VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Dagmar Karell (15. prosince 2018 – 20. února 2019)
Dagmar Karell se narodila v roce 1958 v Hradci Králové. Po studiích angličtiny a literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1978-1981) absolvovala University of British Columbia v kanadském Vancouveru. Od roku 1985 téměř deset let působila jako reportérka v CBC – Radio Canada International. Žila v Kanadě, Izraeli a Velké Británii.
Inspiraci pro své obrazy nacházela nejen během svých častých cest po světě (Kanada, Mexiko, USA, Havajské ostrovy, Malajsie, Singapur, Thajsko, Afrika, Izrael), ale především v přírodní kráse pobřeží Pacifiku a v umění indiánského kmene Haida na pobřeží Britské Kolumbie. Na svém abstraktním stylu pracovala pod vedením Roberta Douglase Genna, jednoho z nejvýznamnějších pokračovatelů proslulé výtvarné skupiny Group of Seven.
Z jejích úspěchů jmenujme alespoň vítězný design pro British Columbia Children’s Hospital (1993), zápůjčku obrazů hollywoodskou produkční společností Aarona Spellinga (1994) či prezentaci kanadských umělců galerií Buschlen-Mowatt v Hong Kongu a Singapuru (1994). Vystavuje však i samostatně (Vancouver, Los Angeles, Praha, Litomyšl…) a její obrazy jsou součástí mnoha soukromých sbírek. Od roku 2016 je členkou Unie výtvarných umělců.
Výtvarný teoretik a kritik, kurátor Národní galerie v Praze Jiří Valoch o jejím díle říká: „Svou základní charakteristikou se malby Dagmar Karell hlásí do sféry geometrického umění: tvoří je pouze vzájemné vztahy ploch, jejichž barvy jsou bez valérů, každá jasně ohraničená. Ovšem jejich skladba i způsob realizace se liší od toho, s čímž jsme se setkávali v posledních letech v neokonstruktivním či konkrétním umění. Ani neosobně traktované barevné plochy u ní neznamenají užívání soudobých pomůcek – v době, kdy řada autorů uplatňuje v různé míře počítač, je pro Karell cesta k obrazu „klasickým“ upřesňováním jeho podoby různými skicami. Ani jednodušší technologické pomůcky u ní nenajdeme – žádná kružítka, žádné šablony. Obrazy vypadají tak, jak vypadají, pouze díky preciznosti práce výtvarnice s nářadím nejklasičtějším, malířským štětečkem. Jednotnou barevnost každé plochy pak zabezpečuje mnohonásobným přemalováváním. Volba barev a tvarů je tedy výsledkem intuitivního tvůrčího procesu, v němž se uplatňuje celá její dosavadní zkušenost, u ní ovšem velice specifická.
Onou jedinečnou zkušeností autorky bylo její setkání s odlišným kulturním kontextem – jako třiadvacetiletá emigrovala do Kanady, navíc žila v různých dalších zemích. Na první pohled si uvědomíme dvě věci – že její tvorba patří do oné linie, jejíž proměny můžeme sledovat již od vzniku zakladatelských avantgard výtvarné kultury 20. století v desátých, dvacátých a třicátých letech. Zrovna tak si uvědomíme, že „její geometrie“ není pouhé sledování skladebného řádu, který býval spjat s racionální, neosobní koncepcí skladby, jak bylo charakteristické např. pro neokonstruktivismus či minimal art. „Její geometrie“ je mnohem hravější, vrací se k něčemu, co bylo pro geometrické umění 60. let naprosto tabu, totiž k radikálně stylizovanému znaku lidské postavy.“
Více na www.karell.cz
Inspiraci pro své obrazy nacházela nejen během svých častých cest po světě (Kanada, Mexiko, USA, Havajské ostrovy, Malajsie, Singapur, Thajsko, Afrika, Izrael), ale především v přírodní kráse pobřeží Pacifiku a v umění indiánského kmene Haida na pobřeží Britské Kolumbie. Na svém abstraktním stylu pracovala pod vedením Roberta Douglase Genna, jednoho z nejvýznamnějších pokračovatelů proslulé výtvarné skupiny Group of Seven.
Z jejích úspěchů jmenujme alespoň vítězný design pro British Columbia Children’s Hospital (1993), zápůjčku obrazů hollywoodskou produkční společností Aarona Spellinga (1994) či prezentaci kanadských umělců galerií Buschlen-Mowatt v Hong Kongu a Singapuru (1994). Vystavuje však i samostatně (Vancouver, Los Angeles, Praha, Litomyšl…) a její obrazy jsou součástí mnoha soukromých sbírek. Od roku 2016 je členkou Unie výtvarných umělců.
Výtvarný teoretik a kritik, kurátor Národní galerie v Praze Jiří Valoch o jejím díle říká: „Svou základní charakteristikou se malby Dagmar Karell hlásí do sféry geometrického umění: tvoří je pouze vzájemné vztahy ploch, jejichž barvy jsou bez valérů, každá jasně ohraničená. Ovšem jejich skladba i způsob realizace se liší od toho, s čímž jsme se setkávali v posledních letech v neokonstruktivním či konkrétním umění. Ani neosobně traktované barevné plochy u ní neznamenají užívání soudobých pomůcek – v době, kdy řada autorů uplatňuje v různé míře počítač, je pro Karell cesta k obrazu „klasickým“ upřesňováním jeho podoby různými skicami. Ani jednodušší technologické pomůcky u ní nenajdeme – žádná kružítka, žádné šablony. Obrazy vypadají tak, jak vypadají, pouze díky preciznosti práce výtvarnice s nářadím nejklasičtějším, malířským štětečkem. Jednotnou barevnost každé plochy pak zabezpečuje mnohonásobným přemalováváním. Volba barev a tvarů je tedy výsledkem intuitivního tvůrčího procesu, v němž se uplatňuje celá její dosavadní zkušenost, u ní ovšem velice specifická.
Onou jedinečnou zkušeností autorky bylo její setkání s odlišným kulturním kontextem – jako třiadvacetiletá emigrovala do Kanady, navíc žila v různých dalších zemích. Na první pohled si uvědomíme dvě věci – že její tvorba patří do oné linie, jejíž proměny můžeme sledovat již od vzniku zakladatelských avantgard výtvarné kultury 20. století v desátých, dvacátých a třicátých letech. Zrovna tak si uvědomíme, že „její geometrie“ není pouhé sledování skladebného řádu, který býval spjat s racionální, neosobní koncepcí skladby, jak bylo charakteristické např. pro neokonstruktivismus či minimal art. „Její geometrie“ je mnohem hravější, vrací se k něčemu, co bylo pro geometrické umění 60. let naprosto tabu, totiž k radikálně stylizovanému znaku lidské postavy.“
Více na www.karell.cz
