍŠOVÁ – SLAVÍKOVÁ výtvarný obor nikdy nestudovala. „Jedním slovem jsem autodidakt. Ale jelikož jsem Beran, umím si plnit své sny a postupně jsem se dostala k této úžasně osvěžující a naplňující činnosti, která mě vždy katapultuje do jiných světů a dimenzí,“ říká autorka.
V roce 1990 docházela do keramického ateliéru architekta Viléma Lechnera, který ji zasvěcoval do tajů práce na hrnčířském kruhu a práce s glazurami. Setkání s ním ji velmi ovlivnilo a postrčilo kupředu na životní cestě k umění. Roku 1994 dostala k narozeninám své první olejové barvy a začala s malbou. „Nejčastěji používám plátno, ale některé techniky raději aplikuji na sololitové desky,“ prozrazuje a dále pokračuje: „V roce 2004 jsme se přestěhovali do domu se zahradou, a to se přímo nabízelo zkusit tesání dřevěných artefaktů pod širým nebem. O dva roky později jsem se pod vedením výtvarníka Jiřího Šimka pustila i do celodřevěných loutek.“
S díly Jitky Píšové – Slavíkové se můžete setkat v soukromých sbírkách doma i v zahraničí (Kanada, Španělsko, Německo, Slovensko, Holandsko či Švýcarsko).
Jitka Píšová - Slavíková
„Jsou výtvarníci, jejichž rukopis je stále stejný. Jejich plátna se s ubývajícími roky stávají stojatou vodou, rezavou a němou. To se netýká Jitky Píšové, která ve své tvorbě vstupuje hned do několikátého období. Janečkovské tváře se mění v modiglianovské. Medkovské „krajiny odložených křídel“ a jejich chladnou modř střídají hutně se otáčející sluneční kotouče. Těžká hmota kočičích hlav, směstnaná dovnitř obrazu, se postupně odlehčuje, až se promění v linku kočičího hřbetu, levitující v prázdném prostoru. A tím to jistě nekončí… Staré přísloví říká, že kdyby člověk pořád šel, nikdy by neochořel. Přesně to je případ Jitky Píšové. S každým krokem dopředu odpadávají cizí vlivy a tendence a přibývají humory a nápady. A proto, i když možná její tvorba není vaším šálkem kávy, je dost možné, že časem se jím stane,“ uvádí v magazínu C&V publicista Jakub Šmíd.
Více na www.jitkapisova.webnode.cz
JITKA PÍŠOVÁ – SLAVÍKOVÁ výtvarný obor nikdy nestudovala. „Jedním slovem jsem autodidakt. Ale jelikož jsem Beran, umím si plnit své sny a postupně jsem se dostala k této úžasně osvěžující a naplňující činnosti, která mě vždy katapultuje do jiných světů a dimenzí,“ říká autorka.
V roce 1990 docházela do keramického ateliéru architekta Viléma Lechnera, který ji zasvěcoval do tajů práce na hrnčířském kruhu a práce s glazurami. Setkání s ním ji velmi ovlivnilo a postrčilo kupředu na životní cestě k umění. Roku 1994 dostala k narozeninám své první olejové barvy a začala s malbou. „Nejčastěji používám plátno, ale některé techniky raději aplikuji na sololitové desky,“ prozrazuje a dále pokračuje: „V roce 2004 jsme se přestěhovali do domu se zahradou, a to se přímo nabízelo zkusit tesání dřevěných artefaktů pod širým nebem. O dva roky později jsem se pod vedením výtvarníka Jiřího Šimka pustila i do celodřevěných loutek.“
S díly Jitky Píšové – Slavíkové se můžete setkat v soukromých sbírkách doma i v zahraničí (Kanada, Španělsko, Německo, Slovensko, Holandsko či Švýcarsko).
Jitka Píšová - Slavíková„Jsou výtvarníci, jejichž rukopis je stále stejný. Jejich plátna se s ubývajícími roky stávají stojatou vodou, rezavou a němou. To se netýká Jitky Píšové, která ve své tvorbě vstupuje hned do několikátého období. Janečkovské tváře se mění v modiglianovské. Medkovské „krajiny odložených křídel“ a jejich chladnou modř střídají hutně se otáčející sluneční kotouče. Těžká hmota kočičích hlav, směstnaná dovnitř obrazu, se postupně odlehčuje, až se promění v linku kočičího hřbetu, levitující v prázdném prostoru. A tím to jistě nekončí… Staré přísloví říká, že kdyby člověk pořád šel, nikdy by neochořel. Přesně to je případ Jitky Píšové. S každým krokem dopředu odpadávají cizí vlivy a tendence a přibývají humory a nápady. A proto, i když možná její tvorba není vaším šálkem kávy, je dost možné, že časem se jím stane,“ uvádí v magazínu C&V publicista Jakub Šmíd.
Více na www.jitkapisova.webnode.cz
