VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Zmatky sobotní noci v režii Zdeňka Duška
Druhou hrou, která se v letošní sezóně dočká premiéry v našem divadle, je komedie anglického autora Alana Ayckbourna, nazvaná Z postele do postele. Režíruje ji ZDENĚK DUŠEK, jehož inscenační práci znají jak pardubičtí herci, tak diváci již patnáct let. Poprvé zde inscenoval hravou moralitku Pierra Marivauxe Spor, poté detektivní grotesku Hrobka s vyhlídkou, situační komedii Úžasná svatba, Racka A. P. Čechova, Černou komedii Petera Shaffera, Shakespearova Richarda III. a naposledy podivuhodnou současnou komedii Lháři.
Zdeňku, vracíš se do Pardubic po třech letech. Co významného tě od té doby potkalo?
Z těch významnějších věcí asi, že jsme natočili pro Českou televizi seriál Kosmo. A z těch nejvýznamnějších, že dcerka odmaturovala a dostala se s přehledem na vysokou školu.
Každý rok režíruješ jako host v nějakém českém divadle, někdy ve dvou, výjimečně ve třech. Podle čeho si vybíráš divadla, ve kterých chceš působit?
Divadla si obvykle vybírají mne. Jak probíhají toky informací a jednání před tím, než jsem nějakým divadlem osloven poprvé, netuším. V naší branži je to většinou na základě doporučení, ale vím, že kde dělám jednou, obvykle mě chtějí znovu. A v tom okamžiku se teprve dostávám k vybírání, podle toho, jak mi v tom kterém divadle při zkoušení bylo.
Hraje ve výběru roli i podoba a charakter města?
Asi taky, ale nejpodstatnější je to, co se děje v divadle. Například Zlín není ve všech svých částech nejpůvabnějším městem, ale atmosféra v divadle je tam supr.
Co se ti líbí v Pardubicích?
Krom tedy divadla je to ta očividná podpora všeho, co souvisí s cyklistikou. I na silnici cítíte, že vás jinde dominantní automobily více respektují, protože v nich povětšinou sedí také cyklisté. I když „respektují“ není naprosto výstižný termín. Oni se ti řidiči dokážou tak nějak víc vcítit do toho, co jako cyklista potřebujete, a snaží se vám vaši situaci na silnici neznepříjemňovat.
Podle čeho si vybíráš hry k inscenování?
Ze začátku to není úplně racionální proces. Snažím se hodně číst, a když mě nějaká hra při čtení chytí za srdce, začnu se jí zabývat podrobněji, a v té fázi teprve přichází na řadu racionalita. Když si dokážu zdůvodnit PROČ mě to téma tak zasáhlo, vím, že se bez inscenování této hry prostě neobejdu. Když mě nějaká hra rozčílí, neboli naštve, probíhá ten proces zkoumání podobně, a výsledek bývá nejednou lepší, než v tom prvním případě.
Čím tě zaujala komedie Z postele do postele?
Nejspíš tím sdělením, že i když se nám v partnerském vztahu moc nedaří, pořád má cenu zkoušet to dál, zvlášť pokud cítíme, že ten druhý to zkouší taky. Tohle praktikuje nebo pochopí všech osm postav, které v té hře vystupují. No a další důvod je, že jde o velmi dobře napsanou komedii, u které jsem se při čtení chechtal nahlas, čímž mě chytla za srdce.
Jsi milovník sitcomu. Čím tě baví?
Že to je svět, ve kterém má drtivá většina trablů pozitivní řešení.
Má komedie Z postele do postele s tímto žánrem něco společného?
No, jde o konverzační komedii a sitcom, přestože může být název tohoto žánru zavádějící – někdo by se mohl domnívat, že jde o komedii situační, má své kořeny právě v komedii konverzační, jelikož to byl původně rozhlasový žánr.
Jsi i tvůrcem televizních sitcomů…
Jedním z tvůrců. Dělal jsem dramaturga a hereckého režiséra dvěma projektům. Comebacku – ten jsme dělali pro Novu, a na komediálním seriálu o fiktivní české výpravě na Měsíc – Kosmo, o kterém jsem se již zmínil před chvilkou a který zaštítila Česká televize.
Jaké máš rád knížky, filmy, hudbu?
