VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
instagram
facebook
Jindřich Hegr (15. října - 8. prosince 2011)
Výstavy ve foyer pokračují i v nové sezóně…
102. divadelní sezóna Východočeského divadla nese podtitul Pardubice, co znamenají svět, proto se i dramaturgie výstav letošní sezóny zaměří na autory, kteří mají jistou spojitost s Pardubicemi. Těšit se můžete na obrazy herečky Blanky Bohdanové, která na pardubickém jevišti začínala, nebo na díla Kláry Klose, Marty Benešové, Karla Kafky či Petra Moška – významných výtvarníků, kteří žijí a tvoří v Pardubicích.
Pardubický cyklus zahájí malíř JINDŘICH HEGR, který dnes sice tvoří v Praze, ale na Pardubicku se narodil a v jeho krajinách se umělcův rodný kraj samozřejmě i velkou měrou odráží. Historička umění a publicistka Jitka Boučková o něm říká: „Je krajinářem zcela nevšedního tvůrčího pojetí. Jeho poetické malby se příliš nepodobají naší zafixované představě o tomto specifickém malířském odvětví. Jsou osobní výpovědí o krajině domova, prostředkem k oživení dávných reminiscencí umocněných bohatou imaginací i citlivými sondami do umělcova nitra.“
Jindřich Hegr se narodil 19. března 1933 ve Svratouchu na Pardubicku, kde prožil šťastné dětství a bezstarostné mládí. V letech 1949-1950 studoval na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Praze, odkud přešel na pražskou Akademii výtvarných umění do krajinářské speciálky prof. Vlastimila Rady. Absolvoval v roce 1955 a téhož roku se natrvalo usadil v Praze.
V počátcích své malířské dráhy tvořil realisticky koncipované obrazy zaměřené na městskou tematiku. Do těchto nepříliš malebných námětů začal však pozvolna pronikat básnivý akcent. Od druhé poloviny 60. let se umělec inspiruje výhradně přírodou rodné Vysočiny, kde pravidelně každoročně tráví letní měsíce, a v průběhu let dospívá k jejímu technicky brilantně zvládnutému, poetickému přepisu.
V roce 1972 začal vyřezávat betlém, kompletně dokončený v roce 1987, který má cca 130 figurek, délku 3 m, šířku 90 cm a výšku také 90 cm. „Toto dílo vzešlo po stránce formové i obsahové ze stejných podnětů jako jeho tvorba malířská,“ tvrdí Jitka Boučková a dodává: „Jindřich Hegr na něm pracoval dlouhých patnáct roků. Je to pozoruhodné dílo, jež překvapuje vynikající řezbářskou prací a okouzluje nápaditostí, prostotou a jednoduchými, čistými tvary. Předlohy k precizně provedeným figurkám nacházel autor přímo ve svém rodném Svratouchu, a i když se nesnažil zachytit věrné podoby zdejších venkovanů, podařilo se mu ztvárnit typické vysočinské postavy a postavičky. I toto, svým způsobem monumentální dílo dokazuje autorovu lásku k rodnému kraji a také nesmírnou pokoru, s níž k tak krásnému a věčnému námětu přistupoval.“
Vernisáž výstavy obrazů Jindřicha Hegra se uskuteční v sobotu 15. října před premiérou nové adaptace Hugova románu Chrám Matky Boží v Paříži, kterou budeme uvádět pod názvem Zvoník Matky Boží.
102. divadelní sezóna Východočeského divadla nese podtitul Pardubice, co znamenají svět, proto se i dramaturgie výstav letošní sezóny zaměří na autory, kteří mají jistou spojitost s Pardubicemi. Těšit se můžete na obrazy herečky Blanky Bohdanové, která na pardubickém jevišti začínala, nebo na díla Kláry Klose, Marty Benešové, Karla Kafky či Petra Moška – významných výtvarníků, kteří žijí a tvoří v Pardubicích.
Pardubický cyklus zahájí malíř JINDŘICH HEGR, který dnes sice tvoří v Praze, ale na Pardubicku se narodil a v jeho krajinách se umělcův rodný kraj samozřejmě i velkou měrou odráží. Historička umění a publicistka Jitka Boučková o něm říká: „Je krajinářem zcela nevšedního tvůrčího pojetí. Jeho poetické malby se příliš nepodobají naší zafixované představě o tomto specifickém malířském odvětví. Jsou osobní výpovědí o krajině domova, prostředkem k oživení dávných reminiscencí umocněných bohatou imaginací i citlivými sondami do umělcova nitra.“
Jindřich Hegr se narodil 19. března 1933 ve Svratouchu na Pardubicku, kde prožil šťastné dětství a bezstarostné mládí. V letech 1949-1950 studoval na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Praze, odkud přešel na pražskou Akademii výtvarných umění do krajinářské speciálky prof. Vlastimila Rady. Absolvoval v roce 1955 a téhož roku se natrvalo usadil v Praze.
V počátcích své malířské dráhy tvořil realisticky koncipované obrazy zaměřené na městskou tematiku. Do těchto nepříliš malebných námětů začal však pozvolna pronikat básnivý akcent. Od druhé poloviny 60. let se umělec inspiruje výhradně přírodou rodné Vysočiny, kde pravidelně každoročně tráví letní měsíce, a v průběhu let dospívá k jejímu technicky brilantně zvládnutému, poetickému přepisu.
V roce 1972 začal vyřezávat betlém, kompletně dokončený v roce 1987, který má cca 130 figurek, délku 3 m, šířku 90 cm a výšku také 90 cm. „Toto dílo vzešlo po stránce formové i obsahové ze stejných podnětů jako jeho tvorba malířská,“ tvrdí Jitka Boučková a dodává: „Jindřich Hegr na něm pracoval dlouhých patnáct roků. Je to pozoruhodné dílo, jež překvapuje vynikající řezbářskou prací a okouzluje nápaditostí, prostotou a jednoduchými, čistými tvary. Předlohy k precizně provedeným figurkám nacházel autor přímo ve svém rodném Svratouchu, a i když se nesnažil zachytit věrné podoby zdejších venkovanů, podařilo se mu ztvárnit typické vysočinské postavy a postavičky. I toto, svým způsobem monumentální dílo dokazuje autorovu lásku k rodnému kraji a také nesmírnou pokoru, s níž k tak krásnému a věčnému námětu přistupoval.“
Vernisáž výstavy obrazů Jindřicha Hegra se uskuteční v sobotu 15. října před premiérou nové adaptace Hugova románu Chrám Matky Boží v Paříži, kterou budeme uvádět pod názvem Zvoník Matky Boží.
Radek Smetana