Teď čtu útlou knížku Raymonda Radiqueta Ďábel v těle. A s manželkou se chystáme na listopadový koncert Queen v Praze. Ale to je spíš jakási úlitba nostalgické strunce v nás, racionálně víme, že to nebude ono.
Co ještě máš rád?
Cestování vlakem.
Tak ti přeji šťastné cesty na trati Praha – Pardubice i na všech ostatních. A 21. října ZLOM VAZ!
Zdeňku, vracíš se do Pardubic po třech letech. Co významného tě od té doby potkalo?
Z těch významnějších věcí asi, že jsme natočili pro Českou televizi seriál Kosmo. A z těch nejvýznamnějších, že dcerka odmaturovala a dostala se s přehledem na vysokou školu.
Každý rok režíruješ jako host v nějakém českém divadle, někdy ve dvou, výjimečně ve třech. Podle čeho si vybíráš divadla, ve kterých chceš působit?
Divadla si obvykle vybírají mne. Jak probíhají toky informací a jednání před tím, než jsem nějakým divadlem osloven poprvé, netuším. V naší branži je to většinou na základě doporučení, ale vím, že kde dělám jednou, obvykle mě chtějí znovu. A v tom okamžiku se teprve dostávám k vybírání, podle toho, jak mi v tom kterém divadle při zkoušení bylo.
Hraje ve výběru roli i podoba a charakter města?
Asi taky, ale nejpodstatnější je to, co se děje v divadle. Například Zlín není ve všech svých částech nejpůvabnějším městem, ale atmosféra v divadle je tam supr.
Co se ti líbí v Pardubicích?
Krom tedy divadla je to ta očividná podpora všeho, co souvisí s cyklistikou. I na silnici cítíte, že vás jinde dominantní automobily více respektují, protože v nich povětšinou sedí také cyklisté. I když „respektují“ není naprosto výstižný termín. Oni se ti řidiči dokážou tak nějak víc vcítit do toho, co jako cyklista potřebujete, a snaží se vám vaši situaci na silnici neznepříjemňovat.
Podle čeho si vybíráš hry k inscenování?
Ze začátku to není úplně racionální proces. Snažím se hodně číst, a když mě nějaká hra při čtení chytí za srdce, začnu se jí zabývat podrobněji, a v té fázi teprve přichází na řadu racionalita. Když si dokážu zdůvodnit PROČ mě to téma tak zasáhlo, vím, že se bez inscenování této hry prostě neobejdu. Když mě nějaká hra rozčílí, neboli naštve, probíhá ten proces zkoumání podobně, a výsledek bývá nejednou lepší, než v tom prvním případě.
Čím tě zaujala komedie Z postele do postele?
Nejspíš tím sdělením, že i když se nám v partnerském vztahu moc nedaří, pořád má cenu zkoušet to dál, zvlášť pokud cítíme, že ten druhý to zkouší taky. Tohle praktikuje nebo pochopí všech osm postav, které v té hře vystupují. No a další důvod je, že jde o velmi dobře napsanou komedii, u které jsem se při čtení chechtal nahlas, čímž mě chytla za srdce.
Jsi milovník sitcomu. Čím tě baví?
Že to je svět, ve kterém má drtivá většina trablů pozitivní řešení.
Má komedie Z postele do postele s tímto žánrem něco společného?
No, jde o konverzační komedii a sitcom, přestože může být název tohoto žánru zavádějící – někdo by se mohl domnívat, že jde o komedii situační, má své kořeny právě v komedii konverzační, jelikož to byl původně rozhlasový žánr.
Jsi i tvůrcem televizních sitcomů…
Jedním z tvůrců. Dělal jsem dramaturga a hereckého režiséra dvěma projektům. Comebacku – ten jsme dělali pro Novu, a na komediálním seriálu o fiktivní české výpravě na Měsíc – Kosmo, o kterém jsem se již zmínil před chvilkou a který zaštítila Česká televize.
Jaké máš rád knížky, filmy, hudbu?
Teď čtu útlou knížku Raymonda Radiqueta Ďábel v těle. A s manželkou se chystáme na listopadový koncert Queen v Praze. Ale to je spíš jakási úlitba nostalgické strunce v nás, racionálně víme, že to nebude ono.
Co ještě máš rád?
Cestování vlakem.
Tak ti přeji šťastné cesty na trati Praha – Pardubice i na všech ostatních. A 21. října ZLOM VAZ!
Jana Pithartová
